Linduška lesní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxLinduška lesní
alternativní popis obrázku chybí
Linduška lesní
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďkonipasovití (Motacillidae)
Rodlinduška (Anthus)
Binomické jméno
Anthus trivialis
(Linnaeus, 1758)
Rozšíření lindušky lesní; oranžově hnízdiště, modře zimoviště, světle modře výskyt během tahu, šrafování oranžové A. t. haringtoni
Rozšíření lindušky lesní; oranžově hnízdiště, modře zimoviště, světle modře výskyt během tahu, šrafování oranžové A. t. haringtoni
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Linduška lesní (Anthus trivialis) je malý pěvecčeledi konipasovitých.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

U lindušky lesní se rozlišují 2 poddruhy.

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Délka těla: 16 cm
  • Rozpětí křídel: 25–27 cm
  • Hmotnost: 24 g

Svrchu je šedohnědá s olivovým nádechem a černými čárkami, zespodu bílá s teple žlutavou, hustě černě čárkovanou hrudí. Končetiny má růžové. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Od velice podobné lindušky luční se liší hlavně následujícími znaky: o něco silnějším zobákem, výraznější kresbou hlavy, nápadnějším kontrastem mezi teple žlutavou hrudí a bílým břichem, tenkými čárkami na bocích (u lindušky luční stejně silné jako čárky na hrudi), růžovým kořenem zobáku a krátkým zahnutým zadním drápem.[3]

Hlas[editovat | editovat zdroj]

Zpívající samec lindušky lesní v letu

Vábí drsným „psip“. Při zvučném zpěvu složeném z několika odlišných hlasitých trylků vzlétá z vrcholu stromu, stoupá do výše, a poté s šikmo nahoru rozevřeným ocasem a volně visícíma nohama padá na jiný strom.[2][3]

Problémy s přehráváním? Nápověda.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Má palearktický typ rozšíření. V Evropě areál sahá od severního Španělska, jižní Itálie a Řecka až po Skandinávii, v Asii od severu Malé Asie přes západní Sibiř východně až po Bajkal a Jakutsk.[4] Přísně tažný druh, zimující v tropické Africe a Indii, s hlavními zimovišti na území západní a východní Afriky.[2] Evropská populace je odhadována na 27–42 milionů párů a v posledních letech vykazuje mírně klesající trend.[5]

Výskyt v Česku[editovat | editovat zdroj]

Česku hnízdí na většině území od nížin až po subalpínský stupeň hor (nejvýše na Sněžce do 1500 m n. m.). Její stavy pomalu klesají; v letech 1985–89 byla celková početnost odhadnuta na 500 000–1 000 000 párů, v období let 2001–03 na 450 000–900 000 párů.[6] Přílet na naše území probíhá od poloviny března do konce dubna, odlet od srpna do září.[2]

Prostředí[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí ve světlých lesích, na jejich okrajích, mýtinách, pasekách, v polních lesících i v otevřené krajině s rozptýlenými stromy a keři.[3]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Cuculus canorus canorus + Anthus trivialis

Hnízdí jednotlivě, monogamně. Na hnízdiště se jako první vracejí víceletí samci, následovaní víceletými samicemi a jednoročními samci. Samci vykazují značnou míru věrnosti k hnízdišti; podle studií se do stejného teritoria vrací 70–79 % samců, přičemž ostatní hnízdí ve vzdálenosti do 1300 m. Hnízdo staví samotná samice dobře skryto na zemi, často na svahu, u drnu apod. Postaveno je ze suchých trav, mechu, kořínků a listí a vystláno jemným rostlinným materiálem. Hnízdo má stříšku, takže není seshora vidět.[7] Hnízdí většinou 2×, vzácně i 3× ročně od května do července. Úplná snůška čítá nejčastěji 5, řidčeji 4 nebo 6 variabilně zbarvených, tmavě skvrnitých vajec o rozměrech 20,4 × 15,4 mm. Inkubace trvá 12–14 dnů, sedí samotná samice. O mláďata, která hnízdo opouštějí ve věku 10–12 dnů, pečují oba rodiče. Pohlavně dospívají kolem 1. roku života.[2] Z 52 československých hnízd byla mláďata úspěšně vyvedena ze 73 % hnízd, zbylých 27 % bylo zničeno. Hnízdní parazitismus ze strany kukačky obecné byl v Evropě z 380 snůšek zaznamenán u 7,5 % hnízd, z 52 československých hnízd pak ve 2 hnízdech.[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

V potravě převládá hmyz, hlavně motýli a dvoukřídlí, a dále jiní bezobratlí, včetně pavouků a drobných měkkýšů. Na jaře a na podzim jsou v potravě zastoupena také semena a plody rostlin. Potravu hledá na zemi nebo v nízké vegetaci, někdy též na stromech (na rozdíl od podobné lindušky luční).[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.2. 4. září 2021. Dostupné online. [cit. 2021-10-11]
  2. a b c d e f g HUDEC, Karel, a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7. 
  3. a b c SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2. vyd. Plzeň: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7. 
  4. CEPÁK, Jaroslav, a kol. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6. 
  5. Tree Pipit Anthus trivialis [online]. BirdLife International. Dostupné online. 
  6. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Praha: Aventinum, 2006. (česky) 
  7. SMRČEK, Martin. Naši ptáci. 1. vyd. Praha: Albatros 429 s. Dostupné online. ISBN 80-00-01620-6, ISBN 978-80-00-01620-7. OCLC 85153593 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]