Linduška lesní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxLinduška lesní
alternativní popis obrázku chybí
Linduška lesní
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď konipasovití (Motacillidae)
Rod linduška (Anthus)
Binomické jméno
Anthus trivialis
(Linné, 1758)
Rozšíření lidnušky lesní; oranžově hnízdiště, modře zimoviště, světle modře výskyt během tahu
Rozšíření lidnušky lesní; oranžově hnízdiště, modře zimoviště, světle modře výskyt během tahu
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zpívající samec lindušky lesní v letu

Linduška lesní (Anthus trivialis) je malý pěvec z čeledi konipasovitých.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

U lindušky lesní se rozlišují 3 poddruhy. Celou Evropu a západní Sibiř obývá linduška lesní evropská (Anthus trivialis trivialis), další 2 poddruhy žijí ve střední Asii jižně po Afghánistán.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Délka těla: 16 cm
  • Rozpětí křídel: 25–27 cm
  • Hmotnost: 24 g

Svrchu je šedohnědá s olivovým nádechem a černými čárkami, zespodu bílá s teple žlutavou, hustě černě čárkovanou hrudí. Končetiny má růžové. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Od velice podobné lindušky luční se liší hlavně následujícími znaky: o něco silnějším zobákem, výraznější kresbou hlavy, nápadnějším kontrastem mezi teple žlutavou hrudí a bílým břichem, tenkými čárkami na bocích (u lindušky luční stejně silné jako čárky na hrudi), růžovým kořenem zobáku a krátkým zahnutým zadním drápem.[3]

Vábí drsným „psip“. Při zvučném zpěvu složeném z několika odlišných hlasitých trylků vzlétá z vrcholu stromu, stoupá do výše, a poté s šikmo nahoru rozevřeným ocasem a volně visícíma nohama padá na jiný strom.[2][3]

Linduška lesní

Zpěv

Problémy s přehráváním? Nápověda.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Má evropsko-turkestánský typ rozšíření. V Evropě areál sahá od severního Španělska, jižní Itálie a Řecka až po Skandinávii, v Asii od severu Malé Asie přes západní Sibiř východně až po Bajkal a Jakutsk.[4] Přísně tažný druh, zimující v tropické Africe a Indii, s hlavními zimovišti na území západní a východní Afriky.[2] Evropská populace je odhadována na 27-42 milionů párů a v posledních letech vykazuje mírně klesající trend.[5]

Výskyt a početnost v ČR[editovat | editovat zdroj]

V ČR hnízdí na většině území od nížin až po subalpínský stupeň hor (nejvýše na Sněžce do 1 500 m n. m.). Její stavy pomalu klesají; v letech 1985-89 byla celková početnost odhadnuta na 500 000-1 000 000 párů, v období let 2001-03 na 450 000-900 000 párů.[6]

Přílet na naše území probíhá od poloviny března do konce dubna, odlet od srpna do září.[2]

Prostředí[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí ve světlých lesích, na jejich okrajích, mýtinách, pasekách, v polních lesících i v otevřené krajině s rozptýlenými stromy a keři.[3]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí jednotlivě, monogamně. Na hnízdiště se jako první vracejí víceletí samci, následovaní víceletými samicemi a jednoročními samci. Samci vykazují značnou míru věrnosti k hnízdišti; podle studií se do stejného teritoria vrací 70-79 % samců, přičemž ostatní hnízdí ve vzdálenosti do 1300 m. Hnízdo staví samotná samice dobře skryto na zemi, často na svahu, u drnu apod. Postaveno je ze suchých trav, mechu, kořínků a listí a vystláno jemným rostlinným materiálem. Hnízdí většinou 2x, vzácně i 3x ročně od května do července. Úplná snůška čítá nejčastěji 5, řidčeji 4 nebo 6 variabilně zbarvených, tmavě skvrnitých vajec o rozměrech 20,4 x 15,4 mm. Inkubace trvá 12-14 dnů, sedí samotná samice. O mláďata, která hnízdo opouštějí ve věku 10-12 dnů, pečují oba rodiče. Pohlavně dospívají kolem 1. roku života.[2]

Z 52 československých hnízd byla mláďata úspěšně vyvedena ze 73 % hnízd, zbylých 27 % bylo zničeno. Hnízdní parazitismus ze strany kukačky obecné byl v Evropě z 380 snůšek zaznamenán u 7,5 % hnízd, z 52 československých hnízd pak ve 2 hnízdech.[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

V potravě převládá hmyz, hlavně motýli a dvoukřídlí, a dále jiní bezobratlí, včetně pavouků a drobných měkkýšů. Na jaře a na podzim jsou v potravě zastoupena také semena a plody rostlin. Potravu hledá na zemi nebo v nízké vegetaci, někdy též na stromech (na rozdíl od podobné lindušky luční).[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-09]
  2. a b c d e f g HUDEC, K. a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7. 
  3. a b c SVENSSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7. 
  4. CEPÁK, J. a kol. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6. 
  5. Tree Pipit Anthus trivialis [online]. BirdLife International. Dostupné online. 
  6. Šťastný, K., Bejček, V., Hudec, K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice, Praha, Aventinum.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]