Nejvyšší maršálek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek pojednává o nejvyšším zemském maršálkovi. Možná hledáte: nejvyšší dvorský maršálek.
Nejvyšší maršálek na českém zemském sněmu v roce 1564, v rukou drží svatováclavský meč

Nejvyšší zemský maršálek (německy Oberstlandmarschall), také označovaný jako nejvyšší královský či český maršálek, též nejvyšší maršálek Království českého, byl třetím nejvýznamnějším českým zemským stavovským úředníkem. Stál v čele českého zemského sněmu. Původně byl úřad společný pro Čechy i Moravu, po roce 1625 však svou působnost omezil pouze na Čechy. Úřad existoval od 13. století až do roku 1913.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původně byl nejvyšší maršálek dvorským úředníkem, postupně se však jeho úřad stal funkcí stavovskou. V jeho kompetenci bylo rozhodování čestných záležitostí panského stavu včetní soudnictví o čest. Od počátku 14. století se úřad dědil v rodině pánů z Lipé, kteří o něj přišli až v souvislosti s pobělohorskými konfiskacemi.[1]

V době předbělohorské byl nejvyšší maršálek třetím nejvýznamnějším úředníkem Království českého, v Markrabství moravském byl po hejtmanovi druhým nejvýznamnějším. Roku 1625 byla jeho působnost omezena pouze na Čechy, ale Obnoveným zřízením zemským mu bylo potvrzeno jeho postavení třetího úředníka v království. Úřad pak byl obsazován rodem Berků z Dubé a po jejich vymření byl obsazován volně pouze na dobu pěti let. Před Bílou horou přísahal králi a stavům, po Bílé hoře pouze králi a jeho dědicům. Do zániku místodržitelského kolegia v roce 1748 byl jedním z jeho jedenácti řádných členů. Po josefínských reformách se z úřadu stal pouhý čestný titul. Oficiálně nejvyšší maršálek zůstal v čele českého zemského sněmu, který sice svolával panovník, ale maršálek jej zahajoval, řídil a uzavíral. Z titulu své funkce předsedal i českému zemskému výboru.[1]

Poslední nejvyšší český maršálek Ferdinand Lobkowicz skončil v úřadu roku 1913, kdy byl anenskými patenty dočasně rozpuštěn zemský sněm (jehož byl maršálek předsedou). Do zániku monarchie roku 1918 pak už sněm nebyl obnoven a staré úřady byly nahrazeny republikánskými.

Seznam nejvyšších maršálků Království českého[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. ISBN 80-902782-0-5. S. 395. 
  2. Podle VOREL, Petr. Páni z Pernštejna : vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Praha: Rybka Publishers, 1999. 318 s. ISBN 80-86182-24-X. S. 91.  se ujal úřadu nejvyššího maršálka Českého království po smrti Bertolda (Pertolda) z Lipé už v roce 1482. V té době zastával i úřad nejvyššího komorníka brněnského.
  3. KUBEŠ, Jiří, a kol. V zastoupení císaře: česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018. 640 s. ISBN 978-80-7422-574-1. S. 175. 
  4. V zastoupení císaře, s. 174

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 1998. 434 s. ISBN 80-7204-081-2. S. 197, 225. 
  • PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417. 
  • RAMEŠ, Václav. Slovník pro historiky a návštěvníky archivů. Praha: Libri, 2005. 432 s. ISBN 80-7277-175-2. S. 175. 
  • VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. 772 s. ISBN 80-902782-0-5. S. 329, 395. 

Související články[editovat | editovat zdroj]