Karl Friedrich Schinkel
| Karl Friedrich Schinkel | |
|---|---|
 | |
| Narození | 13. března 1781 Neuruppin |
| Úmrtí | 9. října 1841 (ve věku 60 let) Berlín |
| Místo pohřbení | Dorotheenstädtischer Friedhof |
| Alma mater | Bauakademie (od 1799) Evangelisches Gymnasium zum Grauen Kloster |
| Povolání | architekt, malíř, urbanista, vysokoškolský učitel, stavitel, grafik a kreslíř |
| Ocenění | Řád červené orlice 3. třídy (1821) komtur Řádu Spasitele (1836) Řád červené orlice 2. třídy (1836) Řád bílého sokola (1838) rytíř Řádu polární hvězdy 1. třídy (1839) … více na Wikidatech |
| Manžel(ka) | Susanne Schinkel (od 1809) |
| Děti | Elisabeth von Wolzogen |
| Rodiče | Cuno Christian Schinkel |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karl Fridrich Schinkel (13. března 1781, Neuruppin – 9. října 1841, Berlín) byl pruský architekt, malíř, scénograf a designér nábytku. Jeho stavby patří k neoklasicismu a neogotice, inspiroval se hojně starořeckou architekturou.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se na faře v rodině arcijáhna a okresního inspektora kostelů a škol. vystudoval stavební akademii v Berlíně a v roce 1803 odjel studijní cestu do Itálie, kde studoval především římské antické památky. Dalšímu studiu se věnoval v řeckých Athénách.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
K jeho prvním projektům z let 1808–1815 patřil novogotický palác s kostelem v sídle sasko-kobursko-gothajského korunního prince Arnošta v Rosenau (Kronprinzenpalais, také Schloss Rosenau), otce Alberta I., budoucího manžela britské královny Viktorie. Podílel se na celkovém rozvoji a architektonické koncepci Berlína v ponapoleonském období, když se stal tajným vrchním stavebním radou pruského krále Fridricha Viléma III.. Navrhl řadu slavných berlínských staveb: Neue Wache (1816–1818), Preußisches Nationaldenkmal für die Befreiungskriege (1818–1821), Konzerthaus Berlin (1819–1821), Altes Museum (1823–1830), Friedrichswerdersche Kirche (1824–1831), Elisabethkirche (1832–1834), Pruská vojenská akademie (1825–1845) či novou budovu Stavební akademie (1832–1836), kde se nejvíce přiblížil modernismu. Ovlivnil zásadně podobu třídy Unter den Linden a založil tak její proslulost. Z prací mimo Berlín patří k ceněným např. Staroměstská strážnice v Drážďanech nebo kostel sv. Mikuláše v Postupimi. K jeho posledním projektům patřil novogotický palác s úpravami rozsáhlého parku, pavilóny, terasami a mauzoleem pruské královské rodiny v dolnoslezském Kamenci z let 1836–1841.
Byl designérem pruského (a později německého) vyznamenání Železný kříž.
Význam[editovat | editovat zdroj]
Schinkelův styl ovlivnil zásadním způsobem architekturu 19. století, nejen v Německu, jeho novoklasicismus i romantická poloha novogotiky byly napodobovány po celé Evropě. Byl i významným teoretikem architektury (díla Sammlung architektonischer Entwürfe, Werke der höheren Baukunst), scénografem a malířem romantických krajinných scenérií. Společně s Leem Klenzem a jejich následovníkem Eduardem Gärtnerem vytvořili skladebný systém architektonických článků a plastické dekorace.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Neue Wache/Nová strážnice
Konzerthaus Berlin
Altes Museum Berlín
Friedrichswerdersche Kirche
Stavební akademie
Elisabethkirche
Pruská vojenská akademie
Divadlo/Schauspielhaus Berlín
Středověké město s procesím
Dekorace pro Mozartovu Kouzelnou flétnu
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Jörg Trempler: Schinkels Motive. Matthes & Seitz, Berlin 2007, ISBN 978-3-88221-866-4.
- Christoph Werner: Schloss am Strom. Die Geschichte vom Leben und Sterben des Baumeisters Karl Friedrich Schinkel. Bertuch-Verlag, Weimar 2004, ISBN 3-937601-11-2.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Friedrich Schinkel na Wikimedia Commons - Heslo v encyklopedii Britannica
- Portrét na Great buildings.com
- Profil na stránkách o architektuře severních Čech
