Dubí hora

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dubí hora
NPP Dubí hora 4.JPG
Vrchol 463 m n. m.
Poznámka sloupcovitý rozpad tefritů
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Pohoří České středohoří /
Verneřické středohoří /
Bukovohorské středohoří
Souřadnice
Dubí hora
Dubí hora
Hornina tefrit
Povodí Labe
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zdroje k infoboxu
Národní přírodní památka
Dubí hora
IUCN kategorie III (Přírodní památka)
NPP Dubí hora 1.JPG
Základní informace
Vyhlášení 21. října 1966
Nadm. výška 358–360 m n. m.
Rozloha 0,09 ha[1]
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Okres Litoměřice
Další informace
Kód 2487
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videaCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Národní přírodní památky v Česku

Dubí hora (někdy také Dubská hora, Dubín, Chotejčina, německy Eicht Berg, Eichberg) je protáhlý, částečně zalesněný vrch v Českém středohoří asi čtyři kilometry severovýchodně od Úštěku v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Na severozápadním úbočí Dubí hory na katastrálním území Konojedy u Úštěka se na ploše 0,0896 ha nachází národní přírodní památka Dubí hora, která je v péči AOPK ČR, regionálního pracoviště Správa Chráněné krajinné oblasti České středohoří.[2]

Předmět ochrany[editovat | editovat zdroj]

Národní přírodní památkou, zvanou někdy také Konojedské bochníky, je stěna starého lomu u východního okraje vesnice Konojedy. Stěnový lom byl založen v lávovém proudu analcimického tefritu Dubí hory, přičemž odkryvem odhalená část je blízká čelu někdejšího lávového proudu, a proto ve srovnání s většinou ostatních neovulkanitů Českého středohoří je poznamenaná nižším stupněm eroze.

V bývalém lomu opuštěném po roce 1945, byla vyhláškou ONV Litoměřice z 21. října 1966[2] vyhlášena ochrana lokality s výskytem tzv. bochníkovitého rozpadu čediče na geologickém podloží analcimického tefritu.[3][4] Sloupce tefritu v lomové stěně jsou vysoké až osm metrů a silné přibližně osmdesát, výjimečně až sto centimetrů. Sloupce jsou prohnuté do oblouku, druhotně příčně rozpukané a modelované působením srážkové vody, což ve výsledku vytváří dojem na sebe naskládaných bochníků chleba.[5] Neobvyklost těchto Konojedských bochníků je ještě zvýrazněna u některých skupin sloupců zahnutím a zúžením jejich vrchních částí, což je v případě českých neovulkanitů ojedinělý jev. Ohnutí sloupců bylo způsobeno morfologií terénu, na který se lávový proud vylil. Tato hákovitá forma tefritových sloupů odpovídá směru proudění magmatu a jeho rychlejšímu tuhnutí při povrchu výlevu.[5][6]

Ze silně nebo kriticky ohrožených druhů živočichů se na lokalitě vyskytují zmije obecná, slepýš křehký, ještěrka obecná a některé ohrožené druhy drabčíků.[5]

Vrcholy hory a kamenolom[editovat | editovat zdroj]

Masív Dubí hory tvořený sklovitým tefritem[7] je protažen v délce asi dvou kilometrů od severozápadu k jihovýchodu. Hora má dva vrcholy. Poblíž vyššího jižního vrcholu (463 m n. m.) se nachází velký, dosud činný kamenolom. Z bloků vytěžené horniny se vyrábí štípaná a řezaná dlažba, která byla podle německého pojmenování hory dříve nazývána eichtberské desky.[5] Kopec ani chráněné území nejsou zpřístupněny žádnou turisticky značenou trasou, ale k národní přírodní památce vede polní cesta z Konojed.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
  2. a b AOPK ČR. NPP Dubí hora [online]. AOPK ČR [cit. 2016-09-29]. Dostupné online. 
  3. Toulavá kamera 1, str. 76, ISBN 80-7316-228-8
  4. Opis vyhlášky ONV Litoměřice na webu AOPK
  5. a b c d NPP Dubí hora – Plán péče na léta 2016–2026
  6. CAJZ, Vladimír. Dubí hora [online]. Česká geologická služba, 1994-11-10, rev. 2008-11-19 [cit. 2016-10-28]. Dostupné online. 
  7. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Dubí hora, s. 129. 
  8. Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-10-28]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]