Netopýr rezavý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxNetopýr rezavý
alternativní popis obrázku chybí
Netopýr rezavý
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád letouni (Chiroptera)
Podřád netopýři (Microchiroptera)
Čeleď netopýrovití (Vespertilionidae)
Podčeleď praví netopýři (Vespertilioninae)
Rod Nyctalus
Binomické jméno
Nyctalus noctula
Schreber, 1774
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Netopýr rezavý (Nyctalus noctula) je naším poměrně běžným zástupcem letounů (Chiropera). Dalšími zástupci rodu Nyctalus, vyskytujícími se na území České republiky jsou: netopýr stromový (Nyctalus leisleri) a netopýr obrovský (Nyctalus lasiopterus), kteří už nejsou tolik běžní.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Srst netopýra rezavého je výrazně rezavá, složená z hustých jednobarevných chlupů. Má nápadně širokou, masivně stavěnou hlavu a krátké boltce s paličkovitým tragem širokého ledvinovitého tvaru. Křídla jsou úzká, dlouhá a zašpičatělá, nemá tedy příliš dobré manévrovací schopnosti, ale tato stavba křídla je vhodná pro tyto dálkové migranty. V ocasní bláně je zašpičatělá epiblema s chrupavčitou přepážkou. Od ostatních druhů rodu Nyctalus se liší v podstatě pouze velikostí a barvou srsti. Starší název pro tento druh byl netopýr lesní. Váha tohoto druhu se pohybuje většinou v rozmezí 16-36g, LAt 48-57 mm, LC 63-84 mm, LCd 49-59 mm, LA 14-21 mm a LT 6-8,5 mm. Vydává jeden z nejsilnějších echolokačních signálů z řádu našich netopýrů, který lze zachytit až ze vzdálenosti 100m. Jeho hlasy jsou slyšitelné i pouhých lidským uchem. Nejsilnější hlasy vydává v případě nebezpečí. Koncem léta a na podzim v období tzv. „swarmingu“ vydává dlouhé série hlasů, kterými lákají samice do svých úkrytů, aby se s nimi mohli pářit (tzv. „mating calls“).

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Netopýr rezavý je vysoce sociální druh, obývající dutiny starých stromů. Na jihu nebo při zimování hledá úkryty ve skalních štěrbinách, vzácně zimuje i ve stromových dutinách. V posledních letech však bývá stále častěji nalézán i v lidských budovách (skulinky ve zdech, úkryty v novostavbách, větracích šachtičkách nebo pod střešními panely). Vyletuje časně, ještě za světla, zprvu loví potravu nízko nad zemí, později loví vysoko nad korunami stromů ve výšce několika desítek metrů. Životní strategií a ročním cyklem se podobá jiných stromovým druhům. Rodí většinou dvě mláďata a pohlavní dospělosti dosahuje již v prvním roce života, pozbývá tedy subadultním stádium (subadultní jedinec je ten, který přečkal první zimování, ale ještě se nepářil). Mláďata se rodí většinou v polovině června. Jedná se o poměrně krátkověký druh (zatím nejdelší věk doložený kroužkováním je 12 let). Letní kolonie tvoří zpravidla 30-50 jedinců, nebývají tedy příliš velké. Po rozpadu letních kolonií odlétají jedinci ke svým zimovištím, před kterými se v pozdním létě a na začátku podzimu shromažďují, za účelem páření. Tomuto chování, které je doprovázeno sociálními hlasy, ukázkovými lety a výběrem partnera s nejvhodnějšími vlastnostmi, se kterým se samice bude pářit, je nazýváno jako „swarming“. Samice se mohou pářit promiskuitně, jelikož není vytvářena vaginální zátka. K páření může docházet i během zimování. Do hibernace vstupují koncem října a začátkem listopadu a trvá přibližně až do března.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Netopýr rezavý se vyskytuje téměř po celém území Evropy, můžeme jej nalézt i v Asii, kde jeho rozšíření sahá po jihozápadní Sibiř, Čínu, Japonsko a severní Vietnam a zaznamenán byl také v severozápadní Africe, Libanonu, Kašmíru a severní Barmě. Je to typický dálkový migrant a na území České republiky může přilétat až z Pobaltí za účelem zimování v teplejších oblastech. Přelety mezi zimovištěmi a letními úkryty tak mohou čítat i 1600km. V České republice se řadí mezi nejběžnější druhy, můžeme je zde nalézt celoročně. Letní kolonie můžeme zaznamenat především v nižších polohách a nejpočetnější je v rybničnatých oblastech (jižní Čechy, jižní Morava), ale konkrétní místa výskytu letních kolonií nejsou známy. V období přeletů a obsazování zimovišť se poměrně často vyskytují také ve městech

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Hlavní hrozbou pro tento druh (podobně jako pro jiné druhy) je úbytek potravních stanovišť (nahrazování původních listnatých a smíšených lesů lesy jehličnatými), vyrušování na lokalitách výskytu v létě, ale i v zimě při hibernaci a ničení úkrytů (kácený starých stromů, které pro netopýry tohoto druhu představují vhodné úkryty, přestavby půdních prostor a zároveň zateplování, které znemožňuje přístup do prostor, které netopýři využívají jako zimoviště. Proto je vhodné zabezpečit lokality výskytu, především zimovišť, ale i letních kolonií.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-11]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]