Nejvyšší maršálek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek pojednává o nejvyšším zemském maršálkovi. Možná hledáte: nejvyšší dvorský maršálek.
Nejvyšší maršálek na českém zemském sněmu v roce 1564, v rukou drží svatováclavský meč

Nejvyšší zemský maršálek (německy Oberstlandmarschall), také označovaný jako nejvyšší královský či český maršálek, též nejvyšší maršálek Království českého, byl třetím nejvýznamnějším českým zemským stavovským úředníkem. Stál v čele českého zemského sněmu. Původně byl úřad společný pro Čechy i Moravu, po roce 1625 však svou působnost omezil pouze na Čechy. Úřad existoval od 13. století až do roku 1913.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původně byl nejvyšší maršálek dvorským úředníkem, postupně se však jeho úřad stal funkcí stavovskou. V jeho kompetenci bylo rozhodování čestných záležitostí panského stavu včetní soudnictví o čest. Od počátku 14. století se úřad dědil v rodině pánů z Lipé, kteří o něj přišli až v souvislosti s pobělohorskými konfiskacemi.[1]

V době předbělohorské byl nejvyšší maršálek třetím nejvýznamnějším úředníkem Království českého, v Markrabství moravském byl po hejtmanovi druhým nejvýznamnějším. Roku 1625 byla jeho působnost omezena pouze na Čechy, ale Obnoveným zřízením zemským mu bylo potvrzeno jeho postavení třetího úředníka v království. Úřad pak byl obsazován rodem Berků z Dubé a po jejich vymření byl obsazován volně pouze na dobu pěti let. Před Bílou horou přísahal králi a stavům, po Bílé hoře pouze králi a jeho dědicům. Do zániku místodržitelského kolegia v roce 1748 byl jedním z jeho jedenácti řádných členů. Po josefínských reformách se z úřadu stal pouhý čestný titul. Oficiálně nejvyšší maršálek zůstal v čele českého zemského sněmu, který sice svolával panovník, ale maršálek jej zahajoval, řídil a uzavíral. Z titulu své funkce předsedal i českému zemskému výboru.[1]

Poslední nejvyšší český maršálek Ferdinand Lobkowicz skončil v úřadu roku 1913, kdy byl anenskými patenty dočasně rozpuštěn zemský sněm (jehož byl maršálek předsedou). Do zániku monarchie roku 1918 pak už sněm nebyl obnoven a staré úřady byly nahrazeny republikánskými.

Seznam nejvyšších maršálků Království českého[editovat | editovat zdroj]

  • 1146–1148 Jiří
  • 1159 Chotěbor († 12. 11. 1159)
  • 1160–1165 Vojslav
  • před 1167 Soběslavec
  • 1171 Dlugomil
  • 1175–1177 Heřman
  • 1180 Protiva
  • 1185–1187 Jindřich
  • 1217–1222 Jindřich Vítkovec
  • 1222 Častolov ze Žitavy
  • 1224 Diviš
  • 1228 Držislav
  • 1253–1277 Zdislav
  • 1255–1252 (3. 6.) Vok z Rožmberka († 3. 6. 1252)
  • 1263–1267 Hynek z Lichtenburka
  • 1267–12735 Purkhart z Janovic
  • 1277–1279 Bavor ze Strakonic
  • 1288 Vítek z Hluboké
  • 1289 Albrecht ze Žeberka
  • 1305–1307 Tobiáš z Bechyně († 1307)
  • 1308–1310 Jindřich z Lipé
  • 1310–1317 Jindřich z Lipé († 27. 8. 1329) – poprvé
  • 1317 Konrád z Buchsessu
  • 1318 Vilém Zajíc z Valdeka
  • 1319–1329 (26. 8.) Jindřich z Lipé († 27. 8. 1329) – podruhé
  • 1336 Jindřich z Lipé
  • 1343–1347 Bertold z Lipé († 1347)
  • 1347–1348 Jindřich z Lipé
  • 1349–1363 Čeněk z Lipé
  • 1371 Jindřich z Lipé
  • 1376–1385 Hynek z Lipé
  • 1389–1395 Jindřich z Lipé
  • 1414–1415 Hanuš z Lipé
  • 1417–1420 Jindřich z Lipé
  • 1436–1449 Bertold z Lipé
  • 1452–1473 Jindřich z Lipé
  • 1475–1483 Bertold z Lipé († 1483)
  • 1483–1490 Vilém II. z Pernštejna na Helfštýně (1435 – 8. 4. 1521 Pardubice)[2]
  • 1500–1506 Bertold z Lipé
  • 1512 Jindřich z Lipé
  • 1522–1541 Jan z Lipé († 1541)
  • 1541–1562 Bertold z Lipé
  • 1562–1589 Čeněk z Lipé na Hodoníně († 1589)
  • 1589–1598 (23. 1.) Jan z Lipé († 23. 1. 1589)
  • 1610–1620 Pertold Bohubud z Lipé († 1643)
  • 1620–1626 nebo 1625 (?) Lev Burian Berka z Dubé (cca 1586/1590 – 26. března 1626)
  • 1626–1644 Matyáš Ferdinand Berka z Dubé
  • 1645 (10. 6.) – 1684 (2. 11.) Adam Matyáš z Trauttmansdorffu (1617 – 2. 11. 1684 Horšovský Týn)
  • 1685 (24. 3.) – 1689 Rudolf Vilém z Trauttmansdorffu († 1689)
  • 1689 (30. 4.) – 1700 Heřman Jakub Czernin z Chudenic (25. 7. 1659 Vídeň – 8. 8. 1710 Praha)
  • 1701 (10. 6.) – 1706 (24. 4.) František Antonín Berka z Dubé († 24. 4. 1706 Vídeň), v letech 1678–1704 působil jako vyslanec v zahraničí, naposledy v Benátkách[3]
  • 1706–1708 Antonín Jan Nostic-Rieneck (1652 – 30. 10. 1736)
  • 1708 (24. 7.) – 1719 (25. 7.) Jan Václav Gallas († 25. 7. 1719)
  • 1720 (20. 2.) – 1731 Jan Josef z Valdštejna (26. 6. 1684 – 22. 4. 1731)
  • 1733 (17. 10.) – 1740 Štěpán Vilém Kinský (26. 12 1679 – 12. 3. 1749)[4]
  • 1741 (5. 3.) – 1746 František Jindřich Šlik
  • 1747–1757 František Leopold Buquoy
  • 1759–1760 Václav Kazimír Netolický z Eisenberka († 1760)
  • 1760–1767 Karel Gotthard Schaffgotsch
  • 1768–1789 (19. 9.) František Adam ze Šternberka († 19. 9. 1789)
  • 1791–1803 (28. 1.) August z Lobkowicz († 28. 1. 1803)
  • 1803 (5. 5. ) – 1812 (20. 1.) Vojtěch Václav z Klebelsberka († 20. 1. 1812)
  • 1812 (23. 4.) – 1830 (16. 2.) Josef Vratislav († 16. 2. 1830)
  • 1830 (5. 6.) – 1830 (27. 8.) Josef z Vrtby († 27. 8. 1830)
  • 1831 (17. 3.) – ? Kristián Kryštof Clam-Gallas (3. 9. 1771 – 21. 8. 1838)
  •  ?
  • 1861–1863 Albert Nostitz-Rieneck (23. 8. 1807 Trmice – 25. 1. 1871 Praha) – poprvé
  • 1863–1866 Karl Rothkirch-Panthen (2. 12. 1807 Falkenau – 31. 3. 1870 Praha)
  • 1866–1867 Albert Nostitz-Rieneck (23. 8. 1807 Trmice – 25. 1. 1871 Praha) – podruhé
  • 1867 Edmund Hartig (2. 11. 1812 Vídeň – 30. 3. 1883 San Remo)
  • 1867–1870 Adolf Auersperg (21. 7. 1821 Vlašim – 5. 1. 1885 zámek Goldegg)
  • 1870–1871 Albert Nostitz-Rieneck (23. 8. 1807 Trmice – 25. 1. 1871 Praha) – potřetí
  • 1871–1872 Jiří Kristián Lobkowicz (14. 5. 1835 Vídeň – 21. 12. 1908 Praha) – poprvé
  • 1872–1883 Karel Vilém Auersperg (1. 5. 1814 Praha – 4. 1. 1890 Praha)
  • 1883–1907 Jiří Kristián Lobkowicz (14. 5. 1835 Vídeň – 21. 12. 1908 Praha) – podruhé
  • 1907–1913 Ferdinand Lobkowicz (26. 6. 1850 Dolní Beřkovice – 22. 4. 1926 Milán)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. ISBN 80-902782-0-5. S. 395. 
  2. Podle VOREL, Petr. Páni z Pernštejna : vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Praha: Rybka Publishers, 1999. 318 s. ISBN 80-86182-24-X. S. 91.  se ujal úřadu nejvyššího maršálka Českého království po smrti Bertolda (Pertolda) z Lipé už v roce 1482. V té době zastával i úřad nejvyššího komorníka brněnského.
  3. KUBEŠ, Jiří, a kol. V zastoupení císaře: česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018. 640 s. ISBN 978-80-7422-574-1. S. 175. 
  4. V zastoupení císaře, s. 174

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 1998. 434 s. ISBN 80-7204-081-2. S. 197, 225. 
  • PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417. 
  • RAMEŠ, Václav. Slovník pro historiky a návštěvníky archivů. Praha: Libri, 2005. 432 s. ISBN 80-7277-175-2. S. 175. 
  • VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. 772 s. ISBN 80-902782-0-5. S. 329, 395. 

Související články[editovat | editovat zdroj]