Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic na Černém Kostelci
Erb rodu Smiřických ze Smiřic

Hlava rodu Smiřických
Ve funkci:
1548 – 1597
Předchůdce Zikmund I. Smiřický ze Smiřic
Nástupce Zikmund II. Smiřický ze Smiřic

Dvorský hofmistr Českého království
Ve funkci:
1587 – 18. listopad 1597
Panovník Rudolf II.

Dvorský maršálek Českého království
Ve funkci:
1571 (1570[1]) – 1586
Panovník Maxmilián II., Rudolf II.
Předchůdce Ladislav II. Popel z Lobkovic

Císařský komorník
Ve funkci:
? (jistě v roce 1576[2]) – ?

Přísedící zemského soudu
Panovník Ferdinand I.

Narození 1513
Úmrtí 18. listopadu 1597 (ve věku 83–84 let)
Malá Strana (Praha)
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbení zámecká kaple svatého Vojtěcha v Kostelci nad Černými lesy
Choť (1555) Kateřina Zajícová z Házmburka († 1604)
Rodiče Zikmund I. Smiřický ze Smiřic († 1548)
Kunhuta z Fictumu († 1540)
Příbuzní praděd: Jan I. Smiřický ze Smiřic († 1453)
děd: Jindřich Smiřický ze Smiřic († 1487 nebo 1489)
bratr: Albrecht Smiřický ze Smiřic (1528–1566)
bratr: Jindřich Smiřický ze Smiřic (1535–1569)
synovec: Zikmund II. Smiřický ze Smiřic (1557/1558–1608)
synovec: Václav Smiřický ze Smiřic (1564–1593)
strýc: Jan II. Smiřický ze Smiřic (1470–1506)
Zaměstnání politik
Profese šlechtic
Náboženství novoutrakvistické[3]
1554 říšský stav svobodných pánů (baron)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic (151318. listopadu 1597 Malá Strana, Praha[4]) byl český šlechtic a zakladatel kostelecké linie Smiřických ze Smiřic, jednoho z nejbohatších českých rodů. Působil jako diplomat a zastával i vysoké dvorské úřady Českého království za vlády tří panovníků. Ve středních Čechách vytvořil rozsáhlou rodovou doménu.

Původ a život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn Zikmunda I. Smiřického (1468–1548) a jeho druhé manželky Kunhuty z Fictumu (asi 1490 – asi 1540). Jeho mladší bratr Albrecht (1528–1566) založil náchodskou linii a nejmladší Jindřich (1535–1569) hruboskalskou.

Kariéru zahájil na dvoře českého krále Ferdinanda I. (vládl 1526–1564), kterého v roce 1540 doprovázel jako číšník do Habsburského Nizozemí (Gentu).[5][6] V roce 1543 zase tvořil doprovod královy dcery Alžběty do Polska, kde se stala manželkou pozdějšího polského krále Zikmunda II. Augusta Jagellonského (vládl 1548–1572).[5][6] Během Šmalkaldské války stál věrně na katolické straně a zúčastnil se i rozhodující bitvy u Mühlbergu 24. dubna 1547. O rok později doprovázel arcivévodu Maxmiliána do Španělska, který cestoval za svou sestřenicí a nevěstou Marií. Protože však tehdy zemřel jeho otec, vrátil se na konci září 1548 z Valladolidu do Čech.[5][7] Ovšem v letech 1551–1552 se zúčastnil prestižní výpravy české šlechty, která tvořila doprovod Maxmiliána a jeho manželky z Janova do Vídně.[8] Byl tedy mezi 53 šťastnými pány a rytíři, kteří mohli cestou poznat renesanční architekturu a ideje humanismu. Na italském území se zdržel déle, neboť jeho a Vratislava z Pernštejna Maxmilián pověřil diplomatickou misí k papeži Juliu III (papežem 1550–1555).[9] V roce 1553 doprovázel do Polska další dceru Ferdinanda I. Kateřinu, která se stala třetí manželkou Zikmunda II. Augusta.[6] V roce 1554 byl i s celým svým rodem povýšen císařem Karlem V. na říšského barona. Stýkal se také s českým místodržitelem arcivévodou Ferdinandem Tyrolským, navštívil ho i na jeho zámku Ambras u Innsbrucku.

Patřil ke šlechticům, kteří v roce 1575 prosazovali Českou konfesi.[3][10]

Zastával dvorské úřady. V letech 1571[1]–1586 byl dvorským maršálkem (maršálkem královského dvora) Českého království. Z titulu tohoto úřadu nesl při pohřbu krále Maxmiliána II. ve smutečním průvodu před rakví korunovační meč.[11] Od roku 1587 až do své smrti byl dvorským hofmistrem (hofmistrem královského dvora).

Zemřel 18. listopadu 1597 v paláci Smiřických na Malostranském náměstí v Praze ve věku 84 let a byl pohřben pod kněžištěm zámecké kaple svatého Vojtěcha v Kostelci nad Černými lesy.[4][10] Po roce 1990 byla jeho rakev restaurována a umístěna v sakristii.

Majetek[editovat | editovat zdroj]

Jaroslavovi Smiřickému se podařilo vytvořit velkou ucelenou majetkovou doménu na východ od Prahy. V roce 1548 zdědil po otci škvorecké panství s nově upraveným reprezativním renesančním zámkem. Někdy před rokem 1560 však přešel na bratra Albrechta.[12] Květnice s tvrzí byla součástí škvoreckého panství do roku 1558, kdy byla prodána bratrům Matyášovi a Burianovi Pechancům z Kralovic a připojena ke Křenici, avšak v roce 1575 byla koupena od královské komory zpět a definitivně připojena ke Škvorci.[13]

V roce 1558 koupil od královské komory výnosné panství Kostelec nad Černými lesy (do roku 1920 zvané Černý Kostelec) za 30 tisíc kop grošů českých.[14] Zámek, který se stal jeho hlavním venkovským sídlem, nechal renesančně přestavět. Nad první bránou je vytesaný alianční erb Jaroslava Smiřického a jeho ženy. Pod kaplí dal zřídit rodinnou hrobku. K panství patřil také Mukařov, Srbín a Žernovka. V roce 1572 zakoupil zadlužené panství Říčany s městečkem, rozbořeným a pustým zámkem, pivovarem, poplužním dvorem, pustými vesnicemi Nesvačily a Předčicemi a pustým dvorem Lehovicemi za 9 500 kop od Jetřicha Ostrovec z Kralovic, kterému prodej přikázal český zemský soud, a připojil je ke kosteleckému panství.[15][14]

V roce 1579 přikoupil od Ferdinanda Eusebia Renšpergara z Renšperka a Držkovic Uhříněves za 28 tisíc kop., jehož otec Hanuš ji získal koupí v roce 1550.[14][16][17] Centrem správy uhříněveského panství se stal patrový obdélníkový zámek s křížovými a valenými klenbami v přízemí, který byl v roce 1591 postaven u bývalé komendy johanitů.[17] K uhříněveskému panství připojil i tvrz, poplužní dvůr a ves Pitkovice, které koupil v roce 1589 od Václava Strnada z Tryskovic.[18] V roce 1589 koupil od Viléma staršího Malovce Koloděje.[19][20] Ve stejném roce mu postoupili Václav Homut z Harasova a jeho manželka Eva Malovcová z Malovic tvrz, poplužní dvůr a ves Sibřinu.

V roce 1579 koupil Tuchoraz za 10 tisíc kop. Dále vlastnil Jiřice, Stříbrnou Skalici, Kostelní Střimelice, Jevany, Černé Voděrady a Pečky.

Dne 17. června 1594 sepsal závěť, ve které zformuloval svěřenectví. Protože neměl syny, kteří se dožili dospělého věku, majetek zdědil jeho synovec Zikmund II. Smiřický ze Smiřic z hruboskalské větve rodu. Ves Koloděje se zámkem a Hájek odkázal své manželce Kateřině, která se na Kolodějský zámek v roce 1599 nastěhovala.[21] Po její smrti v roce 1604 byly opět připojeny k uhříněveskému a černokosteleckému panství.[19][20]

Vyobrazení[editovat | editovat zdroj]

V zámecké kapli sv. Vojtěcha v Kostelci nad Černými lesy je křídlový oltář, na kterém je vlevo vyobrazen Jaroslav v černozlaté zbroji se svými dvěma syny a vpravo jeho choť Kateřina s dvěma dcerami.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Oženil se 20. října 1555 na zámku Budyně nad Ohří s Kateřinou Zajícovou z Házmburka († 6. května 1604, pohřbena v Kostelci nad Černými lesy). Narodili se jim dva synové a dvě dcery:[10][22]

  • 1. Alžběta († 19. 2. 1569, pohřbena v kostele svatého Šimona a Judy ve Viticích)
  • 2. Vojtěch († 14. 2. 1568, pohřben ve kostele svatého Šimona a Judy ve Viticích)
  • 3. syn († mlád po roce 1570, pohřben v Kostelci nad Černými lesy)
  • 4. dcera († mláda po roce 1570, pohřbena v Kostelci nad Černými lesy)

Děti se nedožily dospělého věku, a tak kostelecká větev rodu v roce 1597 vymřela.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Podle Smiřičtí, s. 120 byl jmenován v roce 1570.
  2. Smiřičtí, s. 120
  3. a b ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1526–1583. První Habsburkové na českém trůně I. Praha: Libri, 2008. 324 s. ISBN 978-80-7277-385-5. S. 137. 
  4. a b JUŘÍK, Pavel. Dominia Smiřických a Liechtensteinů v Čechách. Praha: Libri, 2012. 215 s. ISBN 978-80-7277-490-6. S. 21. 
  5. a b c Dominia Smiřických a Liechtensteinů, s. 18
  6. a b c ČECHURA, Jaroslav; STACHUROVÁ KUCROVÁ, Veronika; VLASÁKOVÁ, Zuzana. Smiřičtí: krátké dějiny úspěšného rodu. Praha: NLN, 2018. 476 s. ISBN 978-80-7422-646-5. S. 116. Dále jen Smiřičtí. 
  7. Smiřičtí, s. 119
  8. O této výpravě více PÁNEK, Jaroslav. Výprava české šlechty do Itálie v letech 1551–1552. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2003. ISBN 80-903040-8-7. 
  9. Smiřičtí, s. 119–120
  10. a b c Smiřičtí, s. 123
  11. Dominia Smiřických a Liechtensteinů, s. 19. Juřík mylně uvádí, že byl nejvyšším zemským maršálkem, tím byl však tehdy Čeněk z Lipé na Hodoníně.
  12. HOLEC, František, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (7): Praha a okolí. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988. S. 167. 
  13. Hrady, zámky a tvrze 7, s. 137
  14. a b c Dominia Smiřických a Liechtensteinů, s. 20
  15. Hrady, zámky a tvrze 7, s. 161
  16. Hrady, zámky a tvrze 7, s. 92
  17. a b Smiřičtí, s. 171
  18. Hrady, zámky a tvrze 7, s. 56
  19. a b Hrady, zámky a tvrze 7, s. 40
  20. a b Smiřičtí, s. 172
  21. Dominia Smiřických a Liechtensteinů, s. 20–21
  22. MAREK, Miroslav. Rodokmen Smiřický ze Smiřic [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2007-06-29 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]