Jindřich Smiřický ze Smiřic († 1487)
| Jindřich Smiřický ze Smiřic | |
|---|---|
| Narození | 1440 nebo 1446 |
| Úmrtí | 27. dubna 1487 nebo 1489 |
| Místo pohřbení | Lysá nad Labem |
| Choť | Kateřina Mašťovská z Kolovrat († 1529) |
| Děti | Jan II. (1470–1506) Zikmund I. († 1548) Albrecht (1472–1505) Jaroslav (1474–1510) |
| Rodiče | Jan I. Smiřický ze Smiřic († 1453) |
| Příbuzní | děd: Václav Smiřický ze Smiřic bratr: Václav Smiřický ze Smiřic († 1470) vnuk: Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic (1513–1597) vnuk: Albrecht Smiřický ze Smiřic (1528–1566) vnuk: Jindřich Smiřický ze Smiřic (1535–1569) vnuk: Ladislav Smiřický ze Smiřic († po 1544) vnuk: Jindřich Smiřický ze Smiřic († 1530) pravnuk: Zikmund Smiřický ze Smiřic († 1550) pravnuk: Václav Smiřický ze Smiřic (1524–1586) strýc: Hynek I. Smiřický ze Smiřic bratranec: Hynek II. Smiřický ze Smiřic († před 1476) bratranec: Jan Smiřický ze Smiřic |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jindřich Smiřický ze Smiřic (asi 1440[1][2] nebo asi 1446[3] – 27. dubna[1] 1487[1][2][4] nebo 1489[3][5]) byl český šlechtic z rodu Smiřických ze Smiřic a válečník. V roce 1475 byl povýšen do říšského i českého panského stavu.
Původ a život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako syn husitského hejtmana Jana I. Smiřického ze Smiřic († 1453), který byl popraven za zradu, a jeho manželky Markéty z Michalovic († po 1457). Měl staršího bratra Václava († 1470).
Přiklonil se na stranu Jiřího z Poděbrad, přestože mu tento nechal popravit jeho otce. Po smrti Jiřího (králem 1458–1471) podporoval kandidaturu Vladislava II. Jagellonského na českého panovníka (králem 1471–1516).[2] S jeho souhlasem sloužil ve vojsku císaře Fridricha III. Ten ho 27. února 1475 povýšil do panského stavu. Dne 10. října 1475 potvrdil jeho povýšení do panského stavu za vojenské zásluhy i král Vladislav II.[6][4] To ovšem musel odsouhlasit český zemský sněm. Povýšení bylo nakonec stvrzeno zápisem do zemských desek v roce 1500.[2] Tehdy tvořilo panský stav 47 rodů, Smiřičtí byli na předposledním místě.
Byl také politicky aktivní, v letech 1473 až 1485 (možná i později) byl přísedícím komorního soudu. V roce 1477 byl králem Vladislavem II. vyslán do Horní Lužice (Žitavy),[7] která se přiklonila na stranu Matyáše Korvína. Podařilo se mu tam uzavřít příměří.[2]
Byl pohřben v Lysé nad Labem.[1]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Oženil se s Kateřinou Mašťovskou z Kolowrat (asi 1450–1529), která na rozdíl Jindřicha vyznávala katolickou víru. Narodilo se jim jedenáct dětí (čtyři synové a sedm dcer).[1][8]
- 1. Alžběta († 30. 11. 1499, pohřbena v Česticích)
- ∞ (1487) Přech z Čestic
- 2. Anežka († 1548)
- ∞ 1. Jiří z Gutštejna
- ∞ 2. Samuel Volešovský z Hrádku
- 3. Jan II. (1470 – 31. 1. 1506, pohřben v Lysé nad Labem), zakladatel housecké (uherské) větve
- ∞ Uršula Bouchovcová z Buchova (pohřbena v Lysé nad Labem)
- 4. Lidmila (Eliška) († 1548)
- ∞ 1. Bernard z Valdštejna († 7. 9. 1517), nejvyšší mincmistr Českého království
- ∞ 2. Jindřich z Gutštejna († 1527)
- ∞ 3. Jindřich Křinecký z Ronova († 1536)
- 5. Albrecht (1472 – 9. 2. 1505, pohřben v Lysé nad Labem)
- 6. Zikmund I. (1468/1475/1477–1548, pohřben v Rovensku pod Troskami)
- ∞ 1. Ofka z Boskovic (14. 9. 1479–1498, pohřbena v Lysé nad Labem)
- ∞ 2. (asi 1510) Kunhuta z Fictumu (asi 1490 asi 1540)
- 7. Markéta († okolo 1530)
- ∞ Čeněk z Klinštejna na Škvorci
- 8. Jaroslav (Jindřich; 1474/1478–1510, pohřben v Lysé nad Labem)
- 9. Anna († klášter Liebenthal), jeptiška
- 10. Johanka († klášter Liebenthal), jeptiška
- 11. Magdaléna († klášter Morgenthal, Horní Lužice), jeptiška
Majetek
[editovat | editovat zdroj]
Vlastnil panství Jestřebí, které zdědil po bratru Václavovi,[9] Liblice, které koupil v roce 1475 od Viléma II. z Pernštejna,[10] Lysá nad Labem a Houska.[2] Od krále měl od roku 1477 v zástavě ves mělnického proboštství Mlčechvosty a asi od roku 1480 také vesnice Chorušice a Choroušky u Mělníka.[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e MAREK, Miroslav. Rodokmen Smiřický ze Smiřic [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2007-06-29 [cit. 2020-09-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f JUŘÍK, Pavel. Dominia Smiřických a Liechtensteinů v Čechách. Praha: Libri, 2012. 215 s. ISBN 978-80-7277-490-6. S. 16.
- ↑ a b ČECHURA, Jaroslav; STACHUROVÁ KUCROVÁ, Veronika; VLASÁKOVÁ, Zuzana. Smiřičtí: krátké dějiny úspěšného rodu. Praha: NLN, 2018. 476 s. ISBN 978-80-7422-646-5. S. 79 a 87. Dále jen Smiřičtí.
- ↑ a b Ottův slovník naučný XXIII (Schlossar–Starowolski). Praha: J. Otto, 1905. S. 513.
- ↑ ŠIMÁK, J. V. Kniha o Housce. Praha: [s.n.], 1903. S. 84.
- ↑ Smiřičtí, s. 88
- ↑ a b Smiřičtí, s. 90
- ↑ Smiřičtí, s. 87, 426–427
- ↑ Smiřičtí, s. 92
- ↑ Smiřičtí, s. 91
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ČECHURA, Jaroslav; STACHUROVÁ KUCROVÁ, Veronika; VLASÁKOVÁ, Zuzana. Smiřičtí: krátké dějiny úspěšného rodu. Praha: NLN, 2018. 476 s. ISBN 978-80-7422-646-5.
- JUŘÍK, Pavel. Dominia Smiřických a Liechtensteinů v Čechách. Praha: Libri, 2012. 215 s. ISBN 978-80-7277-490-6. S. 16.
