Kakost smrdutý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Kakost smrdutý

Kakost smrdutý (Geranium robertianum)
Kakost smrdutý (Geranium robertianum)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: kakostotvaré (Geraniales)
Čeleď: kakostovité (Geraniaceae)
Rod: kakost (Geranium)
Binomické jméno
Geranium robertianum
L.
Kakost smrdutý

Kakost smrdutý (Geranium robertianum) je nižší až středně vysoká, jednoletá nebo ozimá, pronikavě páchnoucí bylina z čeledi kakostovitých. Rozmnožuje se pouze generativně semeny. Lidově je nazývána též čapí nůsek, čapina, kyčník nebo jako ostatní druhy tohoto rodu stinkovo koření a muškát.[1][2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kakost smrdutý má jednoduché, kůlovité a slabě větvené kořeny, přecházející v dlouhý hypokotyl.[3] Z kořene vyrůstá na jaře přízemní růžice listů. Na podzim vyrašené růžice listů přezimují a listy mají načervenalé zbarvení díky barvivu antokyanu.[4] Přízemní růžice listů záhy odumírají a zůstává suchá část ze zbytků řapíků a palistů.[3] Z růžic vyrůstají vystoupavé až poléhavé, větvené, listnaté lodyhy, dorůstající délek od 20 cm přes 40 cm.

Lodyha má naduřelá, obvykle ve všech částech nachově zbarvená kolénka.[1] Lodyžní listy jsou vstřícné, řapíkaté, dlanitě složené a až 8 cm dlouhé. V obrysu trojboké, zpravidla trojčetné, někdy až pětičetné a dvakrát peřenodílné s hrubě zubatými úkrojky.[5][1]

Rostlina kvete od května do října. Květy jsou drobnější, karmínově červené až nachově růžové a jsou uspořádány ve vidlan skládající se po dvou. Vyrůstají z paždí listů, jež přesahují. Květy jsou oboupohlavné a pětičetné. Květpestík se svrchním semeníkem a deset tyčinek.[3][1][4]

Oplozený semeník dozrává v zobanitý plod.[6] Od ostatních druhů tohoto rodu se odlišuje podle typického zápachu.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Kakost se rozmnožuje pouze semeny. Semena zrají v zobanitých plodech od začátku července do konce podzimu. V době zralosti se uvolňují části zobanitého plodu od středního sloupku. Osina semen je prohnuta a napnuta. V určité chvíli je pak napětí naráz uvolněno a zobanitý plod puká na přední straně. Semena jsou vymrštěna do okolí do vzdálenosti často delší než dva metry. Semeno klíčí zejména až v dalších vegetačních obdobích a to zjara. Plody kakostu jsou poltivé a zobanité, obsahující pět plůdků. Na hřbetní straně jsou plody porostlé bílými trichomy. Semena jsou elipsoidní a v průměru 2 mm dlouhá a 1 mm široká. Kromě šíření vymršťováním semen z plodů na kratší vzdálenost je velmi zřídka a náhodně šířen trávicí soustavou zvířat.[6]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Kakost se využívá v lidovém léčitelství. Sbírá se kvetoucí nať, která se suší ve stínu. Droga má slabý pach a chutná hořce.[5] Nať obsahuje zejména hořčinu geraniin, silice a třísloviny.[3] Užívá se vnitřně v podobě bylinného čaje při střevních obtížích a působí mírně močopudně. Zevně se používá v podobě různých mastí při onemocněních kůže.[5]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

U nás patří kakost smrdutý k hojným druhům, rozšířený zejména v listnatých a jehličnatých lesích. Roste ve stinných a středně bohatých půdách. Hojně se objevuje v bylinných typech lesů, občas také jako plevel v zahradách.[2] Objevuje se také ve vlhkých a zastíněných roklích a sutích, zdech a rumištích. Dále roste skoro v celé Evropě, zasahuje až do Číny a Japonska. Také roste v Severní Africe, na Kanárských ostrovech a části Severní Ameriky.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d HRON, ZEJBRLÍK, František, Otakar. Kapesní atlas, rostliny strání, skal, křovin a lesů. Praha : SPN, 1990. ISBN 14-606-88. S. 204.  
  2. a b MRÁZ, SAMEK, Karel, Věroslav. Lesní rostliny. Praha : SZN, 1966. ISBN 07-001-66. S. 116.  
  3. a b c d KOLEKTIV AUTORŮ. Květena České republiky 5. Praha : Academia, 2010. ISBN 978-80-200-0590-8. S. 219.  
  4. a b c PILÁT, UŠÁK, Albert, Otto. Kapesní atlas rostlin. Praha : SPN, 1988. ISBN 14-158-86. S. 118.  
  5. a b c KORBELÁŘ, Jaroslav. Naše rostliny v lékařství. Praha : Avicenum, 1970. ISBN 08-006-70. S. 168.  
  6. a b LHOTSKÁ, KROPÁČ, Marie, Zdeněk. Kapesní atlas semen, plodů a klíčních rostlin. Praha : SPN, 1985. ISBN 14-120-85. S. 232.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOLEKTIV. Květena České Republiky 5. Academia, Praha, 2010
  • KORBELÁŘ, J. Naše rostliny v lékařství. Avicenum, Praha, 1970.
  • LHOTSKÁ, M. - KROPÁČ, Z. Kapesní atlas semen, plodů a klíčních rostlin. SPN, Praha, 1985.
  • MRÁZ, K. - SAMEK, V. Lesní rostliny. SZN, Praha, 1966.
  • PILÁT, K. - UŠÁK, O. Kapesní atlas rostlin. SPN, Praha, 1988.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]