Lysá nad Labem

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lysá nad Labem
Zámek v Lysé nad Labem

Zámek v Lysé nad Labem

znak obce Lysá nad Labemvlajka obce Lysá nad Labemznakvlajka

status: město
LAU 2 (obec): CZ0208 537454
kraj (NUTS 3): Středočeský (CZ020)
okres (LAU 1): Nymburk (CZ0208)
obec s rozšířenou působností: Lysá nad Labem
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 33,65 km²
počet obyvatel: 9 222 (1. 1. 2015[1])
nadmořská výška: 183 m n. m.
PSČ: 289 22
zákl. sídelní jednotky: 18
části obce: 4
katastrální území: 2
adresa městského úřadu: Husovo náměstí 23
289 22 Lysá nad Labem
starosta / starostka: Ing. Karel Otava
Oficiální web: www.mestolysa.cz
E-mail: info@mestolysa.cz

Lysá nad Labem
Red pog.svg
Lysá nad Labem
Zdroje k infoboxu a částem obce

Lysá nad Labem (německy Lissa an der Elbe) je město s téměř 9 tisíci obyvateli v okrese Nymburk ve Středočeském kraji. Leží v úrodné nížině při řece Labi, 14 km západně od Nymburka. Historické jádro města bylo v roce 2003 prohlášeno městskou památkovou zónou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Jana Křtitele

Lysá nad Labem je poprvé zmiňována již v Kosmově kronice. Zdejší hradiště patřilo k významným slovanským střediskům. Na lyském hradišti byl vězněn, vykastrován a oslepen kníže Jaromír, kterého sem poslal jeho bratr, kníže Oldřich. Ve 13.století zde byl postaven hrad a Lysá pak byla až do vlády Lucemburků ve vlastnictví českých královen. Od roku 1291 je doložena existence Lysé jako města. V tomto roce vydala královna Guta, manželka Václava II., listinu, která sjednocuje pozemky v okolí Lysé v jeden celek.

Roku 1355 věnovala manželka Karla IV. Anna lyskou faru klášteru Augustiniánů v Praze na Karlově. Augustiniáni následně v Lysé zřídili konvent s pěti řeholníky. Lysá se tehdy stala manským panstvím a byla propůjčována jako "výsluha" šlechtickým rodům. Od r. 1398 držel Lysou královský hofmistr Petr z Vartemberka a Kosti. Za husitských válek město s hradem a novým augustiniánským klášterem značně utrpělo. Roku 1446 koupil Lysou Jan z Hradce a od něho kupuje Lysou v roce 1450 Jan Smiřický ze Smiřic. Po jeho popravě v roce 1453 přechází panství na jeho nezletilé syny Jindřicha a Václava respektive jejich poručníka Zdeňka ze Šternberka. Václav záhy zemřel a tak celý majetek Smiřických získal Jindřich. Jindřich zemřel v roce 1478 na hradě v Lysé. Pohřben byl v kryptě kostela sv.Jana Křtitele. Dědictvím Lysou získal jeho syn Albrecht, který nechal na přelomu 15. a 16. století hrad přestavět na zámek. Zemřel v r. 1505 a byl pohřben také v Lysé, stejně jako jeho starší bratr Jan, pražský purkrabí, který zemřel v roce 1506. Dědičkou Lysé se stala jejich matka Kateřina. Za jejího držení bylo panství Lysá v roce 1508 propuštěno z manství a zapsáno do zemských desk jako dědičné vlastnictví rodu. Na paměť této události má dnes Lysá erb Smiřických, šikmo kosený štít, zakomponován do svého znaku. Za Kateřiny Smiřické prožívá Lysá rozkvět, byla obnovena práva města i fary. Kateřina Smiřická zemřela v roce 1529 a byla pochována v Lysé v kryptě bývalého kostela sv.Jana Křtitele. V závěti bylo panství odkázáno Zdeňku Lvovi z Rožmitálu. Jeho rozmařilý život však způsobil, že musel Lysou v roce 1535 prodat. Novým majitelem se za 5000 kop grošů stal Jiří Bachtl z Pantenova.

V roce 1548 koupil panství Lysá Ferdinand I. a připojil jej ke komornímu panství jako lovecké středisko. Nadějný rozvoj města, které obdrželo i královská privilegia, přerušila třicetiletá válka.

Ozbrojená vzpoura, která ve městě a jeho okolí vypukla při násilném zavádění rekatolizace (1625) dokazuje, že zde byl do bitvy na Bílé Hoře hojně zastoupen evangelický živel. Ačkoli mnoho zastánců předbělohorských pořádků zapálilo před příchodem císařské armády (1628) své domy a uprchlo ze země, přesto byli tajní evangelíci v Lysé odhalováni až do vydání tolerančního patentu (1781). Bezprostřední reakcí na náboženskou toleranci byl vznik sboru Reformované církve (1783). Ten zde existuje (od roku 1918 jako sbor Českobratrské církve evangelické) ve svých historických budovách dodnes. Jeho areál tvoří jednu z kulturních památek města. Velká většina evangelického obyvatelstva Polabí opustila a založila východně od německého Halle obec Lissa.

V roce 1638 je zmiňována v Lysé poštovní expedice[2]. Po staré slezské silnici tehdy začalo fungovat spojení s Vratislaví.

V roce 1647 Lysou získal císařský generál Jan Špork a tehdy započalo období nebývalého rozkvětu města i okolí. Po smrti zakladatele hraběcího rodu Šporků Jana Šporka se panství ujal jeho syn František Antonín Špork. Zámek v Lysé byl v barokní době několikrát přestavován. Nejpodstatnější změny provedl právě F. A. Špork v roce 1696, kdy byl obnoven augustiniánský klášter, zbudován nový farní kostel a kaple Tří králů.

Šporkové respektive později Sweerts-Šporkové drželi panství Lysá nad Labem až do roku 1851, kdy jej prodali za 820 000 zlatých kněžně Štěpánce Rohanové.

V roce 1868 byl v Lysé založena tělocvičná jednota Sokol[3]. Zakládajícími členy byli úředníci lyské Rolnické vzájemné pojišťovny založené princem Benjaminem z Rohanů. Z příspěvků příznivců nechala jednota vyšít prapor z těžkého hedvábí v národních barvách. Prapor byl na červené straně ozdoben vyšitým českým lvem a na straně bílé sokolem s rozepjatými perutěmi. Žerď praporu zdobilo 72 hřebů. Prapor byl slavnostně vysvěcen při velké slavnosti 2. června 1872 na náměstí u dnes již zbořeného farního kostela. Slavnosti se účastnilo 609 členů z dalších sokolských jednot s 27 prapory, dr. Miroslav Tyrš, Sokolská kmochova kapela. Mši sloužil děkan P. Vojtěch Podobský. Řečníkem byl starosta Sokola a pozdější pražský primátor Dr.Tomáš Černý. Matkou praporu se stala kněžna Štěpánka Rohanová a jeho kmotrami pí K. Tanglová, A. Bergová, E. Hanušová a C. Volmanová. Prvním praporečníkem byl Karel Pošva.

Dne 5. srpna 1873 vzplanul v Lysé požár, který zachvátil 51 stavení včetně stodol s právě sklizenou úrodou. Ve městě začala panovat nesmírná bída[4].

V roce 1878 byl zbořen kostel sv.Jana Křtitele stojící na náměstí. Při demolici byly zničeny i náhrobky rodu Smiřických, jejichž rodinná hrobka byla v kryptě kostela.

Kněžna Štěpánka Rohanová žila hýřivým způsobem a tak panství postupně upadlo do dluhů ve výši 3 miliony zlatých. Kněžna Štěpánka Rohanová byla nucena se vystěhovat ze zámku do podzámčí čp. 181, kde 28.9.1884 zemřela. Po její bylo panství vydraženo a získal je Angličan William Andrews, který však vlivem nesprávné životosprávy zemřel 11. února 1886. Panství koupila od jeho manželky v roce 1889 Úvěrní banka, která je však již za rok prodala za 1 750 000 zl. Bedřichu svobodnému pánu Leitenbergovi[4]. Po smrti jeho syna JUDr. Bedřicha Josefa Leitenbergera při automobilových závodech v Usingenu v Německu v roce 1904 bylo panství prodáno Rudolfu Ferdinandu Kinskému, který o něj měl zájem již po smrti Andrewsově.

V neděli 7. srpna 1910 po 5. hodině odpolední předváděl v Lysé na vojenském cvičišti (Rajčůru, dnes dostihové závodiště) veřejný vzlet aeroplánu první český aviatik Jan Kašpar[5].

Rudolf Ferdinand Kinský zemřel 13.3.1930 v Lysé nad Labem. Po jeho smrti se většina jeho rodiny odstěhovala do rakouského zámku Kremsegg v Kremsmünsteru, zakoupeném v roce 1929. Ze zámku v Lysé nad Labem byl převezen na 40 vagónech veškerý mobiliář a zámek byl následně v roce 1938 odprodán státu - Ministerstvu sociální péče. Zámek byl přeměněn na domov pro seniory a tomuto účelu slouží dodnes.

V Lysé nad Labem zůstala z Kinských pouze dcera Gabriela provdaná za Ericha Thurn-Taxise[4]. Po prodeji zámku státu se přestěhovala do zahradního domku, který jako jediný z panství nebyl prodán. Jejich dcera Josefa se provdala za JUDr. Jiřího Bořka-Dohalského. Když byl Jiří Bořek-Dohalský v červenci 1950 zatčen StB a následně odsouzen v politickém procesu na 10 let, přestěhovala se Josefa s jejich 4 syny k mamince do Lysé. Zde Josefa a Jiří v říjnu 1990 také zemřeli. V bývalém zahradním domku ještě v roce 2013 žil jejich syn Antonín Bořek Dohalský.

Vývoj územněsprávního začlenění po roce 1850[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti.

V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Jičín, politický okres Nymburk, soudní okres Nové Benátky[6]
  • 1855 země česká, kraj Mladá Boleslav, soudní okres Nové Benátky
  • 1868 země česká, politický okres Mladá Boleslav, soudní okres Nové Benátky
  • 1937 země česká, politický okres Mladá Boleslav expozitura Nové Benátky, soudní okres Nové Benátky[7]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Jičín, politický okres Mladá Boleslav expozitura Nové Benátky, soudní okres Nové Benátky[8]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Brandýs nad Labem, soudní okres Nové Benátky[9]
  • 1945 země česká, správní okres Mladá Boleslav, soudní okres Benátky nad Jizerou[10]
  • 1949 Pražský kraj, okres Nymburk[11]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Nymburk
  • 2003 Středočeský kraj, okres Nymburk, obec s rozšířenou působností Lysá nad Labem

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

Ve městě Lysá nad Labem (6668 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[12]

Instituce a průmysl: poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, sbor dobrovolných hasičů, katol. kostel, evang. kostel, synagoga, továrna na konservy, 2 továrny na nábytek železný, továrna na parkety, pivovar, továrna na pluhy, továrna na roury kameninové, továrna na stroje hospodářské, 2 mlýny, 4 cihelny, výroba čerpadel, 3 pily, výroba prádla

Živnosti (výběr): obchodní grémium, druhé živnostenské společenstvo obuvníků, kožišníků, ozdobníků atd., společenstvo hostinských, krejčí, pekařů, řezníků, stavebních živností, drůbežárna, družstvo pěstitelů raných zemáků a zeleniny, nakládání a vývoz okurek, velkobchod s kyselým zelím, 7 zahradnictví, 3 kožišníci, 2 studnaři, 3 kamnáři, puškař, sochař kamene, soustružení dřeva, zednický mistr, 2 zeměvrtači

Služby obyvatelstvu (výběr): 3 lékaři, zvěrolékař, lékárna U bílého anděla, zubní ateliér, 2 advokáti, Občanská záložna v Lysé nad Labem, Obecní spořitelna v Lysé nad Labem, Okresní hospodářská záložna v Nových Benátkách, Živnostenská záložna v Lysé nad Labem, geometr, biograf Sokol, fotoateliér, 2 hudební školy, knihkupectví, 4 hodináři, 12 hostinců, 3 hotely (Modrá hvězda, U Města Prahy, U Nádraží), pensionát Domov sv. Antonína, Nádražní restaurace, 2 vinárny, nákladní autodoprava, 6 autodrožek

Obchody (výběr): 2 drogerie, fotopotřeby, 2 obchody s hračkami, 2 obchody s dobytkem, obchod s koňmi, obchod s klobouky, 2 velkoobchody s koloniálním zbožím, 4 konfekce, 4 obchody s motocykly, 3 obchody papírnické, 3 radiopřístroje a součástky, obchod s hospodářskými stroji, zasilatelství sukna, 3 obchody s velocipedy, 3 obchody železářské

V obci Litol (1030 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Lysé nad Labem) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[13]: výroba cementového zboží, cukrovar, holič, 6 hostinců, kolář, kovář, továrna na školní nábytek, 2 obuvníci, pekař, 2 obchody s lahvovým pivem, 4 řezníci, slévárna železa, 7 obchodů se smíšeným zbožím, trafika, truhlář

Období 2. světové války[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1935 vznikla v Lysé Národní garda č.183.[14]. Útvar měl asi 25 členů a scházel se v hostinci u Chloupků. Gardisté byli vybaveni uniformami barevně podobným četnickým. Výcvik útvaru probíhal pod vedením Československé armády a její posádky v Milovicích, která do Lysé posílala své vojenské instruktory. V období mobilizace v roce 1938 byl útvar vybaven puškami z dob Rakousko-uherské armády vzor Mannlicher. Úkolem Národní gardy v Lysé pak bylo provádět ostrahu důležitých objektů (např.zdymadel na Labi). Činnost garda ukončila po Mnichovské dohodě.

Od roku 1940 do roku 1944 se v Lysé nad Labem razily protektorátní mince.

Jednou z nejaktivnějších odbojových skupin koncem války byla lyská podskupina partyzánské skupiny Podřipsko[15]. Jejím vedoucím byl v Lysé nad Labem Josef Válek, technický úředník protipožárního sboru hlavního města Prahy. Pracovní zařazení mu umožňovalo styky s okresními a městskými veliteli požárních sborů, ale také se svými bývalými známými vojáky. Mezi ně patřil např.Rudolf Žitný, praporčík československé armády a zaměstnanec městského úřadu v Lysé nad Labem, Karel Lufta[16], bývalý správce budov vojenského tábora v Milovicích a zejména pak hasič Josef Havlín, velitel protipožárního sboru města Lysá nad Labem. Pro odbojovou činnost získali dále Antonína Cuce z Milovic, který pracoval jako pomocný dělník vojenské správy, a Stanislava Březinu z Prahy. Další spolupracovníci skupiny prováděli např. odposlechy vojenských hovorů na ústředně v Lysé nad Labem. Když byl R.Žitný pronásledován pražským gestapem, "schovali" jej přímo ve vojenském výcvikovém prostoru Milovice jako kuchaře-číšníka. Podle předem připraveného plánu 9.3.1943 podpálila skupina sklad munice a válečného materiálu u Benátecké vrutice. Sklad byl zcela zničen - hasiči z Lysé nad Labem pod vedením J.Havlína nedorazili z důvodu údajného selhání techniky včas. Obdobná situace se opakovala i za rok. 26.4.1944 využili členové skupiny krátkodobého opuštění některých objektů v milovickém výcvikovém prostoru k založení dalšího požár. Vyhořel i sklad u Benátské Vrutice s velkým množstvím válečného materiálu. Hasiči z Lysé dorazili opět pozdě. V říjnu 1944 zase podminovali pod Šibákem železniční trať Milovice-Lysá nad Labem, čímž způsobili vykolejení vojenského transportu s tanky určenými pro nasazení do bojů na frontě. Trať byla neprůjezdná ještě několik dní po sabotáži.

V roce 1945 došlo v Lysé nad Labem k sabotážní akci, která se stala základem pro novelu Bohumila Hrabala Ostře sledované vlaky. Dne 2. března 1945 vložili odbojáři ve spolupráci s železničáři do muničního vlaku na nádraží v Lysé nad Labem trhaviny s časovým spínačem, který byl nastaven na čtvrt hodiny. Vlak se třiceti vagóny byl plně naložen pěchotní a dělostřeleckou municí a leteckými motory. Ten den vyrazil z Prahy-Vysočan a měl namířeno do Brna, kde se soustřeďovaly německé jednotky k obraně moravské metropole. Letecké motory byly asi určené do tišnovské podzemní továrny Diana, kde se montovaly nové typy Messerschmittů Bf-109G-10/U4. Za první čtyři měsíce roku 1945 zkompletovali dělníci v této továrně kolem čtyř set letounů tohoto typu, z nichž většina ještě zasáhla do bojů. Nálože vybuchly na trati v blízkosti zastávky Stratov. Ohromný výbuch a nesčetné množství dalších malých explozí ozářilo oblohu, aby jí zanedlouho zakryl hustý mrak dýmu. Všichni okolní hasiči okamžitě přispěchali na místo, ale nebylo vlastně možné pro stálé exploze a výbuchy účinně zasáhnout. Po válce velitel lyských hasičů a zároveň jeden z aktérů útoku Josef Havlín tvrdil, že odjezd jemu podřízených hasičů záměrně protahoval, aby se na místo dostavili co nejpozději. Je s podivem, že ohromnou explozi přežil strojvedoucí i topič parní lokomotivy, neboť oheň zachvátil a zničil 28 vagónů a pouze dva vozy s lokomotivou se podařilo vypřáhnout a odvézt do Kostomlat nad Labem. Po následující dva dny byl provoz omezen na jedinou kolej. Němci pochopitelně zuřili a dokonce se zamýšleli nad tím, jakou formu odvety zvolit, ovšem až do konce 2. světové války si nebyli jistí, zda skutečně šlo o sabotáž nebo o technickou závadu. Nakonec proto k překvapení všech od odvetných opatření ustoupili a vedli událost jako nehodu. Ostatně, i oni již tušili, že konec války se blíží. Pouze vojáci milovického Sprengkomando a trestné roty měli na několik dní o zábavu postaráno.

Lysá nad Labem příjezd Rudé armády

Na jaře 1945 byla v Milovicích ještě silná německá vojenská posádka. Docházelo zde k seskupování útvarů zničených na východní frontě. I s posádkou v Lysé se jednalo odhadem o deset tisíc mužů včetně tankových oddílů a obrněných vlaků[4]. 3.května 1945 byly v noci ve městě a na nádraží přemalovány německé nápisy. 4.května 1945 protektorátní vláda zrušila nařízení týkající se dvojjazyčného úřadování, dvojjazyčných nápisů a zákazu vyvěšování československých vlajek. Byl vydán pokyn, aby se na úředních budovách vyvěsily vlajky a úřadovalo se jen v českém jazyce. Československé vlajky byly ten den vyvěšeny i v Lysé. Město však bylo záhy obsazeno německou posádkou z Milovic a do 19h bylo nařízeno stáhnout československé vlajky a obnovit německé nápisy. Po klidné noci se Němci opět stáhli do Milovic. 5. května přijel poslední vlak z Prahy v 11:20. Měl 2h zpoždění, protože na Vysočanech byli zastřeleni dva čeští železničáři za odstraňování německých nápisů. V Praze vypuklo povstání. V Lysé byl ustanoven ilegální Národní výbor, protože velitel německé posádky v Milovicích generál Rödiger vyhrožoval, že bude-li Národní výbor ustanoven, nechá jej postřílet. Lyský výbor dostal z Prahy rozkaz mařit nástupovou cestu milovické německé posádky na Prahu a za žádnou cenu nedovolit přesun německého vojska z Milovic do Prahy po železnici. Pancéřový vlak vypravený z Milovic byl zastaven na hradle Káraný. Zde 2h stál a byl poslán zpět do Lysé. V neděli 6.května v 5h ráno vyrazila z Milovic část posádky o síle 60 tanků, 100 motorových vozidel, řadou motocyklů a kol na Prahu. Do cesty jim však byly stavěny barikády a tak se Němci dostali jen do Horních Počernic. Zde se po vyhlášení všeobecné kapitulace německých vojsk 8.května 1945 vzdali. Zbytek posádky v Milovicích o síle asi pět tisíc mužů se po kapitulaci rozprchl. Za velkého nadšení obyvatel přijela do Lysé 10. května 1945 Rudá armáda. V následujících dnech bylo v okolí zatčeno asi 70 osob české a německé národnosti a zajištěn jejich majetek. U Dvorců vznikl internační tábor.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Roku 1950 byla k obci Lysá nad Labem připojena obec Litol.[17]

Rozvoj města byl patrný hlavně od druhé poloviny 19. století do začátku druhé světové války. V současnosti je Lysá známa především díky svému výstavišti, které pořádá během roku mnoho tematických výstav a sjíždějí se na něj lidé z celé republiky. Mnoho návštěvníků chodí také na místní dostihové závodiště. Lysá se stala také poměrně významným železničním dopravním uzlem se zrekonstruovaným nádražím.

Lysá nad Labem je společně s Jiřicemi, Ostrou, Přerovem nad Labem, Semicemi, Starou Lysou, Starým Vestcem a Stratovem členem dobrovolného sdružení obcí Mikroregion Polabí.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Lysé nad Labem.
Zámecký areál
Kostely, modlitebny a kaple
Měšťanské domy a vily
  • Beniesova vila
  • Měšťanský dům čp. 319
  • Měšťanský dům čp. 177
  • Rodný dům prof. MUDr. Rudolfa Jedličky
  • Radnice
Technické památky
  • Cihelna
Sochy
Pomníky a památníky
Památky mimo území Městské památkové zóny

Přírodní památky

Instituce pro vzdělání a kulturu[editovat | editovat zdroj]

  • Městská knihovna Lysá nad Labem
  • Muzeum Bedřicha Hrozného
  • Státní oblastní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem
  • Základní umělecká škola Františka Antonína Šporka

Významné objekty a lokality v katastru obce[editovat | editovat zdroj]

Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska Rudolfa Jedličky

Sport[editovat | editovat zdroj]

Sportovní aktivity začínají se založením tělocvičné organizace Sokol v Lysé v roce 1868[4]. Sokol v Lysé funguje dodnes a je zde tak nejstarší sportovní organizací. Po založení Sokola v Lysé se cvičilo na hrazdě, bradlech a koni v hostinci „U města Prahy“. Po požáru města v roce 1873 byly utlumeny i sportovní aktivity. K velkému rozvoji došlo až po první světové válce. Lyský Sokol se zasloužil o zřízení poboček v okolních obcích, v Semicích, Přerově, Stratově, Litovli, Lojovicích, Benátecké Vrutici, Ostré a Staré Lysé. V roce 1920 byl zakoupen od hraběte Kinského hotel U města Prahy. Jeho sál byl rozšířen a v něm zřízen biograf. Provozem biografu získávala jednota peníze na svou činnost. V roce 1925 byla vedle biografu, na místě letního cvičiště, schválena stavba tělocvičny. Stavba byla dokončena už v prosinci a 2.2.1926 slavnostně otevřena. V roce 1941 byl Sokol zakázán jako organizace nepřátelská k Říši a rozpuštěn. Po osvobození v roce 1945 sloužila sokolovna jako pekárna Rudé armády a byla tak po odchodu armády značně zdevastovaná. Dne 15.9.1948 se konala mimořádná schůze výboru Jednoty, na které byl Sokol obviněn členy místního akčního výboru, že se jako organizace neosvědčil v novém politickém zřízení. Následovalo opět zastavení činnosti Sokola. Činnost Sokola v Lysé byla obnovena opět v roce 1990. Z peněz získaných prodejem kina městu a za pomoci státní dotace byla sokolovna v roce 2012 zrekonstruována a 19.1.2013 slavnostně znovuotevřena.

Historie organizované kopané spadá do roku 1913, kdy byl založen první fotbalový klub SK Lysá. Tento sport přinesli do Lysé studenti z Prahy. Světová válka přinesla útlum i tohoto sportu a tak k jeho rozvoji dochází opět až ve 20. letech 20. století. Byly zakládány i další kluby. SK Lysá hrála po dvě sezóny i druhou nejvyšší soutěž - středočeskou divizi. Původně se hrálo na hřišti "Na písku", které sloužilo také jako cvičiště vojenské posádky. V roce 1923 bylo vystavěno nové hřiště v místě dnešního sídliště. 50. léta 20. století přinesla i reorganizaci sportovních klubů v Lysé. V roce 1956 vznikl TJ Spartak Lysá. V roce 1959 byla dokončena výstavba nového stadionu. Na tradici lyské kopané dnes navazuje SK Slovan Lysá, který má v držení tři fotbalová hřiště, z toho jedno s umělým trávníkem.

V Lysé se hrával i hokej. Nejprve na Písku v místě dnešní školy. Kluziště včetně dřevěné boudy jako převlékárny zde postavili Skauti. Na tyto aktivity navázali Sokolové. Jejich kluziště bylo v místě sokolského letního cvičiště, dnes parku u Bílé labutě. Na letním cvičišti se provozovala i lehká atletika. Byla zde běžecká dráha dlouhá 200m, doskočiště do dálky i do výšky, prostor pro vrhačské disciplíny. Sokolská lehká atletika skončila se zákazem Sokola nacisty a již nebyla obnovena.

Od roku 1938 se v Lysé hrály v restauraci "U krále Václava" také kuželky Kuželna se několikrát přestavovala. Její konec přinesla až privatizace v 90. letech 20. století, kdy nový majitel kuželník zrušil.

Na kopci Šibák za městem byla počátkem 21. století nejprve na černo postavena freeride trať pro horská kola.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť

Městem procházejí silnice II/272 Český Brod - Lysá nad Labem - Benátky nad Jizerou, silnice II/331 Poděbrady - Nymburk - Lysá nad Labem - Stará Boleslav a silnice II/332 Lysá nad Labem - Milovice - Krchleby.
Město protíná železniční Trať 231 Praha - Čelákovice - Lysá nad Labem - Nymburk - Poděbrady - Kolín. Je to dvoukolejná elektrizovaná celostátní trať zařazená do evropského železničního systému, doprava mezi Nymburkem a Prahou byla zahájena roku 1873.
V městě začíná železniční trať 072 Lysá n.L. - Mělník - Litoměřice - Ústí nad Labem západ. Je to dvoukolejná elektrizovaná celostátní trať zařazená do evropského železničního systému, doprava byla zahájena roku 1874.
Z města vychází železniční Trať 232 Lysá nad Labem - Milovice. Je to jednokolejná elektrizovaná regionální trať, jako veřejná slouží od roku 1923.
Všechny tratě se stýkají v odbočné železniční stanici Lysá nad Labem. Na trati 072 leží ještě železniční zastávka Lysá nad Labem-Dvorce.

Veřejná doprava 2011

V městě měly zastávky autobusové linky jedoucí např. do těchto cílů: Benátky nad Jizerou, Český Brod, Milovice, Mladá Boleslav, Nymburk, Praha.
Po trati 231 vedla linka S2 Praha - Lysá nad Labem - Kolín v rámci pražského systému Esko, po tratích 231 a 232 linka S20 Praha - Lysá nad Labem - Milovice v rámci pražského systému Esko.
Stanicí Lysá nad Labem po trati 231 jezdilo v pracovní dny 22 rychlíků a 39 osobních vlaků, o víkendu 17 rychlíků a 20 osobních vlaků.
Po trati 072 jezdilo v pracovní dny 8 rychlíků a 10 osobních vlaků, o víkendu 7 rychlíků a 8 osobních vlaků.
Na Trať 232 vyjíždělo v pracovní dny 40 osobních vlaků, o víkendu 30 osobních vlaků.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2015 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2015-04-30, [cit. 2015-05-02]. Dostupné online.  
  2. Pošta v Nymburku vznikla v 16.století, MF DNES 01/06.
  3. Svěcení sokolského praporu, Listy města Lysá nad Labem, 6/2004
  4. a b c d e Božena Chmelová: Příběhy, pověsti a historie města Lysá nad Labem a okolí, ALPY Lysá nad Labem, 1999, ISBN 80-85613-93-X
  5. Z historie létání v našem městě, Zd. Svoboda, Listy města Lysé nad Labem 9/2003
  6. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  7. Vyhláška ministra vnitra č. 187/1937 Sb.
  8. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  9. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  10. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.
  11. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.
  12. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 783-785. (česky a německy)
  13. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 744. (česky a německy)
  14. JUDr.Jiří Koníř - Národní garda v Lysé nad Labem, Listy města Lysé nad Labem 11/2004.
  15. Michal Plavec: Poslední rok války na Nymbursku, úryvek 29., Nymburský deník 13.4.2005
  16. Božena Bacílková: Lysá nad Labem a okolí za 2.světové války, Listy města Lysá nad Labem 3/2013
  17. Vyhláška ministra vnitra č. 13/1951 Sb. ze dne 9. února 1951, o změnách úředních názvů míst v roce 1950

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BORSKÝ, František. Lysá nad Labem. Lysá n. L. : Naše Vojsko, 1982.
  • HORYNA, Mojmír.; PENNINGER, R. Lysá nad Labem – stavebně historický průzkum historické části, Praha: SÚRPMO, 1977.
  • CHMELOVÁ, Božena. Příběhy, pověsti a historie města Lysá nad Labem a okolí. Lysá nad Labem: Alpy, 1999.
  • KOŘÍNKOVÁ, Marie. Barokní Lysá. Nymburk: Vega-L, 2005.
  • KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Díl 3. Kolín-Miro. Praha: Libri, 1998. s. 719–735
  • OTRUBA, František. Paměti města Lysá nad Labem. Jihlava : Město Lysá n.L., 1997.
  • ROZKOŠNÁ, Blanka. Židé v Lysé nad Labem, Milovicích a okolí. Praha, 2010.
  • VOJÁČEK, Josef. Lysá nad Labem – grunty,domky a jejich majitelé. Lysá nad Labem: Město Lysá nad Labem, 1936.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Město Lysá nad Labem

Lysá nad Labem • Byšičky • Dvorce • Litol