Šlejnicové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
zámek Schleinitz s kostelem
Znak litoměřického biskupa Maxmiliána Šlejnice

Páni ze Šlejnic (něm, von Schleinitz, lat. a Schleinicz ) byli šlechtickým rodem hornosaského původu, který se od konce 15. století do 17. století usadil také v severních Čechách. Ještě počátkem 20. století žil rod v Německu a Polsku.

V Čechách[editovat | editovat zdroj]

Do českých zemí se rod dostal roku 1481, kdy Hugolt ze Šlejnic († 1490) od saského kurfiřta a vévody Arnošta I. († 1486)] získal do svého držení Tolštejn a Šluknov. Hugolt zůstavil asi 5 synů.

Starší pošlost[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší Hugoltův syn Jindřich († 14. 1. 1518) byl vrchním maršálkem v Míšni a koupil Krupku, kterou kolem roku 1505 postoupil Albrechtovi z Kolovrat. Oba byli roku 1509 králem Vladislavem Jagellonským ustanoveni za správce zboží lovosického. Albrecht mu toto zboží zapsal a roku 1511 obdržel od opata kláštera cisterciáků v Altzelle právo je vyplatit. V horním Sasku držel Kriebstein a od roku 1500 hrad Hohnstein.

Jindřichovi synové Volf, Arnošt, Kryštof (†j. 1527), Jan a Jiří drželi napřed Tolštejn s Rumburkem a Šluknov nedílně. Po smrti ostatních je dědili Arnošt a Jiří, kteří oba obdrželi 1. května 1532 císařské potvrzení panského stavu. Arnošt ze Šlejnic byl knězem, nejdříve kanovníkem a poté proboštem v Míšni, pak též v Praze, v letech 1525-45 administrátorem arcibiskupství. Zemřel 6. února 1548 a byl pohřben v Šluknově.

Jiří převzal po něm Tolštejn i Lovosice, jež r. 1537 dědičně koupili. Býval hejtmanem kraje litoměřického,]] založil městečko Georgenthal a obdržel r. 1558 Tolštejn (posud manství) dědičně. Zemřel 27. září 1565 v Rumburce zůstaviv vdovu Johanku z Lobkovic a syny Hugolta, Jana, Arnošta a Jindřicha.

Když tito r. 1566 se dělili, dostali díly Lovosice, Hanšpach, Šluknov, Rumburk a poslední tři díly na hradě Tolštejně. Hugolt zemřel okolo r. 1570 (manž. 1. Lidmila ze Šumburka, 2. Anna z Baudissina) a zůstavil Lovosice zadlužené dceři Evě. Také Jindřich špatně hospodařil. Odprodal r. 1570 Varnsdorf a r. 1570 Rumburk kromě malé části. Zemřel před r. 1587 zůstaviv dvě dcery.

a) Jan prodal strýcům r. 1571 všechen statek svůj, stal se lantfojtem v Horní Lužici (1572), ale zadluživ se mnoho složil ten úřad r. 1594. Získal r. 1577 Libochovany a r. 1580-82 vesnice v okolí, také měl Dubkovice, které prodal r. 1586 bratru Arnoštovi a r. 1587 prodal Libochovany. Koupil pak r. 1588 Strojetice, jež téhož roku prodal. Ženat byl třikrát (1. Apolena z Krajku, 2. Anna z Bibršteina, 3. Anna Leskovcová z Leskovce, r. 1590 ovdovělá Hasištejnská z Lobkovic). Zemřel 1. ledna 1595 zůstaviv synům Bedřichovi, Ladislavovi, Albrechtovi, Davidovi a Rudolfovi jen dluhy. Ladislav vyženil r. 1590 s Kateřinou z Říčan a Leskovce (ovdovělou Valeckou) statek Hostim (u Moravských Budějovic). Rudolf táhl r. 1595 do Uher a oženil se r. 1598 za Vidní se vdovou Cecilií rozenou ze Saurau. Bedřichova manž. Eliška Šlikovna získala r. 1593 Varnsdorf, ale prodala jej zase r. 1597, téhož roku získal také právo na Rumburce a r. 1608 věnné právo na Božejově. R. 1612 držel též dvůr Postráň. Albrecht získal r. 1600 s manž. Annou z Říčan Varnsdorf, který r. 1609 prodal. R. 1607 koupil Šluknov a nějaký čas (1615) držel manství Blansko u Brna. Zastával dále úřad královského rady. Šluknov prodal r. 1618. Zemřel 26. března 1620 a jmění jeho pro vzpouru zabráno. Synové jeho byli Jan Jiří, Ladislav Volf, Maxim. Rudolf a Karel (tento zemřel záhy). Jan Jiří koupil kolem roku 1627 Domamyšl a držel ji do smrti. Maximilián Rudolf (*1605) byl kanovníkem v Olomouci, r. 1635 gen. vikářem v Praze, r. 1637 proboštem litoměřickým a od roku 1655 biskupem, tam také 13. října 1675 zemřel. Volf získal r. 1628 Valdštejnské manství Chrastná(Krásná) u Liberce a dědil s bratrem Domamyšl, kterou r. 1640 prodali. Volf zemřel v Osečné 27. února 1687 ve vysokém věku. Z manželství s Lidmilou Kateřinou Sedleckou z Újezdce měl dva syny, z nichž starší zemřel v Itálii. Mladší syn Arnošt Ferdinand (prý rozumu mdlého) převzal Chrastnou a zemřel roku 1689 jako poslední potomek české větve rodu po meči[1]. Svůj statek odkázal manželce Polyxeně Krescencii Kapounce ze Svojkova.

b) Arnošt vzdal se r. 1579 svého dílu Tolštejna a vyženil s Lidmilou, hraběnkou z Lobkovic díl Nepokojnic. Ta zaplatila dluhy a stala se tak majitelkou Šluknova i Dubkovic, které Arnošt r. 1586 koupil. Pro dluhy zastavili r. 1592 Dubkovice, které pak byly odprodány. Nadto prodala Lidmila r. 1598 Nepokojnice, oba ztratili právo podací ke kostelům v Šluknově a Georgenthalu a hraběnka r. 1599 zastavila Šluknov, který pak byl r. 1607 nadobro prodán. Oba rodiče i jejich syn Adam zemřeli v chudobě.

Mladší pošlost[editovat | editovat zdroj]

Hugoltův mladší stejnojmenný syn držel rodný zámek Schleinitz († ok. 1512). Synové jeho Hanuš a Šimon Juda přijati r. 1527 k lénu na hrad Tolštejn a od strýcův svých českých ustanoveni za nápadníky. Šimonovi synové Krištof, Hanuš Hugolt a Abraham přijati r. 1570 za obyvatele v Čechách. Krištof koupil r. 1570 Rumburk (od Jindřicha), r. 1571 s bratřími Hanšpach a díly Tolštejna a Lovosic, od čehož pak r. 1573 části odprodávali a také pustili r. 1573 vrchnost svou na manství Šerachově v Horní Lužici. Krištof pak prodával i jiné části a naposled r. 1586 Tolštejn a Rumburk. Kryštof zemřel 5. března 1601 a Abraham r. 1594. Kryštof a Hugolt, synové Kryštofovi, drželi pak se strýcem Hanušem nějaký čas Hanšpach, ale r. 1602 pro dluhy prodán. O jejich pozdějších osudech nedostává se paměti.

Erb[editovat | editovat zdroj]

Rodovým erbem byly v stříbrnočerveně polceném štítě 3 (1,2) růže střídavých barev.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Petr MAŠEK, 2010, s. 234

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]