Linduška lesní
 Linduška lesní | |
|---|---|
.jpg) Linduška lesní | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | konipasovití (Motacillidae) |
| Rod | linduška (Anthus) |
| Binomické jméno | |
| Anthus trivialis (Linnaeus, 1758) | |
 Rozšíření lindušky lesní; oranžově hnízdiště, modře zimoviště, světle modře výskyt během tahu, šrafování oranžové A. t. haringtoni
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Linduška lesní (Anthus trivialis) je malý pěvec z čeledi konipasovitých.
Taxonomie[editovat | editovat zdroj]
U lindušky lesní se rozlišují 2 poddruhy.
- A. t. trivialis – linduška lesní evropská obývá celou Evropu a západní Sibiř.
- A. t. haringtoni – linduška lesní turkestánská žije ve střední Asii jižně po Afghánistán.[2]
Popis[editovat | editovat zdroj]
- Délka těla: 16 cm
- Rozpětí křídel: 25–27 cm
- Hmotnost: 24 g
Svrchu je šedohnědá s olivovým nádechem a černými čárkami, zespodu bílá s teple žlutavou, hustě černě čárkovanou hrudí. Končetiny má růžové. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Od velice podobné lindušky luční se liší hlavně následujícími znaky: o něco silnějším zobákem, výraznější kresbou hlavy, nápadnějším kontrastem mezi teple žlutavou hrudí a bílým břichem, tenkými čárkami na bocích (u lindušky luční stejně silné jako čárky na hrudi), růžovým kořenem zobáku a krátkým zahnutým zadním drápem.[3]
Hlas[editovat | editovat zdroj]
-1.jpg)
Vábí drsným „psip“. Při zvučném zpěvu složeném z několika odlišných hlasitých trylků vzlétá z vrcholu stromu, stoupá do výše, a poté s šikmo nahoru rozevřeným ocasem a volně visícíma nohama padá na jiný strom.[2][3]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Má palearktický typ rozšíření. V Evropě areál sahá od severního Španělska, jižní Itálie a Řecka až po Skandinávii, v Asii od severu Malé Asie přes západní Sibiř východně až po Bajkal a Jakutsk.[4] Přísně tažný druh, zimující v tropické Africe a Indii, s hlavními zimovišti na území západní a východní Afriky.[2] Evropská populace je odhadována na 27–42 milionů párů a v posledních letech vykazuje mírně klesající trend.[5]
Výskyt v Česku[editovat | editovat zdroj]
V Česku hnízdí na většině území od nížin až po subalpínský stupeň hor (nejvýše na Sněžce do 1500 m n. m.). Její stavy pomalu klesají; v letech 1985–89 byla celková početnost odhadnuta na 500 000–1 000 000 párů, v období let 2001–03 na 450 000–900 000 párů.[6] Přílet na naše území probíhá od poloviny března do konce dubna, odlet od srpna do září.[2]
Prostředí[editovat | editovat zdroj]
Hnízdí ve světlých lesích, na jejich okrajích, mýtinách, pasekách, v polních lesících i v otevřené krajině s rozptýlenými stromy a keři.[3]
Hnízdění[editovat | editovat zdroj]
Hnízdí jednotlivě, monogamně. Na hnízdiště se jako první vracejí víceletí samci, následovaní víceletými samicemi a jednoročními samci. Samci vykazují značnou míru věrnosti k hnízdišti; podle studií se do stejného teritoria vrací 70–79 % samců, přičemž ostatní hnízdí ve vzdálenosti do 1300 m. Hnízdo staví samotná samice dobře skryto na zemi, často na svahu, u drnu apod. Postaveno je ze suchých trav, mechu, kořínků a listí a vystláno jemným rostlinným materiálem. Hnízdo má stříšku, takže není seshora vidět.[7] Hnízdí většinou 2×, vzácně i 3× ročně od května do července. Úplná snůška čítá nejčastěji 5, řidčeji 4 nebo 6 variabilně zbarvených, tmavě skvrnitých vajec o rozměrech 20,4 × 15,4 mm. Inkubace trvá 12–14 dnů, sedí samotná samice. O mláďata, která hnízdo opouštějí ve věku 10–12 dnů, pečují oba rodiče. Pohlavně dospívají kolem 1. roku života.[2] Z 52 československých hnízd byla mláďata úspěšně vyvedena ze 73 % hnízd, zbylých 27 % bylo zničeno. Hnízdní parazitismus ze strany kukačky obecné byl v Evropě z 380 snůšek zaznamenán u 7,5 % hnízd, z 52 československých hnízd pak ve 2 hnízdech.[2]
Potrava[editovat | editovat zdroj]
V potravě převládá hmyz, hlavně motýli a dvoukřídlí, a dále jiní bezobratlí, včetně pavouků a drobných měkkýšů. Na jaře a na podzim jsou v potravě zastoupena také semena a plody rostlin. Potravu hledá na zemi nebo v nízké vegetaci, někdy též na stromech (na rozdíl od podobné lindušky luční).[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ a b c d e f g HUDEC, Karel, a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.
- ↑ a b c SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2. vyd. Plzeň: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.
- ↑ CEPÁK, Jaroslav, a kol. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.
- ↑ Tree Pipit Anthus trivialis [online]. BirdLife International [cit. 2013-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-09.
- ↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Praha: Aventinum, 2006. (česky)
- ↑ SMRČEK, Martin. Naši ptáci. 1. vyd. Praha: Albatros 429 s. Dostupné online. ISBN 80-00-01620-6, ISBN 978-80-00-01620-7. OCLC 85153593
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Bezzel, E. (2007): Ptáci. Rebo Productions. ISBN 978-80-7234-292-1
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu linduška lesní na Wikimedia Commons 
Taxon Anthus trivialis ve Wikidruzích
Slovníkové heslo linduška lesní ve Wikislovníku- BioLib.cz – Anthus trivialis (linduška lesní) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
