Vlhošť (Ralská pahorkatina)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vlhošť
Pohled na Vlhošť z Ronova
Pohled na Vlhošť z Ronova

Vrchol614,1 m n. m.
Prominence268 m ↓ u Konojed[1]
Izolace13,0 km → Sedlo
SeznamyNejprominentnější hory Česka #51
Hory Ralské pahorkatiny #3
Hory okresu Česká Lípa
Poznámkaneovulkanický suk, přírodní rezervace
Poloha
StátČeskoČesko Česko
PohoříRalská pahorkatina / Dokeská pahorkatina / Polomené hory / Vlhošťská vrchovina / Kostelecká část
Souřadnice
Vlhošť
Vlhošť
Horninaznělec
PovodíPloučniceLabe
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlhošť je výrazná neovulkanická horaokrese Česká Lípa a je nejvyšším vrcholem Polomených hor. Přírodní rezervace Vlhošť se rozkládá na vrcholech a na části svahů Vlhoště a Malého Vlhoště a je ve správě CHKO Kokořínsko – Máchův kraj.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název hory je snad slovanského původu a mohl být přivlastňovací příponou -šť odvozen z osobního jména Vělgost ve významu Vlhostův vrch. Jiná, méně pravděpodobná, hypotéza významu odkazuje na název popisující velikost vrchu odvozený ze slov Velhošť nebo Velehošť. První část názvu může také pocházet z markomanského slova wild/wilth – dravý, divoký.[2]

První písemná zmínka („in Wlhossti“) o hoře pochází z roku 1406. V letech 1574 a 1597 byla hora zvána Vilhošťí (Willhosst). Mapa prvního vojenského mapování z doby okolo roku 1781 vrch uvádí německým názvem a rozlišuje jej od Malého Vlhoště: Grose Wiltsch b. a Klei: Wiltsch b. V devatenáctém století se objevila snaha o poněmčení jména na Wildhorst. Ustálil se název Wilhoscht, ale používaly se také hovorová jména Wilsch nebo Wilschberg a české pojmenování Vilhošť.[3] Po roce 1918 se ve vlastivědných pracích objevovaly novotvary Vlhoš a Bolhošť, ale časem převládl tvar Vlhošť.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jako první popsal geologickou stavbu Vlhoště František Ambrož Reuss ve svém díle Mineralogische Beschreibung des Leutmeritzer Kreises vydaném roku 1793. Mimo jiné ve vlhošťském znělci rozeznal krystaly živce a amfibolu.[5] Jeho syn August Emanuel Reuss se pokusil popsat, částečně podle výzkumu na Vlhošti a ne bez chyb, stratigrafické členění České křídové pánve.[6]

Údaje o hoře[editovat | editovat zdroj]

Hora je tvořená znělcem, který pronikl před 31 milióny lety okolním pískovcem. Udávaná výška je 614,1 m n. m.[7] Leží v Dokeské pahorkatině (součást Ralské pahorkatiny), na jihozápadě od okresního města Česká Lípa, zhruba 1 km východně od osady Hvězda; další pískovcové valy na Vlhošť navazují, poblíž je Malý Vlhošť a Stříbrný vrch, oba 439 m n. m.[7] Území je porostlé lesním porostem včetně vrcholu, výhled do okolí je tak omezený.

Vlhošť je nejvyšším bodem CHKO Kokořínsko – Máchův kraj.[8] Vrchol hory náleží do katastru Litic.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Jádrem vrchu je znělcové těleso. Franz Hantschel jej považoval za lakolit a vedl spor s Hermannem V. Graberem, který Vlhošť označil za znělcovou kupu. Za lakolit byl vrch považován i v šedesátých letech dvacátého století Lubomírem Kopeckým.[9] Novější měření protonovým magnetometrem ukázala, že znělcové těleso je protažené ve směru severozápad–jihovýchod a na severozápadě z něj vystupuje několik výběžků. Podobá se tak k severu až severovýchodu ukloněné žíle.[10]

Přírodní rezervace[editovat | editovat zdroj]

Rezervace Vlhošť byla vyhlášena roku 1998. Týká se vrcholu a svahů Vlhoště i Malého Vlhoště na katastrálním území vsí Heřmánky, Hvězda a Litice v okresu Česká Lípa. Chráněná oblast má plochu 81,81 ha, je ve výšce 380 – 614,1 m n. m.

Svahy Vlhoště

Chráněné jsou květnaté bučiny, borové lesy, vřesy a lišejníky. Je zde mj. mnoho druhů měkkýšů a pavouků, žijí zde saranče, hnízdí zde sokol stěhovavý a holub doupňák.[11]

Přístup[editovat | editovat zdroj]

Asi 200 m západně od vrcholku se rozkládá Vlhošťský důl, v jehož části vede silnice spojující osadu Hvězda se vsí Litice. V dole se kříží červená turisticky značená cesta z Dubé a Holan se zelenou rovněž z Holan a pokračující do Skalky. Vede zde i cyklotrasa 0059. Z červené vede žlutá kolem vrcholu, nikoli na něj;[12] značená cesta až na vrchol nikdy nevedla.[13] Nejbližší železniční stanicí je cca 5 km vzdálené nádraží v Blíževedlech na trati č. 087 Lovosice – Česká Lípa.

Horolezectví[editovat | editovat zdroj]

Mohutné pískovcové skalní terasy na západním a jihozápadním svahu Vlhoště poskytují vhodné podmínky pro horolezeckou činnost; lezení je zde časově omezeno na sezónu od července do prosince.[14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ultrakopce na Ultratisicovky.cz
  2. ADAMOVIČ, Jiří; CÍLEK, Václav; PODROUŽEK, Kamil. Vlhošť. Hora v labyrintu skal. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2022. 325 s. ISBN 978-80-7675-069-2. S. 15. Dále jen Adamovič, Cílek (2022). 
  3. Adamovič, Cílek (2022), s. 13.
  4. Adamovič, Cílek (2022), s. 14.
  5. Adamovič, Cílek (2022), s. 20.
  6. Adamovič, Cílek (2022), s. 21.
  7. a b Geoprohlížeč: Základní topografická mapa ČR 1 : 10 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2023-09-08]. Dostupné online. 
  8. RŮŽIČKA, Jiří. Českolipsko do kapsy. Brno: KMa, 2007. Dostupné online. ISBN 978-80-7309-488-1. Kapitola Holanské rybníky, s. 32. 
  9. Adamovič, Cílek (2022), s. 53.
  10. Adamovič, Cílek (2022), s. 54.
  11. MODRÝ, Martin; SÝKOROVÁ, Jarmila. Maloplošná chráněná území Libereckého kraje. Liberec: Liberecký kraj, referát ŽP a zemědělství, 2004. 120 s. Dostupné online. Kapitola 5. Přírodní rezervace Vlhošť, s. 10. 
  12. Mapy.cz: Turistická mapa [online]. Seznam.cz [cit. 2023-09-08]. Dostupné online. 
  13. KÜHN, Petr. Záhady Vlhoště. In: Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. Česká Lípa: Vlastivědný spolek Českolipska, 2001. ISBN 80-86319-03-2. S. 370.
  14. Skalní oblasti ČR. www.skalnioblasti.cz [online]. [cit. 2022-01-07]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]