Jitrocel přímořský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxJitrocel přímořský
alternativní popis obrázku chybí
Jitrocel přímořský (Plantago maritima)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď jitrocelovité (Plantaginaceae)
Rod jitrocel (Plantago)
Binomické jméno
Plantago maritima
L.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nákres jitrocele přímořského

Jitrocel přímořský (Plantago maritima) je vytrvalá bylina, jeden z mnoha druhů rodu jitrocel. Druh je téměř kosmopolitně rozšířen na severní polokouli. Pochází z oblastí mírného a částečně i subtropického pásmaEurasii a Severní Americe odkud byl zavlečen do severozápadní Afriky a Jižní Ameriky.[2][3][4]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Jsou to fakultativně halofilní rostliny, vyskytují se jak ve vnitrozemí v okolí minerálních pramenů a na vysychavých slaniscích, tak i na mořském pobřeží. Svou schopnost tolerovat slanost prokazují i tím, že rostou podél silnic které bývají v zimě soleny. Přijatou nadbytečnou sůl rostliny ukládají do masitých listů a ty postupně odpadávají. Nejlépe prospívají na zásaditých půdách jež z jara bývají zamokřené a v průběhu roku vysychají. Dobře snáší sešlapání, vadí jim však trvalé zastínění.[2][3][5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vytrvalá rostlina s širokými listovými růžicemi a květními stvoly vysokými až 30 cm vyrůstající z vícehlavého oddenku s hlubokým kořenem. Růžice jsou tvořeny vztyčenými masitými, až 30 cm dlouhými listy úzkého kopinatého tvaru se 3 až 5 žilkami. Po okrajích jsou hladké nebo vzdáleně zubaté a vrchol mají špičatý, v mládí mohou být přes prostřední žilku podélně promáčknuté.

Pevné květní stvoly jsou bez listů, přitiskle chlupaté a nevětvené. Na vrcholu mají hustý koncový klas válcovitého tvaru tvořený drobnými čtyřčetnými květy. Zelené, blanitě lemované vejčité kališní cípy jsou asi 3 mm dlouhé. V 5 mm dlouhé koruně je trubka tvořená vejčitými nahnědlými laloky. Vyčnívají z ní čtyři dlouhé tyčinky se žlutými prašníky obsahující velmi jemný pyl. Dvoudílný semeník má jednu bliznu. Květy vykvétající v červnu až srpnu a jsou opylovány větrem. Pro snížení možnosti samoopylení dozrávají vajíčka dříve než pylová zrna. Ploidie druhu je 2n = 12.

Plody jsou chlupaté, 5 mm dlouhé, dvoupouzdré, ve zralosti pukající tobolky s dělící štěrbinou ve spodní části. Obsahují nejčastěji dvě elipsoidní, tmavě hnědá semena která bývají do okolí šířena zvířaty, větrem nebo vodou.[2][3][4][5]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Jitrocel přímořský roste v rozsáhlém areálu a mívá místní morfologické odchylky. Mezi odborníky na taxonomii není ujednocen názor na kolik poddruhů se druh vlastně člení. V přírodě České republiky se vyskytuje výhradně poddruh jitrocel přímořský brvitý který se po zničení mnoha tradičních stanovišť stal velice vzácným. V ČR je v současnosti považován za rostlinu kriticky ohroženou.[2][6][7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. a b c d HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Jitrocel přímořský brvitý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 12.07.2007 [cit. 2014-11-11]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/2: Skorocel prímorský [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1997 [cit. 2014-11-11]. S. 575-577. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-12. ISBN 80-224-0481-0. (slovensky) 
  4. a b Finland Nature and Species: Plantago maritima [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2014-11-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b KOBRLOVÁ, Lucie. Portál české flory: Květena: Jitrocel přímořský [online]. PřF, Univerzita Palackého, Olomouc [cit. 2014-11-11]. Dostupné online. (česky) 
  6. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 11.11.2014]. Roč. 84, čís. 3, s. 631-645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  7. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2014-11-11]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]