Sýkora koňadra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxSýkora koňadra
alternativní popis obrázku chybí
Sýkora koňadra
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď sýkorovití (Paridae)
Rod sýkora (Parus)
Binomické jméno
Parus major
Linné, 1758
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sýkora koňadra (Parus major) je malý druh pěvce z čeledi sýkorovitých. Jedná se o největší a nejrozšířenější ze všech evropských druhů sýkor. Původně dávala přednost listnatým lesům, ale dnes žije také v parcích a zahradách a velmi dobře se naučila využívat blízkosti lidí ve svůj prospěch. Koňadra je poměrně výrazně zbarvená. Má žluté břicho s podélným černým pruhem, černou čepičku a černě lemované bílé líce. V létě se živí hmyzem, ale v zimě musí přejít na semena s vysokým obsahem tuku, která často nachází na krmítkách (nejlépe slunečnice) a je ochotna si pro ně přiletět až na lidskou ruku.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Tvoří zřejmě superspecies se sýkorou středoasijskou (Parus bokharensis), sýkorou zelenohřbetou (P. monticolus) a sýkorou indickou (P. nuchalis). Zeměpisná proměnlivost je složitá, zčásti klinální. Celkem 34 poddruhů se obvykle rozlišuje do tří skupin: „major“ s 12 poddruhy žijícími na západě Palearktidy, „cinereus“ se 13 poddruhy obývajícími jihovýchodní Asii a „minor“ s 9 poddruhy ve východní Palearktidě. V Evropě se vyskytuje celkem 7 poddruhů z 1. skupiny:[2]

  • sýkora koňadra anglická (P. m. newtoni) - Britské ostrovy, Nizozemsko, Belgie, Bretaň
  • s. k. evropská (P. m. major) - většina Evropy a západní Sibiř
  • s. k. korsická (P. m. corsus) - Pyrenejský poloostrov a Korsika
  • s. k. baleárská (P. m. mallorcae) - Baleáry
  • s. k. sardinská (P. m. ecki) - Sardinie
  • s. k. řecká (P. m. aphrodite) - jižní Itálie a Řecko a ostrovy po Kypr
  • s. k. krétská (P. m. niethammeri) - Kréta

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pár sýkor koňader (vlevo samice, vpravo samec)

Sýkora koňadra je velká asi jako vrabec. Dorůstá délky 13,5-15 cm a váží 14-23 g. Hlavu má leskle černou, jen tváře a příuší jsou bílé. Černá barva pokračuje i na náprsenku a zužuje se do černého pruhu, který se táhne přes břicho (u samice je tento pruh tenčí a často na břiše přerušený, kdežto u samce tvoří uprostřed břicha černou skvrnu). Hřbet je mechově zelený, křídla modrošedá s výraznou bílou křídelní páskou, spodina žlutá a ocas modrošedý s bílými stranami. Zobák je silný, kuželovitý a hnědošedý, nohy šedé a duhovka hnědá. Mladí ptáci jsou bledší a mají žlutavé skvrny na tvářích, bez úplného spodního černého okraje.[2][3]

Létá vlnkovitě a rychle.

Hlas[editovat | editovat zdroj]

Hlas má velmi proměnlivý. U průměrného samce bylo zaznamenáno 32 různých hlasových projevů, ale někteří jich zvládali až 40. Mezi nejčastější patří vábení „tví-tit“ a varování „citerr“. Zpěv, kterým se ozývá již od konce zimy, je hlasitý, melodický a každý motiv je v něm opakován 2x až 3x (zvuk poslech).[2] Podle studie holandských vědců je zpěv samců ve městech hlasitější, rychlejší a kratší než zpěv samců v lesích.[4]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Sýkora koňadra má palearktické rozšíření, zahrnující celý Palearkt od Irska až po Kamčatku a také jihovýchodní Asii, Malajsii a Indonésii. Převážně stálý druh, ptáci ze severských populací jsou částečně tažní. V Evropě patří k nejhojnějším ptačím druhům. Od 70. let 20. století jsou její stavy v naprosté většině evropských zemí stabilní a druh je proto považován za zabezpečený. Vyhledává zvláště listnaté lesy, ale žije i ve smíšených a jehličnatých porostech, stejně jako v zahradách, parcích, sadech apod.[2][5]

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

V ČR hnízdí početně na celém území, ale se stoupající nadmořskou výškou se početnost snižuje. Nejvýše hnízdí v Krkonoších, Krušných horách a na Šumavě v 1200 m n. m., během mimohnízdních potulek však vystupuje ještě výše a objevuje se i v pásmu kleče, v době tahu přeletuje také horská sedla. Celková početnost byla v letech 2001-03 odhadnuta na 3-6 milionů párů. V ČR je převážně stálým, v případě mladých ptáků potulným druhem, který na našem území zimuje v počtu 2-4 milionu jedinců.[2]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo v budce s vejci

Hnízdí jednotlivě, teritoriálně a monogamně, vzácně byla zjištěna i bigamie. Páry se vytvářejí většinou nově po rozpadu zimních hejn. Velikost teritoria je variabilní a v závislosti na prostředí se pohybuje mezi 0,4-3,0 ha.[2]

Přirozené hnízdění je v dutinách stromů, je však velmi přizpůsobivá a tak vedle běžně obsazovaných hnízdních budek může zahnízdit i na řadě jiných míst (v hromadách dříví, kovových trubkách, dutinách zdí, starých hnízdech strak a veverek, ale i v zemních děrách). Hnízdo staví samotná samice z mechu prokládaného trávou, kořínky a lišejníky, kotlinku vystýlá trávou, rostlinným chmýřím, srstí a někdy i peřím. Stavba trvá obvykle 2-6 dnů, ale v případě prvního hnízdění může trvat i mnohem déle (až 20 dnů). Běžně hnízdí 2x ročně od dubna do července. Velikost snůšky závisí zejména na množství potravy, ale i na době hnízdění, stáří samice a dalších faktorech; obvykle čítá 7-12 bílých, červenohnědě skvrnitých vajec o rozměrech 17,6 x 13,4 mm a průměrné hmotnosti 1,6 g. Snášena jsou denně, někdy také 2 vejce za 1 den, 3 vejce za 2 dny nebo naopak s jednodenní pauzou. Délka sezení je 12-17 dnů, sedí pouze samice, kterou samec krmí. Mláďata se líhnou během 1-3 dnů, jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí po 14–23 dnech. V případě 1. hnízdění jsou krmena dalších 6-8 dnů, při 2. hnízdění dvakrát déle. S rodiči setrvávají i přes zimu a ještě v prvním roce života pohlavně dospívají.[2]

Mláďata při opouštění hnízda

Úspěšnost hnízdění je vlivem predace a počasí značně variabilní (40-95 %), u 1. hnízdění bývá zpravidla vyšší než u 2. Pressen (Pěvci 1990: 99) uvádí z celkového počtu 3818 vajec ztráty 774 vajec a 618 mláďat a celkovou úspěšnost 36,5 %.[2] Figura (2013) u 124 hnízd zjistil jako nejčastější příčinu ztrát predaci (67 % hnízd), a to hlavně kunou, plchem lesním a strakapoudem.[6] Úmrtnost v 1. roce života je 61,1 %, nejstarší okroužkovaný pták se dožil 15 let a 5 měsíců.[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Na jaře a v létě se živí převážně živočišnou stravou. Hlavní složku potravy tvoří hmyz v různých vývojových stádiích, zejména pak motýli (až 62,2 %), brouci (až 64,9 %), blanokřídlí (až 45,7 %), stejnokřídlí (až 53,1 %) a dvoukřídlí (až 36,1 %), také pavouci (až 33,3 %). Na podzim a v zimě vyhledává hlavně semena (v předjaří mohou být v potravě zastoupena až 70 %, nejčastěji jde o semena slunečnice, buku a ořešáku). Může také oštipovat dužnaté plody dřevin, pupeny a listy, pít nektar a požírat drobné plže, které vyhledává kvůli obsahu vápníku v ulitách. Mláďata jsou krmena převážně housenkami motýlů (i přes 90 %), dále jiným hmyzem, pavoukovci a někdy i semeny a plody dřevin. Dospělí ptáci mohou mláďata krmit i více než 800x (průměrně 380x) denně, čímž velmi úspěšně regulují výskyt hmyzích škůdců.[2] Podle studie zveřejněné v roce 2007 napomohly hnízdící sýkory v jabloňových sadech ke snížení počtu housenek škůdců o celých 50 %.[7] Potravu sbírá hlavně na větvích stromů a keřů, ale i na zemi a v zimě často také na krmítkách.[2]

O vysoké přizpůsobivosti a učenlivosti sýkory koňadry svědčí i fakt, že se v Anglii naučila rozklovávat hliníková víčka lahví s mlékem a sezobávat smetanu pod ním.[8] Toto chování bylo poprvé pozorováno v roce 1921 a během následujících dvou desetiletích se mezi koňadrami rychle rozšířilo a naučily se ho i modřinky.[9] V roce 2009 byla jako vůbec první pěvec pozorována v Maďarsku při zabíjení a požírání netopýrů (Pipistrellus pipistrellus). Útočila přitom pouze na hibernující jedince, a to jen v případě nedostatku jiné potravy.[10] Ojediněle jsou známy i případy kanibalismu a zabití i požírání jiných druhů pěvců.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]
  2. a b c d e f g h i j k l HUDEC, K. a kol.. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.  
  3. SVENSSON, L. a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha : Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.  
  4. SLABBEKOORN, H.; BOER-VISSER, A.. Cities Change the Songs of Birds. Current Biology. 2006, roč. 16. DOI:10.1016/j.cub.2006.10.008.  
  5. CEPÁK, J. a kol.. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.  
  6. FIGURA, R.. Hnízdní ztráty dutinových pěvců: sezonní vlivy a reprodukční odpovědi. [s.l.] : Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. Dostupné online.  
  7. MOLS, C. M.; VISSER, M. E.. Great Tits (Parus major) Reduce Caterpillar Damage in Commercial Apple Orchards. PLoS ONE. 2 2007, roč. 2. DOI:10.1371/journal.pone.0000202.  
  8. HAWKINS, T.. Opening of Milk Bottles By Birds. Nature. 1950, roč. 165, s. 435–436. DOI:10.1038/165435a0.  
  9. LEFEBVRE, L.. The opening of milk bottles by birds: Evidence for accelerating learning rates, but against the wave-of-advance model of cultural transmission. Behavioural Processes. 1995, roč. 34, čís. 1, s. 43-53. DOI:10.1016/0376-6357(94)00051-H.  
  10. ESTÓK, P. a kol.. Great tits search for, capture, kill and eat hibernating bats. Biology Letters. 2010, roč. 6, čís. 1, s. 59–62. DOI:10.1098/rsbl.2009.0611.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]