Kakost smrdutý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxKakost smrdutý
alternativní popis obrázku chybí
Kakost smrdutý (Geranium robertianum)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád kakostotvaré (Geraniales)
Čeleď kakostovité (Geraniaceae)
Rod kakost (Geranium)
Binomické jméno
Geranium robertianum
L.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kakost smrdutý

Kakost smrdutý (Geranium robertianum) je nižší až středně vysoká, jednoletá nebo ozimá, pronikavě páchnoucí bylina z čeledi kakostovitých. Rozmnožuje se pouze generativně semeny. Lidově je nazývána též čapí nůsek, čapina, kyčník nebo jako ostatní druhy tohoto rodu stinkovo koření a muškát.[1][2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kakost smrdutý má jednoduché, kůlovité a slabě větvené kořeny, přecházející v dlouhý hypokotyl.[3] Z kořene vyrůstá na jaře přízemní růžice listů. Na podzim vyrašené růžice listů přezimují a listy mají načervenalé zbarvení díky barvivu antokyanu.[4] Přízemní růžice listů záhy odumírají a zůstává suchá část ze zbytků řapíků a palistů.[3] Z růžic vyrůstají vystoupavé až poléhavé, větvené, listnaté lodyhy, dorůstající délek od 20 cm přes 40 cm.

Lodyha má naduřelá, obvykle ve všech částech nachově zbarvená kolénka.[1] Lodyžní listy jsou vstřícné, řapíkaté, dlanitě složené a až 8 cm dlouhé. V obrysu trojboké, zpravidla trojčetné, někdy až pětičetné a dvakrát peřenodílné s hrubě zubatými úkrojky.[5][1]

Rostlina kvete od května do října. Květy jsou drobnější, karmínově červené až nachově růžové a jsou uspořádány ve vidlan skládající se po dvou. Vyrůstají z paždí listů, jež přesahují. Květy jsou oboupohlavné a pětičetné. Květpestík se svrchním semeníkem a deset tyčinek.[3][1][4]

Oplozený semeník dozrává v zobanitý plod.[6] Od ostatních druhů tohoto rodu se odlišuje podle typického zápachu.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Kakost se rozmnožuje pouze semeny. Semena zrají v zobanitých plodech od začátku července do konce podzimu. V době zralosti se uvolňují části zobanitého plodu od středního sloupku. Osina semen je prohnuta a napnuta. V určité chvíli je pak napětí naráz uvolněno a zobanitý plod puká na přední straně. Semena jsou vymrštěna do okolí do vzdálenosti často delší než dva metry. Semeno klíčí zejména až v dalších vegetačních obdobích a to zjara. Plody kakostu jsou poltivé a zobanité, obsahující pět plůdků. Na hřbetní straně jsou plody porostlé bílými trichomy. Semena jsou elipsoidní a v průměru 2 mm dlouhá a 1 mm široká. Kromě šíření vymršťováním semen z plodů na kratší vzdálenost je velmi zřídka a náhodně šířen trávicí soustavou zvířat.[6]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Kakost se využívá v lidovém léčitelství. Sbírá se kvetoucí nať, která se suší ve stínu. Droga má slabý pach a chutná hořce.[5] Nať obsahuje zejména hořčinu geraniin, silice a třísloviny.[3] Užívá se vnitřně v podobě bylinného čaje při střevních obtížích a působí mírně močopudně. Zevně se používá v podobě různých mastí při onemocněních kůže.[5]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

U nás patří kakost smrdutý k hojným druhům, rozšířený zejména v listnatých a jehličnatých lesích. Roste ve stinných a středně bohatých půdách. Hojně se objevuje v bylinných typech lesů, občas také jako plevel v zahradách.[2] Objevuje se také ve vlhkých a zastíněných roklích a sutích, zdech a rumištích. Dále roste skoro v celé Evropě, zasahuje až do Číny a Japonska. Také roste v Severní Africe, na Kanárských ostrovech a části Severní Ameriky.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d HRON, ZEJBRLÍK, František, Otakar. Kapesní atlas, rostliny strání, skal, křovin a lesů. Praha : SPN, 1990. 14-606-88. S. 204.  
  2. a b MRÁZ, SAMEK, Karel, Věroslav. Lesní rostliny. Praha : SZN, 1966. 07-001-66. S. 116.  
  3. a b c d KOLEKTIV AUTORŮ. Květena České republiky 5. Praha : Academia, 2010. ISBN 978-80-200-0590-8. S. 219.  
  4. a b c PILÁT, UŠÁK, Albert, Otto. Kapesní atlas rostlin. Praha : SPN, 1988. 14-158-86. S. 118.  
  5. a b c KORBELÁŘ, Jaroslav. Naše rostliny v lékařství. Praha : Avicenum, 1970. 08-006-70. S. 168.  
  6. a b LHOTSKÁ, KROPÁČ, Marie, Zdeněk. Kapesní atlas semen, plodů a klíčních rostlin. Praha : SPN, 1985. 14-120-85. S. 232.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOLEKTIV. Květena České republiky 5. Academia, Praha, 2010
  • KORBELÁŘ, J. Naše rostliny v lékařství. Avicenum, Praha, 1970.
  • LHOTSKÁ, M. - KROPÁČ, Z. Kapesní atlas semen, plodů a klíčních rostlin. SPN, Praha, 1985.
  • MRÁZ, K. - SAMEK, V. Lesní rostliny. SZN, Praha, 1966.
  • PILÁT, K. - UŠÁK, O. Kapesní atlas rostlin. SPN, Praha, 1988.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]