Děvín (hrad, okres Česká Lípa)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hrad Děvín
Hrad Děvín u Hamru na Jezeře
Hrad Děvín u Hamru na Jezeře
Účel stavby

ochrana obchodní stezky

Základní informace
Slohgotika
Výstavba13. století
Materiálkámen
Současný majitelStát
Poloha
AdresaHamr na Jezeře, ČeskoČesko Česko
Nadmořská výška436 m
Souřadnice
Děvín
Děvín
Další informace
Rejstříkové číslo památky20346/5-2940 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Děvín je zřícenina hradu na vrcholu stejnojmenného kopce (436[1] metrů) v Ralské pahorkatině (okres Česká Lípa) ve správním území obce Hamr na Jezeře. Pozůstatky hradu jsou chráněny jako kulturní památka[2] a nachází se na území přírodní památky Děvín a Ostrý.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název hradu je odvozen z osobního jména Děva, které má původ ve staročeském slově děva (dívka).[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Písemné zprávy dokazují existenci hradu v majetku krále Přemysla Otakara II. v 13. století. Byl jedním z hradů postavených na ochranu staré obchodní cesty na sever do Lužice. Král Václav II. hrad roku 1283 postoupil Janovi z Michalovic a od něj jej získal vyšehradský probošt Jan.[4] Dostavbu dříve královského hradu zajistili pozdější vlastníci z rodu Vartenberků v následujícím století. Ti jej drželi do roku 1516. Hrad odolal i nájezdům husitských vojsk. V době panování Vartenberků hrad roku 1444 oblehlo žitavské vojsko, ale dobýt hrad se mu nepodařilo.[5]

Schodiště do horní části hradu

V roce 1516 se vlastníkem Děvína stali Biberštejnové,[6] ovšem za jejich panství význam hradu klesal, ač i za nich stavební úpravy v renesančním slohu pokračovaly rozšiřováním hradu. V následujících letech se jeho majitelé střídali, během třicetileté války roku 1645 byl pobořený Švédy a pak zcela zpustl. Zdivo si zčásti rozebrali obyvatelé obce.

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Ruskojazyčné nápisy z let 1969–1989
Zříceniny zdiva
Zříceniny zdiva

Hrad prošel složitým stavebním vývojem a jeho pozůstatky jsou silně poškozeny těžbou surovin, skalním řícením a rozebíráním zdiva na stavební kámen. Hradní jádro pravděpodobně patřilo k hradům s obvodovou zástavbou. Z nejstarší stavební fáze zřejmě pochází obvodová hradba jádra s obdélným baštovitým výstupkem na severozápadní straně a spodní úroveň čtverhranné věže ve východním nároží. Vnější opevnění vzniklo nejspíše až během 15. století a při renesančních úpravách. Patří k němu mohutná podkovovitá dělostřelecká bašta na jižní straně hradního areálu a výrazně menší opevnění na protilehlém konci hradu. Ve vnějším opevnění se dochoval obloukovitý portál, který by mohl být pozůstatkem výtahu.[7]

S rozvojem dělostřelby se stal hradu nebezpečným vrchol sousedního Hamerského Špičáku. Už na začátku 15. patnáctého století jej proto zajistila předsunutá bašta tvořená dvojicí příkopů, které obklopovaly dřevěnou podsklepenou budovu.[7]

Přístup[editovat | editovat zdroj]

Zříceniny hradu jsou dostupné po červené turistické značce z Hamru na Jezeře do Chrastné.[8]

Děvín v literatuře[editovat | editovat zdroj]

O zdejší velmi hluboké hradní studni se rozepsal Bohuslav Balbín, popis včetně zmínek o pověstech zanechal historik August Sedláček a jednu z pověstí včlenila Karolina Světlá do povídky Lamač a jeho dítě. Byla o kdysi zlém rytíři, který jako přízrak vyděsil chalupníka z nedalekého městečka Osečná.[9] Jedna z pověstí uváděla existenci tajné podzemní chodby až do kostela v Osečné, vzdálené zhruba šest kilometrů.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Prohlížecí služba WMS-ZABAGED® [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2022-07-04]. Dostupné online. 
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-12-20]. Identifikátor záznamu 131173 : Hrad Děvín. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 823 s. Heslo Děvín, s. 385–386. 
  4. MUDROVÁ, Ivana. Kam značky nevedou. Praha: NLN, 2004. ISBN 80-7106-716-4. Kapitola Děvín a poustevnice na Stohánku, s. 159. 
  5. a b PEŠA, Vladimír. České hrady. Praha 3: Argo, 2002. ISBN 80-7203-434-0. Kapitola Děvín, s. 117. 
  6. Českolipsko a Máchův kraj. Děčín: Česká turistika, 2005. ISBN 80-903410-9-8. Kapitola Ralsko, s. 38. 
  7. a b DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vyd. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Děvín, s. 111. 
  8. Mapa KČT 15, Máchův kraj. 4. vyd. Praha: Trasa, 2008. ISBN 978-80-7324-168-1. 
  9. Mudrová, str. 158.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LAHODA, Ladislav. Tajnostmi podzemí: po stopách legend a příběhů z temnot : podzemím českých zemí : od hradních sklepů až k podzemním továrnám. 1. vyd. Praha: Lubor Kasal, 2004. 166 s. ISBN 80-903465-2-9. Kapitola Tajemství hradní studny, s. 53–57. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]