Beřkovští ze Šebířova
| Beřkovští ze Šebířova | |
|---|---|
 | |
| Země |  České království |
| Tituly | vladykové |
| Zakladatel | Radslav I. Beřkovský ze Šebířova |
| Rok založení | 15. století (?) |
| Vymření po meči | 1700 |
| Poslední vládce | Jan Jaroslav |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Beřkovští ze Šebířova byli staročeský vladycký rod, o němž se první zmínky objevují v 15. století. Psali se podle Šebířova na Táborsku a Dolních Beřkovic na Mělnicku, kde vlastnili ještě další statky a krátký čas také drželi Kokořín. Nebyli příliš významní.
Historie[editovat | editovat zdroj]
,_n%C3%A1hrobn%C3%AD_k%C3%A1men_p%C5%99i_kostele_sv._Jind%C5%99icha_na_Nov%C3%A9m_M%C4%9Bst%C4%9B_pra%C5%BEsk%C3%A9m.jpg)
Rod byl pravděpodobně založen v Šebířově u Tábora, své příjmení získal podle Beřkovic na Mělnicku. První zmínky pocházejí z 15. století, kdy je v roce 1457 uváděn nejstarší známý příslušník rodu, Radslav I. Beřkovský ze Šebířova (* 1476 – 13. listopadu 1537), coby válečník. Získal panství Mirovice a zakoupil Počaply a Liběchoc. Radslav ze Šebířova měl tři syny: Radslava, Petra a Jindřicha.
Prvorozený Radslav II. byl nejvýznamnějším členem rodu. Za panování jagellonských králů v českých zemích rázně vystupoval jako obhájce nižší šlechty proti městům i vyšší šlechtě. Prosadil se v politice zastával funkci nejvyššího písaře a do konce života. Koupil panství Liběchov. Zemřel v roce 1560 v Praze a byl pohřben na hřbitově u kostela sv. Jindřicha na Novém Městě pražském. Dochovala se jeho náhrobní deska, která byla po zrušení hřbitova vsazena do severní stěny kostela. [1]
Beřkovští drželi statky především na Mělnicku (Dolní Beřkovice, Liběchov, Libčeves a další). Roku 1522 si bratři Hynek a Jan dělili dědictví, Hynek získal Kokořín a Jan Beřkovice. Rod v té době měl statky i na Benešovsku a Humpolecku. další členové rodiny se usadili ve Slezsku.
Jaroslav Beřkovský ze Šebířova ve druhé polovině 16. století sloužil legátovi polského krále a cestoval v jeho službách po jihovýchodní Evropě, nejdále se podíval do Cařihradu, kde působil delší dobu u dvora.
Během třicetileté války byly utrakvistickým příslušníkům rodu některé statky zkonfiskovány. Jeden z posledních příslušníků rodu, Albrecht Eusebius bojující na švédské straně, padl roku 1636. Jan Jaroslav († 1700) v roce 1664 zdědil Hrobčice, byl posledním mužským potomkem rodiny, jím rod vymřel po meči [2]
Jejich statky převzali Lobkovicové.
Erb[editovat | editovat zdroj]
V červeném poli se skvěla stříbrná lilie, nad přilbicí vlál tatarský typ klobouku.
Příbuzní[editovat | editovat zdroj]
Sňatky byli spřízněni se Smiřickými, s pány z Vřesovic, Vančury, Zvířetickými z Lemberka a Zvířetickými z Vartenberka, Kaplíři ze Sulevic, Voračickými z Paběnic a dalšími, méně významnými rody.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ JANÁČEK, Josef; LOUDA, Jiří. České erby. Praha: Albatros, 1988. 368 s. (Edice OKO).
- ↑ Petr Mašek, Šlechtické rody I., 2008, s. 75
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Beřkovští ze Šebířova, s. 20–21.
- MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I. A-M. Praha : Argo, 2008. 668 s. ISBN 978-80-257-0027-3, cit.s. 74-75.
- Ottův slovník naučný
- Prastaré pověsti české. Příbram : Pistorius & Olšanská, 2010. 150 s. ISBN 978-80-87053-52-2.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Beřkovští ze Šebířova na Wikimedia Commons
