Linduška lesní
 Linduška lesní | |
.jpg) Linduška lesní | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
|---|---|
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
živočichové (Animalia) |
| Kmen |
strunatci (Chordata) |
| Podkmen |
obratlovci (Vertebrata) |
| Třída |
ptáci (Aves) |
| Podtřída |
letci (Neognathae) |
| Řád |
pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď |
konipasovití (Motacillidae) |
| Rod |
linduška (Anthus) |
| Binomické jméno | |
|
Anthus trivialis (Linné, 1758) | |
 Rozšíření lidnušky lesní; oranžově hnízdiště, modře zimoviště, světle modře výskyt během tahu, šráfování oranžové A. t. haringtoni
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Linduška lesní (Anthus trivialis) je malý pěvec z čeledi konipasovitých.
Taxonomie[editovat | editovat zdroj]
U lindušky lesní se rozlišují 2 poddruhy.
- A. t. trivialis - linduška lesní evropská obývá celou Evropu a západní Sibiř.
- A. t. haringtoni - linduška lesní turkestánská žije ve střední Asii jižně po Afghánistán.[2]
Popis[editovat | editovat zdroj]
- Délka těla: 16 cm
- Rozpětí křídel: 25–27 cm
- Hmotnost: 24 g
Svrchu je šedohnědá s olivovým nádechem a černými čárkami, zespodu bílá s teple žlutavou, hustě černě čárkovanou hrudí. Končetiny má růžové. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Od velice podobné lindušky luční se liší hlavně následujícími znaky: o něco silnějším zobákem, výraznější kresbou hlavy, nápadnějším kontrastem mezi teple žlutavou hrudí a bílým břichem, tenkými čárkami na bocích (u lindušky luční stejně silné jako čárky na hrudi), růžovým kořenem zobáku a krátkým zahnutým zadním drápem.[3]
Hlas[editovat | editovat zdroj]
-1.jpg)
Vábí drsným „psip“. Při zvučném zpěvu složeném z několika odlišných hlasitých trylků vzlétá z vrcholu stromu, stoupá do výše, a poté s šikmo nahoru rozevřeným ocasem a volně visícíma nohama padá na jiný strom.[2][3]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Má palearktický typ rozšíření. V Evropě areál sahá od severního Španělska, jižní Itálie a Řecka až po Skandinávii, v Asii od severu Malé Asie přes západní Sibiř východně až po Bajkal a Jakutsk.[4] Přísně tažný druh, zimující v tropické Africe a Indii, s hlavními zimovišti na území západní a východní Afriky.[2] Evropská populace je odhadována na 27-42 milionů párů a v posledních letech vykazuje mírně klesající trend.[5]
Výskyt v Česku[editovat | editovat zdroj]
V Česku hnízdí na většině území od nížin až po subalpínský stupeň hor (nejvýše na Sněžce do 1 500 m n. m.). Její stavy pomalu klesají; v letech 1985-89 byla celková početnost odhadnuta na 500 000-1 000 000 párů, v období let 2001-03 na 450 000-900 000 párů.[6]
Přílet na naše území probíhá od poloviny března do konce dubna, odlet od srpna do září.[2]
Prostředí[editovat | editovat zdroj]
Hnízdí ve světlých lesích, na jejich okrajích, mýtinách, pasekách, v polních lesících i v otevřené krajině s rozptýlenými stromy a keři.[3]
Hnízdění[editovat | editovat zdroj]
Hnízdí jednotlivě, monogamně. Na hnízdiště se jako první vracejí víceletí samci, následovaní víceletými samicemi a jednoročními samci. Samci vykazují značnou míru věrnosti k hnízdišti; podle studií se do stejného teritoria vrací 70-79 % samců, přičemž ostatní hnízdí ve vzdálenosti do 1300 m. Hnízdo staví samotná samice dobře skryto na zemi, často na svahu, u drnu apod. Postaveno je ze suchých trav, mechu, kořínků a listí a vystláno jemným rostlinným materiálem. Hnízdo má stříšku, takže není seshora vidět.[7] Hnízdí většinou 2x, vzácně i 3x ročně od května do července. Úplná snůška čítá nejčastěji 5, řidčeji 4 nebo 6 variabilně zbarvených, tmavě skvrnitých vajec o rozměrech 20,4 x 15,4 mm. Inkubace trvá 12-14 dnů, sedí samotná samice. O mláďata, která hnízdo opouštějí ve věku 10-12 dnů, pečují oba rodiče. Pohlavně dospívají kolem 1. roku života.[2]
Z 52 československých hnízd byla mláďata úspěšně vyvedena ze 73 % hnízd, zbylých 27 % bylo zničeno. Hnízdní parazitismus ze strany kukačky obecné byl v Evropě z 380 snůšek zaznamenán u 7,5 % hnízd, z 52 československých hnízd pak ve 2 hnízdech.[2]
Potrava[editovat | editovat zdroj]
V potravě převládá hmyz, hlavně motýli a dvoukřídlí, a dále jiní bezobratlí, včetně pavouků a drobných měkkýšů. Na jaře a na podzim jsou v potravě zastoupena také semena a plody rostlin. Potravu hledá na zemi nebo v nízké vegetaci, někdy též na stromech (na rozdíl od podobné lindušky luční).[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-12]
- ↑ a b c d e f g HUDEC, K. a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.
- ↑ a b c SVENSSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.
- ↑ CEPÁK, J. a kol. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.
- ↑ Tree Pipit Anthus trivialis [online]. BirdLife International. Dostupné online.
- ↑ Šťastný, K., Bejček, V., Hudec, K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice, Praha, Aventinum.
- ↑ SMRČEK, MARTIN, 1956-. Naši ptáci. 1. vyd. vyd. Praha: Albatros 429 s. s. Dostupné online. ISBN 80-00-01620-6, ISBN 978-80-00-01620-7. OCLC 85153593
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Bezzel, E. (2007): Ptáci. Rebo Productions. ISBN 978-80-7234-292-1
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu linduška lesní na Wikimedia Commons 
Taxon Anthus trivialis ve Wikidruzích
Slovníkové heslo linduška lesní ve Wikislovníku- Biolib
