Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic na Černém Kostelci
Erb rodu Smiřických ze Smiřic
Erb rodu Smiřických ze Smiřic

Dvorský hofmistr Českého království
Ve funkci:
1587 – 18. listopad 1597
Panovník Rudolf II.

Dvorský maršálek Českého království
Ve funkci:
1571 (1570[1]) – 1586
Panovník Maxmilián II., Rudolf II.
Předchůdce Ladislav II. Popel z Lobkovic

Císařský komorník
Ve funkci:
? (jistě v roce 1576[2]) – ?

Přísedící zemského soudu
Panovník Ferdinand I.

Narození 1513
Úmrtí 18. listopadu 1597 (ve věku 84 let)
Malá Strana (Praha)
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbení zámecká kaple svatého Vojtěcha v Kostelci nad Černými lesy
Choť Kateřina Zajícová z Házmburka
Rodiče Zikmund I. Smiřický
Kunhuta z Fictumu
Zaměstnání politik
Profese šlechtic
Náboženství novoutrakvistické[3]
1554 říšský stav svobodných pánů (baron)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic (151318. listopadu 1597 Malá Strana, Praha[4]) byl český šlechtic a zakladatel kostelecké linie Smiřických ze Smiřic, jednoho z nejbohatších českých rodů. Působil jako diplomat a zastával i vysoké dvorské úřady Českého království za vlády tří panovníků. Ve středních Čechách vytvořil rozsáhlou rodovou doménu.

Původ a život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn Zikmunda I. Smiřického (1468–1548) a jeho druhé manželky Kunhuty z Fictumu (asi 1490 – asi 1540). Jeho mladší bratr Albrecht (1528–1566) založil náchodskou linii a nejmladší Jindřich (1535–1569) hruboskalskou.

Kariéru zahájil na dvoře českého krále Ferdinanda I. (vládl 1526–1564), kterého v roce 1540 doprovázel jako číšník do Habsburského Nizozemí (Gentu).[5][6] V roce 1543 zase tvořil doprovod královy dcery Alžběty do Polska, kde se stala manželkou pozdějšího polského krále Zikmunda II. Augusta Jagellonského (vládl 1548–1572).[5][6] Během Šmalkaldské války stál věrně na katolické straně a zúčastnil se i rozhodující bitvy u Mühlbergu 24. dubna 1547. O rok později doprovázel arcivévodu Maxmiliána do Španělska, který cestoval za svou sestřenicí a nevěstou Marií. Protože však tehdy zemřel jeho otec, vrátil se na konci září 1548 z Valladolidu do Čech.[5][7] Ovšem v letech 1551–1552 se zúčastnil prestižní výpravy české šlechty, která tvořila doprovod Maxmiliána a jeho manželky z Janova do Vídně.[8] Byl tedy mezi 53 šťastnými pány a rytíři, kteří mohli cestou poznat renesanční architekturu a ideje humanismu. Na italském území se zdržel déle, neboť jeho a Vratislava z Pernštejna Maxmilián pověřil diplomatickou misí k papeži Juliu III (papežem 1550–1555).[9] V roce 1553 doprovázel do Polska další dceru Ferdinanda I. Kateřinu, která se stala třetí manželkou Zikmunda II. Augusta.[6] V roce 1554 byl i s celým svým rodem povýšen císařem Karlem V. na říšského barona. Stýkal se také s českým místodržitelem arcivévodou Ferdinandem Tyrolským, navštívil ho i na jeho zámku Ambras u Innsbrucku.

Patřil ke šlechticům, kteří v roce 1575 prosazovali Českou konfesi.[3][10]

Zastával dvorské úřady. V letech 1571[1]–1586 byl dvorským maršálkem (maršálkem královského dvora) Českého království. Z titulu tohoto úřadu nesl při pohřbu krále Maxmiliána II. ve smutečním průvodu před rakví korunovační meč.[11] Od roku 1587 až do své smrti byl dvorským hofmistrem (hofmistrem královského dvora).

Zemřel 18. listopadu 1597 v paláci Smiřických na Malostranském náměstí v Praze ve věku 84 let a byl pohřben pod kněžištěm zámecké kaple svatého Vojtěcha v Kostelci nad Černými lesy.[4][10] Po roce 1990 byla jeho rakev restaurována a umístěna v sakristii.

Majetek[editovat | editovat zdroj]

Jaroslavovi Smiřickému se podařilo vytvořit velkou ucelenou majetkovou doménu na východ od Prahy. V roce 1548 zdědil po otci škvorecké panství s nově upraveným reprezativním renesančním zámkem. Někdy před rokem 1560 však přešel na bratra Albrechta.[12] Květnice s tvrzí byla součástí škvoreckého panství do roku 1558, kdy byla prodána bratrům Matyášovi a Burianovi Pechancům z Kralovic a připojena ke Křenici, avšak v roce 1575 byla koupena od královské komory zpět a definitivně připojena ke Škvorci.[13]

V roce 1558 koupil od královské komory výnosné panství Kostelec nad Černými lesy (do roku 1920 zvané Černý Kostelec) za 30 tisíc kop grošů českých.[14] Zámek, který se stal jeho hlavním venkovským sídlem, nechal renesančně přestavět. Nad první bránou je vytesaný alianční erb Jaroslava Smiřického a jeho ženy. Pod kaplí dal zřídit rodinnou hrobku. K panství patřil také Mukařov, Srbín a Žernovka. V roce 1572 zakoupil zadlužené panství Říčany s městečkem, rozbořeným a pustým zámkem, pivovarem, poplužním dvorem, pustými vesnicemi Nesvačily a Předčicemi a pustým dvorem Lehovicemi za 9 500 kop od Jetřicha Ostrovec z Kralovic, kterému prodej přikázal český zemský soud, a připojil je ke kosteleckému panství.[15][14]

V roce 1579 přikoupil od Ferdinanda Reinšpergera z Reinšperka a Drškovic Uhříněves za 28 tisíc kop.[14][16] Centrem správy uhříněveského panství se stal zámek, který byl přestavěn z bývalé komendy johanitů. K uhříněveskému panství připojil i tvrz, poplužní dvůr a ves Pitkovice, které koupil v roce 1589 od Václava Strnada z Tryskovic.[17] V roce 1589 koupil od Viléma staršího Malovce Koloděje.[18] Ve stejném roce mu postoupili Václav Homut z Harasova a jeho manželka Eva Malovcová z Malovic tvrz, poplužní dvůr a ves Sibřinu.

V roce 1579 koupil Tuchoraz za 10 tisíc kop. Dále vlastnil Jiřice, Stříbrnou Skalici, Kostelní Střimelice, Jevany, Černé Voděrady a Pečky.

Dne 17. června 1594 sepsal závěť, ve které zformuloval svěřenectví. Protože neměl syny, kteří se dožili dospělého věku, majetek zdědil jeho synovec Zikmund II. Smiřický ze Smiřic z hruboskalské větve rodu. Ves Koloděje se zámkem a Hájek odkázal své manželce Kateřině, která se na Kolodějský zámek v roce 1599 nastěhovala.[19] Po její smrti v roce 1604 byly opět připojeny k uhříněveskému a černokosteleckému panství.[18]

Vyobrazení[editovat | editovat zdroj]

V zámecké kapli sv. Vojtěcha v Kostelci nad Černými lesy je křídlový oltář, na kterém je vlevo vyobrazen Jaroslav v černozlaté zbroji se svými dvěma syny a vpravo jeho choť Kateřina s dvěma dcerami.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Oženil se 20. října 1555 na zámku Budyně nad Ohří s Kateřinou Zajícovou z Házmburka († 6. května 1604, pohřbena v Kostelci nad Černými lesy). Narodili se jim dva synové a dvě dcery:[10][20]

  • 1. Alžběta († 19. 2. 1569, pohřbena v kostele svatého Šimona a Judy ve Viticích)
  • 2. Vojtěch († 14. 2. 1568, pohřben ve kostele svatého Šimona a Judy ve Viticích)
  • 3. syn († mlád po roce 1757, pohřben v Kostelci nad Černými lesy)
  • 4. dcera († mláda po roce 1757, pohřbena v Kostelci nad Černými lesy)

Děti se nedožily dospělého věku, a tak kostelecká větev rodu v roce 1597 vymřela.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Podle Smiřičtí, s. 120 byl jmenován v roce 1570.
  2. Smiřičtí, s. 120
  3. a b ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1526–1583. První Habsburkové na českém trůně I. Praha: Libri, 2008. 324 s. ISBN 978-80-7277-385-5. S. 137. 
  4. a b JUŘÍK, Pavel. Dominia Smiřických a Liechtensteinů v Čechách. Praha: Libri, 2012. 215 s. ISBN 978-80-7277-490-6. S. 21. 
  5. a b c Dominia Smiřických a Liechtensteinů, s. 18
  6. a b c ČECHURA, Jaroslav; STACHUROVÁ KUCROVÁ, Veronika; VLASÁKOVÁ, Zuzana. Smiřičtí: krátké dějiny úspěšného rodu. Praha: NLN, 2018. 476 s. ISBN 978-80-7422-646-5. S. 116. 
  7. Smiřičtí, s. 119
  8. O této výpravě více PÁNEK, Jaroslav. Výprava české šlechty do Itálie v letech 1551–1552. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2003. ISBN 80-903040-8-7. 
  9. Smiřičtí, s. 119–120
  10. a b c Smiřičtí, s. 123
  11. Dominia Smiřických a Liechtensteinů, s. 19. Juřík mylně uvádí, že byl nejvyšším zemským maršálkem, tím byl však tehdy Čeněk z Lipé na Hodoníně.
  12. HOLEC, František, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (7): Praha a okolí. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988. S. 167. 
  13. Hrady, zámky a tvrze 7, s. 137
  14. a b c Dominia Smiřických a Liechtensteinů, s. 20
  15. Hrady, zámky a tvrze 7, s. 161
  16. Hrady, zámky a tvrze 7, s. 92
  17. Hrady, zámky a tvrze 7, s. 56
  18. a b Hrady, zámky a tvrze 7, s. 40
  19. Dominia Smiřických a Liechtensteinů, s. 20–21
  20. MAREK, Miroslav. Rodokmen Smiřický ze Smiřic [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2007-06-29 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]