Náchod (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Náchodský zámek
pohled od centra města
pohled od centra města
Základní informace
SlohBaroko, Renesance
ArchitektCarlo Lurago
StavebníkHron z Načeraticů
Další majiteléSmiřičtí ze Smiřic, Trčkové z Lípy, Piccolominiové, Desfoursové, Schaumburg-Lippe
Současný majitelČeská republika
Poloha
AdresaNáchod, ČeskoČesko Česko
UliceZámek
Souřadnice
Náchod
Náchod
Další informace
Rejstříkové číslo památky40956/6-1462 (PkMISSezObr)
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Náchod je hrad přestavěný na zámek ve stejnojmenném městě v Královéhradeckém kraji. Od svého založení v polovině 13. století do roku 1945 byl hlavním sídlem majitelů Náchodskeho panství. Od roku 2001 je chráněn jako národní kulturní památka.[1] Je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav) a je přístupný veřejnosti.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na strategicky významném místě – hřebeni Orlických hor – si dal Hron z rodu Načeraticů okolo roku 1250 zbudovat hrad, který měl chránit zemskou stezku z Prahy do Polska. Hrad byl jeho synovi Ješkovi roku 1316 za vzpouru proti králi Janovi Lucemburskému zabaven a předán Berkům z Dubé a Lipého. Koncem 14. století patřil Jetřichovi z Janovic, po jeho smrti roku 1412 král Václav IV. udělil hrad Jindřichu Leflovi z Lažan, který byl roku 1414 jmenován hejtmanem ve Vratislavi a náchodské panství postoupil Bočkovi z Kunštátu a Poděbrad. Hrad byl v průběhu času rozsáhle opevněn a několikrát přestavován. Mezi často se měnící majitele hradu patřili čeští králové Jan Lucemburský a Jiří z Poděbrad nebo jeho syn Jindřich I. starší z Minsterberka.

zámek v roce 1867

Roku 1544 získal Zikmund I. Smiřický ze Smiřic († 1548) město Náchod. Jelikož tento protestantský rod, ze kterého Zikmund pocházel, tehdy zastával četné zemské a dvorní úřady, nevyhovoval hrad jejich společenským a reprezentačním nárokům. Proto byl hrad za Václava Smiřického ze Smiřic a Albrechta Václava Smiřického ze Smiřic v letech 1554–1614 přestavěn na renesanční zámek. Po smrti Albrechta Václava v roce 1614 získal zámek Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic (1594–1618) z hruboskalské linie rodu, který byl utrakvista a přidal se v letech 1617–1618 na stranu zimního krále Bedřicha Falckého. Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic se navíc osobně podílel na pražské defenestraci, brzy po ní však zemřel. Jeho starší sestra Markéta Saloména majetek obhájila, protože se vdala za Jindřicha Slavatu z Chlumu a Košumberka, jako vdova roku 1620 uprchla s Fridrichem Falckým. Proto přišla po bitvě na Bílé hoře o svá panství, zdědil je její slabomyslný bratr Jindřich Jiří Smiřický (1592–1630) s poručníkem Albrechtem z Valdštejna. Ten roku 1623 panství Náchod i se zámkem prodal Trčkům z Lípy.

Po zavraždění hraběte Adama Erdmanna Trčky z Lípy a jeho švagra Albrechta z Valdštejna roku 1634 v Chebu, odměnil císař Ferdinand II. náchodským panstvím svého generála Octavia Piccolominiho. Ten tu ovšem nežil, odstěhoval se sem teprve po smrti své ženy, když se podruhé oženil, a to s vévodkyní Marií Sasko-Lauenburskou. S ní v letech 1650–1656 zahájil barokní přestavbu zámku. Rozšířil stavbu o opevnění podle koncepce Giovanni Pieroniho a Piccolominiho křídlo se zámeckou kaplí podle projektu Carla Luraga. Alianční rodové erby obou manželů dodnes vyznačují jejich stavby na portálech. Dále sem Piccolomini přestěhoval gobelíny ze svého bruselského paláce a pověřil vlámského malíře Pietera Snayerse vyhotovením dvanácti velkoplošných maleb bitev k výzdobě náchodského zámku. Plátna připomínají vojenské úspěchy Piccolominiů ve třicetiletá válce a dnes se nacházejí v Heeresgeschichtliches Museum ve Vídni. Založil rovněž rodovou portrétní galerii, jež z větší části na zámku zůstala, jen jeden Octaviův portrét se dostal do Národní galerie v Praze. V otcově tradici zde pokračoval jeho adoptivní syn Giuseppe Silvio Piccolomini, který roku 1644 zahynul v bitvě u Jankova. Ve stavbě pokračovali další člnové rodu až do roku 1730.

Po vymření rodové větve Piccolomini-Pieri roku 1783 měli Náchod několik let v držení Desfoursové, od nichž jej koupil známý milovník umění vévoda Petr Kuronský, který zde nechal zřídit zámecké divadlo. Po jeho smrti v roce 1800 zámek Náchod zdědila jeho dcera, vévodkyně Kateřina Vilemína Zaháňská. Po její smrti její sestra Pavlína, provdaná kněžna z Hohenzollern-Hachingen roku 1840 zámek Oktaviánovi Lippe, přes něj roku 1842 přešel do vlastnictví německého knížecího rodu Schaumburg-Lippe (Wilhelm zu Schaumburg-Lippe). Panství po princi Vilémovi převzal jeho druhorozený syn Bedřich ze Schaumburg-Lippe.

Pozemková reforma[editovat | editovat zdroj]

Letecký pohled na zámek

V roce 1921 byl majetek Schaumburg-Lippe zařazen do první etapy pozemkové reformy, na velkostatku Náchod se jednalo o statky Náchod, Třtice, Lhotky do 50 procent výměry, velkostatek Mizkolesy do 50 procent výměry, velkostatek Chvalkovice se dvorem Třebešov do 50 procent výměry. V březnu 1923 bylo zahájeno na velkostatku Náchod přídělové řízení, jehož předmětem se stala se část velkostatku Náchod, a to část dvorů: Lhotky, Miskolezy, Chvalkovice, Třebešov, ležící svými pozemky v katastrálních obcích: Chvalkovice, Kramolna, Lhotky, Malá Skalice, Miskolezy, Náchod, Třebešov, Třtice, Vysokov, Zájezd, soud. okresu Jaroměř, Náchod, Čes. Skalice, polit. okresů Dvůr Králové a Náchod. Celková výměra přejímaných pozemků činila 275,25 ha, z toho polí 243,09 ha, luk 14,16 ha, zahrad 8,59 ha, pastvin 5,27 ha, lesů 0,83 ha, ostatní půdy 3,31 ha.[2]

Zbytkový statek Lhotky o rozloze 30 ha byl odprodán za přídělovou cenu 160 000 Kč (majitel Feygl Josef), zbytkový statek Malá Skalice o rozloze 50 ha za př. cenu 300 000 Kč (majitelem se stalo nově založené družstvo), zbytkový statek Třebešov o rozloze 58 ha za př. cenu 400 000 Kč (majitel Havlíček Karel), zbytkový statek Chvalkovice o rozloze 52 ha za př. cenu 280 000 Kč (majitel Svoboda Viktor) a zbytkový statek Riesenburk (nyní Rýzmburk) o rozloze 30 ha za přídělovou cenu 120 000 Kč (majitel Švarc František).[3]

V roce 1945 byl velkostatek Náchod se zámkem československým státem konfiskován a zámek přešel do majetku státu. Bedřich ze Schaumburg-Lippe zemřel 12. prosince 1945 v Polsku (Kudowa-Zdrój) a jeho tělo bylo pohřbeno na hřbitově v Náchodě.

Věž[editovat | editovat zdroj]

Velká věž sloužila jako hlavní obranná struktura hradu. Tomu byly uzpůsoben její návrh (šířka stavby 11 metrů, průměrná síla zdi 3,5 metru). Opakovaně (1570, 1721) byla zasažena a poškozena bleskem. Při opravě v 17. století byla vybavena ochozem a dvěma lucernami s bání. Při opravě po druhém zásahu přišla o nejvyšší patro.[4]

Interiéry a sbírky[editovat | editovat zdroj]

Návštěvnost zámku[5][6]
Rok Počet návštěvníků
2015 41 792
2016 44 179
2017 40 168
2018 40 003

Významné jsou renesanční a raně barokní malby na trámových stropech, sgrafitta a fresková výmalba v několika sálech, k autorům barokní výzdoby patřil například Fabián Hárovník. K obnovení zabílených a štukem překrytých děl došlo v letech 1973–1978. Dále se dochovala portrétní galerie rodové větve Piccolomini-Pieri a jiné panské portréty, mj. rodiny Schaumburg-Lippe nebo ruské carevny Kateřiny II. Unikátní je soubor bruselských gobelínů z cyklu Život na panském sídle. Interiér zámecké kaple podle projektu Carla Luraga vyzdobili italští mistři: kameník Giovanni Battista Spinetti, sochař Carlo Serena, štukatéři A. Cyrus a Domenico Rossi.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zámek Náchod (Náchod) [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-08-11]. Dostupné online. 
  2. Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 13. března 1923, s. 10. ISSN 1805-0905.
  3. NS RČS 1925-1929, PS, tisk 301. www.psp.cz [online]. [cit. 2019-10-09]. Dostupné online. 
  4. zamek-nachod.cz. Stavební vývoj náchodského zámku [online]. zamek-nachod.cz [cit. 2020-08-22]. Dostupné online. 
  5. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 33. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-18. 
  6. Památkové objekty 2018 [PDF online]. [cit. 2020-03-11]. S. 16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-18. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI. – Východní Čechy. Tomáš Šimek (editor) a kolektiv autorů. Svoboda Praha 1989, s. 313-316.
  • Joachim Bahlcke, Winfried Eberhard, Miloslav Polívka (Hrsg.): Handbuch der historischen Stätten. Böhmen und Mähren (= Kröners Taschenausgabe. Bd. 329). Kröner, Stuttgart 1998, ISBN 3-520-32901-8, S. 386–387.
  • SOMMER, Jiří. Zámeček na vršku kulatým. 100+1 historie. Září 2015, s. 62–64. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]