Jindřich Lefl z Lažan
| Jindřich Lefl z Lažan | |
|---|---|
.png) | |
| Vojenská služba | |
| Služba |  České království |
| Hodnost | vojenský hejtman |
| Bitvy/války | Bitva pod Vyšehradem † |
| Narození | 2. polovina 14. století |
| Úmrtí | 1. listopadu 1420 Vyšehrad u Prahy České království |
| Děti | Hynek Bechyňský z Lažan Jan Bechyňský z Lažan |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jindřich Lefl z Lažan a Bechyně (2. polovina 14. století – 1. listopadu 1420) byl polsko-český šlechtic a válečník, zakladatel rodu Bechyňů z Lažan. Zpočátku husitského hnutí byl příznivcem Jana Husa, kterému poskytl azyl na svém hradě Krakovci. Po vypuknutí husitských válek se pak účastnil se bojů proti husitům a v listopadu 1420 zahynul na následky zranění v bitvě pod Vyšehradem.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze slezského Svídnického knížectví,[1]se v Čechách usadil na počátku 15. století, rod byl příbuzný s Žejdlici ze Šenfeldu. Jindřich Lefl (původně ze Seidlitz) byl synem Kunzela ze Seidlitz, který působil na dvoře Karla IV. Jindřich pak působil jako důvěrník a komoří krále Václava IV. Postavení u dvora umožnilo Jindřichovi zakoupit mnohé statky, mj. roku 1410 hrad Krakovec s panstvím za 2500 kop od Jíry z Roztok. Stál na straně stoupenců reformace a na hradě Krakovci hostil Jana Husa před odjezdem do Kostnice.[2] V roce 1414 obdržel pak Bechyňské panství, po tamním hradu si jeho potomci upravili rodové jméno.[3] Spolu s Mikešem Divůčkem z Jemniště pak v Husův prospěch vyjednával s Václavem IV. Za podporu Husa byl žalován u papeže Jana XXIII., aby byl spolu s dalšími dvěma sympatizujícími šlechtici na Václavově dvoře, Vokem z Valdštejna, a Janem Sádlem ze Smilkova, souzen před papežskou stolici.
Po Husově upálení v Kostnici roku 1415 prokázal svou ideově nestálou povahu. Nejprve stranil králi, později Husovi, po vypuknutí husitských válek se následně přidal na stranu Václavova bratra Zikmunda Lucemburského.
Úmrtí[editovat | editovat zdroj]
Se svou družinou se 1. listopadu 1420 se po boku české a moravské šlechty zúčastnil bitvy pod Vyšehradem, kde byl smrtelně zraněn. U jeho úmrtního lože měl potom paradoxem osudu stát kališnický kněz.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Se svou manželkou měli dva syny, kteří se dožili dospělosti, Hynka a Jana. Hynkovi připadl hrad a panství Krakovec a Janovi panství Bechyně. Po bratrově smrti vysoudil Jan Krakovecké panství, jež v roce 1437 prodal za 2500 kop grošů, a mezi lety 1440 až 1445 svá panství rozšířil o podolskou část Rataje, která byla po jeho smrti roku 1477 rozdělena mezi jeho tři syny. Vnuci Jindřich Burian, Václav a Oldřich pak panství prodali pánům ze Šternberka.[4][5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ HALADA; JAN. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha: Akropoplis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Bechyňové z Lažan, s. 15–16.
- ↑ Archivovaná kopie. www.hrady.cz [online]. [cit. 2022-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-06-27.
- ↑ JANÁČEK, Josef; LOUDA, Jiří. České erby. Praha: nakladatelství Albatros, 1988. 367 s. 13-737-88. S. 22–23. (český)
- ↑ http://www.mestobechyne.cz/prakticke-informace/historie/historicke-texty/v-zrcadle-casu.html
- ↑ VAVŘÍNEK, Karel. Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2009. Praha: Zdeněk Vavřínek, 2008. 504 s. ISBN 978-80-904241-0-4. S. 45.
