Vrch Hazmburk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o chráněném území. O kopci pojednává článek Hazmburk (hora).
Zdroje k infoboxuPřírodní památka
Vrch Hazmburk
Hrad Hazmburk.JPG
Datum vyhlášení 14. září 2011
Vyhlásil Krajský úřad Ústeckého kraje
Kód ÚSOP 2847
Lokalita Klapý, Slatina pod Hazmburkem
Výška 245–414 m n. m.
Výměra 60,4065 ha
Seznam CHÚ v okrese Litoměřice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Souřadnice 50°26′1,22″ s. š., 14°0′55,93″ v. d.
Vrch Hazmburk
Green pog.svg
Vrch Hazmburk

Vrch Hazmburk (ve starších pramenech označovaný vrch Klapý) je přírodní památka na úbočích stejnojmenného vrchu v katastrálních územích Klapý a Slatina pod Hazmburkemokrese Litoměřice. Nachází se východně od obce Klapý a 3,5 kilometru severozápadně od Libochovic. Na vrcholu, mimo chráněné území, stojí pozůstatky středověkého hradu Hazmburk ze čtrnáctého století.

Chráněné území s rozlohou 60,41 ha[1] zahrnuje úbočí kopce bez vrcholové části se zříceninou hradu.[2] Předmětem ochrany v přírodní památce je především endemický poddruh sarančete skalního (Stenobothrus eurasius bohemicus) a přástevník kostivalový (Euplagia quadripunctaria).[3] Kromě nich a dalších druhů chráněných rostlin a živočichů jsou předmětem ochrany také obnažené skalní výchozy a sutě, stepní a lesostepní biotopy a extenzivně využívané sady.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Hazmburk.

Vrch byl osídlen již v pravěku. Archeologické nálezy kamenných nástrojů dokládají neolitické osídlení. Na svazích byl dále nalezen depot bronzových nástrojů z pozdní doby bronzové, halštatská keramika nebo bronzová jehlice z doby římské.[4]

Samotný hrad byl vybudován pravděpodobně ve třináctém nebo čtrnáctém století. Roku 1335 byl hrad (v tu dobu se jmenoval Klapý) Janem Lucemburským prodán Zbyňku Zajíci z Valdeka,[5] který hrad přejmenoval na Hazmburk.[6]

Jižní stráň a sady

Přírodní památka byla vyhlášena 14. září 2011.[1]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Geologie a geomorfologie[editovat | editovat zdroj]

Vrch se nachází v České křídové pánvi v oblasti Středočeské tabule. Jedná se o neovulkanický kužel vytvořený vypreparováním žíly nefelinického bazanitu z křídových slínovců. Na skalních útvarech lze pozorovat sloupcovou odlučnost horniny, mrazové sruby a balvanové haldy. Na jižních svazích se nacházejí staré lomy.[7]

Půdní pokryv tvoří pararendziny a kambizemě.[3]

Na přelomu devatenáctého a dvacátého století zde docházelo k půdním sesuvům, které postupně zničily sto domů původní vesnice Klapý. Nyní se zde nachází tři oblasti potenciální sesuvů a jeden sesuv aktivní v severní části kopce.[3]

obnažený čedičový výchoz

Geomorfologicky vrch náleží do subprovincie Česká tabule, oblasti Středočeská tabule, celku Dolnooharská tabule, podcelku Hazmburská tabule, okrsku Klapská tabule a podokrsku Slatinská tabule, jejíž je samostatnou geomorfologickou částí[8]

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

V lokalitě převládá teplé a suché klima. Charakteristické jsou krátké, teplejší a suché zimy a dlouhá teplá léta. Vegetační pokryv přírodní památky náleží do Českého termofytika.[3]

Flóra[editovat | editovat zdroj]

Severní svahy jsou pokryté dubohabřinami a nepůvodními dřevinami. Vyskytuje se zde přibližně 71 druhů cévnatých rostlin, figurujících v Červeném seznamu IUCN. Na jižních svazích panují stepní společenstva a na úpatí kopců jsou zarůstající staré ovocné sady. Rostou zde v hojné míře všechny tři rody javoru (Acer campestre), (Acer platanoides), ( Acer pseudoplatanus), dub (Quercus robur) a další časté listnaté stromy.[3]

Chráněné teplomilné rostliny porůstají spíše jižní svahy. Jsou to například kozinec dánský (Astragalus danicus), kozinec rakouský (Astragalus austriacus), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), tařice skalní (Aurinia saxatilis), hlaváček jarní (Adonis vernalis), zvonek boloňský (Campanula bononiensis), dřín obecný (Cornus mas), třezalka ozdobná (Hypericum elegans), jitrocel přímořský (Plantago maritima), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), kavyl ivanův (Stipa pennata), kavyl sličný (Stipa pulcherrima).[3]

Nepůvodní dřeviny pokrývají především severní části kopce. Jsou to smrk ztepilý (Picea abies), trnovník akát (Robinia pseudoacacia), modřín opadavý (Larix decidua), borovice černá (Pinus nigra).[3]

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Většinou jde o chráněné druhy, z toho Saranče skalní (Stenobothrus eurasius bohemicus) a přástevník kostivalový (Euplagia quadripunctaria) jsou jedním z hlavních důvodů pro návrh vyhlášení vrchu jako PP. Dále se tu vyskytuje například čmelák polní (Bombus pascuorum), ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis fragilis), mravenec otročící (Formica fusca), vosa útočná (Vespula germanica), lišajové, obaleči, mnoho druhů můr a motýlů. Z ptáků jsou to výr velký (Bubo bubo), ve velké míře pěvci – kos černý (Turdus merula), drozdi, sýkora koňadra (Parus major), sýkora uhelníček (Parus ater), sýkora babka (Parus palustris) aj. Ornitologicky tato lokalita nepatří mezi příliš významné.[3]

Lesní a zemědělské hospodaření[editovat | editovat zdroj]

Při výstavbě hradu byl kopec odlesněn, postupem času bylo území využíváno k hospodářským účelům (pastva, sady, vinice). Lesnictví tu nemělo význam. Pastva zde probíhala pravděpodobně až do osmnáctého století. Nyní je většina sadů nevyužívaná a zarůstá. Svahy a další příslušná místa zarůstají náletovými dřevinami, hlavně akáty a jasany. Ochrana lokality je zajištěna likvidací náletových dřevin vytrháváním, obnovou pastvy ovcí a koz, sadů a znovuvytvoření stepního biotopu.[3]

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Z turistického hlediska jde o významnou lokalitu, hrad byl pro veřejnost otevřen od roku 1996. K hradu vede červené a žluté turistické značení, a je umožněn také vjezd autem. Přístup je možný ze tří stran, z toho nejkratší cesta vede ze Slatiny pod Hazmburkem.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c AOPK ČR. PP Vrch Hazmburk [online]. AOPK ČR, [cit. 2016-10-04]. Dostupné online.  
  2. Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz, [cit. 2016-10-04]. Dostupné online.  
  3. a b c d e f g h i j VYGORON – občanské sdružení. Plán péče o přírodní památku Vrch Hazmburk na období 2010–2019 [online]. AOPK ČR, [cit. 2016-10-04]. Dostupné online.  
  4. ČTVERÁK, Vladimír, a kol. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha : Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Klapý, s. 125.  
  5. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha : Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Hazmburk, s. 95–96.  
  6. ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Severní Čechy. Svazek III. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Házmburk (Klapý) – hrad, s. 131–135. Dále jen Anděl 1984. 
  7. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno : Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Hazmburk, s. 144.  
  8. BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech = Geomorphological regionalization of the relief of Bohemia. Praha : Kartografie, 2006. 80 s. ISBN 80-7011-913-6. (česky, anglicky)  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]