Náchod (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Náchodský zámek

Náchodský zámek v roce 1867
Základní informace
Sloh Baroko, Renesance
Architekt Carlo Lurago
Materiál Kámen
Stavebník Čeští králové
Současný majitel Český stát
Poloha
Adresa Náchod, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Náchod (zámek) (Česko)
Náchod (zámek), Česko
Další informace
Kód památky 40956/6-1462 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zámek Náchod
Letecký pohled na zámek

Zámek Náchod ve stejnojmenném východočeském městě Náchod vznikl z někdejšího hraničního hradu. Od roku 2001 je chráněn jako národní kulturní památka České republiky.[1] Je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav) a je přístupný veřejnosti.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Na strategicky významném místě- hřebeni Orlických hor si dal Hron z rodu Načeraticů okolo roku 1250 zbudovat hrad, který měl chránit zemskou stezku z Prahy do Polska. Hrad s ostrožnou (bergfrítem) byl jeho synovi Ješkovi roku 1316 za vzpouru proti králi Janovi Lucemburskému zabaven a předán Berkům z Dubé a Lipého, koncem 14. století patřil Jetřichovi z Janovic, po jeho smrti roku 1412 král Václav IV. udělil hrad Jindřichu Leflovi z Lažan, který byl roku 1414 jmenován hejtmanem ve Vratislavi a náchodské panství postoupil Bočkovi z Kunštátu a Poděbrad. Hrad byl v průběhu času rozsáhle opevněn a několikrát přestavován. Mezi často se měnící majitele hradu patřili čeští králové Jan Lucemburský a Jiří z Poděbrad nebo jeho syn Jindřich I. z Minsterberka.

Roku 1544 získal Zikmund z rodu Smiřických ze Smiřic město Náchod, které bylo roku 1554 povýšeno do panského stavu. Jelikož tento protestantský rod tehdy zastával četné zemské a dvorní úřady, nevyhovoval hrad jejich společenským a reprezentačním nárokům. Proto byl hrad za Albrechta Václava ze Smiřic v letech 15541614 přestavěn na renesanční zámek. Po jeho smrti v roce 1614 získal zámek Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic, který byl utrakvista a přidal se v letech 1617-1618 na stranu zimního krále Bedřicha Falckého. Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic se navíc osobně podílel na pražské defenestraci, brzy po ní však zemřel. Jeho mladší dcera Markéta Saloména majetek obhájila, protože se vdala za Jindřicha Slavatu z Chlumu a Košumberka, jako vdova roku 1620 uprchla s Fridrichem Falckým. Proto přišla po bitvě na Bílé hoře o svá panství, zdědil je její slabomyslný bratr Jindřich Smiřický s poručníkem Albrechtem z Valdštejna. Ten roku 1623 panství Náchod i se zámkem prodal Trčkům z Lípy.

Po zavraždění hraběte Adama Erdmanna Trčky z Lípy a jeho švagra Albrecht z Valdštejna roku 1634Chebu, odměnil císař Ferdinand II. náchodským panstvím svého generála Octavia Piccolominiho. Ten tu ovšem nežil, odstěhoval se sem teprve po smrti své ženy, když se podruhé oženil, a to s vévodkyní Marií Sasko-Lauenburskou. S ní v letech 16501656 zahájil barokní přestavbu zámku. Rozšířil stavbu o opevnění podle koncepce Giovanni Pieroniho a Piccolominiho křídlo se zámeckou kaplí podle projektu Carla Luraga. Alianční rodové znaky obou manželů dodnes vyznačují jejich stavby na portálech. Dále sem Piccolomini přestěhoval gobelíny ze svého bruselského paláce a pověřil vlámského malíře Pietera Snayerse vyhotovením dvanácti velkoplošných maleb bitev k výzdobě náchodského zámku. Plátna připomínají vojenské úspěchy Piccolominiů ve třicetiletá válce a dnes se nacházejí v Heeresgeschichtliches Museum ve Vídni. Založil rovněž rodovou portrétní galerii, jež z větší části na zámku zůstala, jen jeden Octaviův portrét se dostal do Národní galerie v Praze. V otcově tradici zde pokračoval jeho adoptivní syn Giuseppe Silvio Piccolomini, který roku 1644 zahynul v bitvě u Jankova. Ve stavbě pokračovali další člnové rodu až do roku 1730.

Po vymření rodové větve Piccolomini-Pieri roku 1783 měli Náchod několik let v držení Desfoursové, od nichž jej koupil známý milovník umění vévoda Petr Kuronský, který zde nechal zřídit zámecké divadlo. Po jeho smrti v roce 1800 zámek Náchod zdědila jeho dcera, vévodkyně Kateřina Vilemína Zaháňská. Po její smrti její sestra Pavlína, provdaná kněžna z Hohenzollern-Hachingen roku 1840 zámek Oktaviánovi Lippe, přes něj roku 1842 přešel do vlastnictví německého knížecího rodu Schaumburg-Lippe až do roku 1945, kdy byl československým státem zabaven a zámek přešel do majetku státu.

Interiéry a sbírky[editovat | editovat zdroj]

Významné jsou renesanční a raně barokní malby na trámových stropech, sgrafitta a fresková výmalba v několika sálech, k autorům barokní výzdoby patřil například Fabián Hárovník. K obnovení zabílených a štukem překrytých děl došlo v letech 1973-1978. Dále se dochovala portrétní galerie rodové větve Piccolomini-Pieri a jiné panské portréty, mj. rodiny Schaumburg-Lippe nebo ruské carevny Kateřiny II. Unikátní je soubor bruselských gobelínů z cyklu Život na panském sídle. Interiér zámecké kaple podle projektu Carla Luraga vyzdobili italští mistři: kameník Giovanni Battista Spinetti, sochař Carlo Serena, štukatéři A. Cyrus a Domenico Rossi.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zámek Náchod (Náchod) [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2012-08-11]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI.- Východní Čechy. Tomáš Šimek (editor) a kolektiv autorů. Svoboda Praha 1989, s. 313-316.
  • Joachim Bahlcke, Winfried Eberhard, Miloslav Polívka (Hrsg.): Handbuch der historischen Stätten. Böhmen und Mähren (= Kröners Taschenausgabe. Bd. 329). Kröner, Stuttgart 1998, ISBN 3-520-32901-8, S. 386–387.
  • SOMMER, Jiří. Zámeček na vršku kulatým. 100+1 historie. září 2015, s. 62-64.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]