Lovoš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Lovoš
Lovoš při pohledu od Čížkovic
Lovoš při pohledu od Čížkovic

Vrchol 570 m n. m.
Prominence 258 m ↓ Dálnice D8[1]
Izolace 5,1 km → Kletečná
Seznamy Nejprominentnější hory CZ #57
Hory Českého středohoří
Poloha
Státy Česko Česko
Pohoří České středohoří / Milešovské středohoří / Kostomlatské středohoří / Lovošská vrchovina / Borečská část
Souřadnice
Lovoš
Lovoš
Lovoš, Česko
Hornina olivinický nefelinit (Velký Lovoš)
trachyt (Kybička)
Povodí Labe
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zdroje k infoboxuNárodní přírodní rezervace
Lovoš
Teplomilná doubrava
Datum vyhlášení 16. listopadu 1948
Kód ÚSOP 226
Lokalita Lhotka nad Labem, Velemín
Výška 328–564 m n. m.
Výměra 51,23 ha
Seznam CHÚ v okrese Litoměřice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Národní přírodní rezervace v Česku

Lovoš (německy Lobosch) je nefelinitová hora nedaleko Lovosic. Jeho vrchol leží v nadmořské výšce 570 m. Nachází se v Českém středohoří na dolním konci Polabí. Na vrcholu byla postavena turistická chata, od které je výhled na všechny strany. Mimo jiné je zde velice dobře vidět celé město Lovosice, jemuž právě vrch Lovoš tvoří přirozenou dominantu. Chata je užívána pro turistické a rekreační účely ale také jako výhodný telekomunikační objekt. Samotný vrch je tvořený dvěma kužely, Velkým a Malým Lovošem nazývaným též Kybička (489 m n. m.). Kybička je ale na rozdíl od Velkého Lovoše vrch trachytový. Vrchol a svahy hory jsou chráněny jako národní přírodní rezervace.

Název[editovat | editovat zdroj]

Jméno Lovoš je zřejmě staroslovanské, odvozené od kmene Lovosů či Lovošů, kteří měli zdejší kraj obývat.[zdroj?]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Vrcholová část kopce s výjimkou těsného sousedství turistické chaty je od roku 1948 chráněna jako národní přírodní rezervace. Její současná rozloha je 51,23 ha.[2]

Lovoš je jedním z dominantních vrchů Kostomlatského středohoří. Má tvar kužele tvořeného olivinickým nefelinitem, z jehož severovýchodního úbočí vybíhá trachytový hřbet Kybička (486 m). Na úbočích se projevují procesy svahových pohybů a zvětrávání. Lze pozorovat trachytové skalní věže, balvanové proudy, osypy a na úpatí soliflukční plášť se sesuvy.[3]

Na svazích hory rostou travnaté porosty skalní stepi, lesostepní porosty a suťový les. Hora je také domovem mnoha chráněných rostlin, například třemdavy bílé, kosatce bezlistého, koniklece lučního českého nebo bělozářky liliovité. Poměrně často se zde vyskytuje i dřín obecný. Na níže položených svazích poblíž města Lovosice byly založeny velké sady, v období druhé světové války zde nacisté zkoušeli bez většího úspěchu pěstovat některé tropické plody, kupř. mandloně.[zdroj?]

Bitva u Lovosic[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Bitva u Lovosic.

Na jižních svazích Lovoše probíhala 1. října 1756 část bitvy u Lovosic mezi Pruskem a Rakouskem, součást sedmileté války.[4] Na obou stranách bojovalo asi 30 000 mužů a bitva skončila nepřesvědčivým vítězstvím Pruska.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Chráněná vrcholová část
Lovoš spolu s Lovosicemi a Labem
Pohled z Lovoše směrem k Litoměřicím, RadobýluŽernoseckému jezeru

Výstup na horu Lovoš je možno začít ze čtyř stran. První je z Opárenského údolí po žluté turistické značce, přičemž se stezka na svahu Lovoše stýká s modrou, po které se pokračuje. Druhou je výstup po modré přímo z vesnice Oparno. Třetí je od vesnice Bílinka taktéž po žluté, ale v protisměru, s následným pokračováním po modré; tato cesta je sjízdná i pro terénní automobily a horská kola (vjezd automobilům je ale zakázán). Čtvrtou možností je stezka z Lovosic značená zelenou turistickou značkou. Skrz Opárenské údolí a přes Kybičku vede na vrchol naučná stezka Lovoš.[5]

Záměr postavit turistickou chatu se objevil již v roce 1882 na schůzi výboru Lovosického středohorského spolku (Lobositzer Mittelgebirgs-Verein). Nakonec byla slavnostně otevřena 19. června 1892. Postupně byla rozšiřována. Roku 1918 ji ale vandalové poničili a zapálili.[6] Nová chata byla pod záštitou knížete Johanna Schwarzenberga postavena roku 1924. Za druhé světové války sloužila Němcům jako pozorovatelna. Po válce přestala být trvale obývána a chátrala.[7] V roce 1978 byla převedena do majetku TJ Secheza a začala být rekonstruována. V roce 1977 začala být rekonstruována a roku 1981 opět uvedena do částečného provozu.[8]

Od roku 1990 turistická chata na Lovoši patří Klubu českých turistů v Lovosicích.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ultrakopec [online]. Martin Matějka [cit. 2016-10-02]. Dostupné online. 
  2. NPR Lovoš [online]. AOPK ČR [cit. 2015-03-28]. Dostupné online. 
  3. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Lovoš, s. 276. 
  4. DOPSCH, Alfons. Bitva u Lovosic 1. 10. 1756 – její příčiny a následky. Překlad J. Hofman. [s.l.]: Europa Prima Plana o.p.s, 2006. 99 s. S. 44–50. 
  5. Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-11-03]. Dostupné online. 
  6. RADOŇ, Miroslav. Historie lovošských chat, lovosického Středohorského spolku a lovosického oddílu Klubu českých turistů. 1. část.. Lovosický dnešek [online]. 2004-12 [cit. 2012-07-10]. Roč. 2004, čís. 12, s. 5. Dostupné online. 
  7. RADOŇ, Miroslav. Lovoš a turisté. Historie lovošských chat, lovosického Středohorského spolku a lovosického oddílu Klubu českých turistů. 2. část. Lovosický dnešek [online]. 2005-01 [cit. 2012-07-10]. Roč. 2005, čís. 1, s. 5. Dostupné online. 
  8. RADOŇ, Miroslav. Lovoš a turisté. Historie lovošských chat, lovosického Středohorského spolku a lovosického oddílu Klubu českých turistů. 3. část. Lovosický dnešek [online]. 2005-02 [cit. 2012-07-10]. Roč. 2005, čís. 2, s. 5. Dostupné online. 
  9. Chata Lovoš. O nás. [online]. Chata na Lovoši [cit. 2012-07-10]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]