Oybin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o německém městečku. O místním hradu pojednává článek Oybin (hrad).
Oybin
Pohled na Oybin ze stejnojmenné hory
Pohled na Oybin ze stejnojmenné hory
Oybin – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška389 m n. m.
Časové pásmoUTC +1
StátNěmeckoNěmecko Německo
Spolková zeměSasko
Zemský okresZhořelec
Administrativní dělení2 místní části[1]
Oybin na mapě
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha18,3 km²
Počet obyvatel1 310 (2022)[2]
Hustota zalidnění71,7 obyv./km²
Etnické složeníNěmci a Lužičtí Srbové 99,1 %[3]
Náboženské složeníprotestantství 26,8 %
římskokatolická církev 2,8 %[3]
Správa
Statusobec
StarostaTobias Steiner (SPD)
Oficiální webwww.oybin.com
Adresa obecního úřaduFreiligrathstraße 8
02797 Kurort Oybin
Telefonní předvolba035844
PSČ02797
Označení vozidelGR, LÖB, NOL, NY, WSW, ZI
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oybin (česky Ojvín[4][5] či Ojbín[6], hornolužickosrbsky Ojbin) je lázeňská a výletní obec v Horní Lužici v německé spolkové zemi Sasko. Nachází se v zemském okrese Zhořelec poblíž hranic s Českou republikou. Má přibližně 1 300[2] obyvatel. Dominuje jí mohutná pískovcová stolová hora s ruinami stejnojmenného hradu a kláštera.

Název[editovat | editovat zdroj]

Původně nesla ves název Mojvín, německy Moyben, později se ale název postupně změnil na Ojvín, německy Oybin, Oyben nebo Ojwin[7] a hornolužickosrbsky Ojbin.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První zmínky o hradu jsou z počátku 13. století. Žitavsko dlouhá léta patřilo rodu Ronovců. Roku 1290 se zde připomíná v listinách Čeněk z Mojvína, až v roce 1319 Jindřich z Lipé pocházející z tohoto rodu, celé území včetně hradu Ojvín předal králi Janu Lucemburskému výměnou za území na Moravě[8]. V 14. století nechal hrad výrazně přestavět jeho syn, král Karel IV. Hrad byl jeho oblíbeným sídlem a navíc v dohledu Žitavy demonstroval moc českého panovníka nad celým Žitavskem. Rozhodnutím Karla IV. zde byl později vybudován klášter celestýnů. Hrad měl strategicky významnou polohu na obchodní stezce z Čech do Lužice. Ze staveb z doby Karla IV. se dochovala část císařské oratoře – kaple sv. Václava[9] a chrám celestýnského konventu.[10]

V roce 1429 odolal i útoku husitů.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Oybin je konečnou stanicí Žitavské úzkorozchodné dráhy, dodnes obsluhované historickými parními lokomotivami. Tato dráha začíná v Žitavě, má dvě větve, z nichž jedna končí v Oybinu, druhá v Jonsdorfu.

Je jedním ze tří turistických středisek Chráněné krajinné oblasti Žitavské hory a má statut lázeňského místa (Luftkurort).[11]

Správní členění[editovat | editovat zdroj]

Oybin se dělí na 2 místní části:[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Gemeindeverzeichnis. Landkreis Bautzen [online]. Landesdirektion Sachsen [cit. 2022-07-27]. Dostupné online. (německy) 
  2. a b Bevölkerung des Freistaates Sachsen jeweils am Monatsende ausgewählter Berichtsmonate nach Gemeinden. Dostupné online. [cit. 2022-08-05]
  3. a b Zensus 2011 [online]. Statistische Ämter des Bundes und der Länder [cit. 2018-03-31]. Dostupné online. (německy) 
  4. BOBKOVÁ, Lenka. Velké dějiny zemí Koruny české. IV.a. vyd. Paha: Paseka, 2003. Dostupné online. ISBN 80-7185-501-4. S. 76, 408, 481, 496, 570, 779. 
  5. PULKERT, Oldřich. Příruční slovník místních a zeměpisných názvů česko-německý a německo-český (dostupné online v NK ČR). Praha: Resonus, 1997. Dostupné online. ISBN 80-901907-8-2. Kapitola Oybin/Oivin, s. 164. 
  6. KOLÁČEK, Luboš Y. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-87866-05-4. S. 210–214. 
  7. OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. [s.l.]: J Otto, 1902. Kapitola Ojvín. 
  8. SOVADINA, Miloslav. Bezděz – sborník Českolipska. Česká Lípa: Vlastivědný spolek Českolipsko, 1997. ISBN 80-901955-2-0. Kapitola Ronovci, s. 14. 
  9. Císařská oratoř na Ojbíně
  10. Chrám celestýnského konventu
  11. HOLEČEK, Milan. Lužické hory. Praha 1: Olympia, 2004. ISBN 80-7033-832-6. Kapitola Turistická část, s. 80. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŘEHÁČEK, Marek, PIKOUS, Jan, POLDA, Petr. Oybin: putování po stopách císaře Karla IV. Liberec: Petr Polda, 2014. 142 s. ISBN 978-80-905590-3-5

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]