Marcel Lefebvre

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeho Excelence
Marcel Lefebvre
biskup z Tulle
osobní arcibiskup

Mons. Marcel-François Lefebvre
Církev Římskokatolická církev
Provincie Poitiers
Metropole Poitierská
Diecéze Diecéze Tulle
Sídlo Tulle
Jmenován 21. prosince 1989
Emeritura 29. října 1968
Předchůdce Aimable Chassaigne
Nástupce Henri Clément Victor Donze
Heslo Et nos Credidimus Caritati
Znak Znak
Zasvěcený život
Institut C.S.Sp.
Svěcení
Kněžské svěcení 21. září 1929
Biskupské svěcení 18. září 1947
světitel kardinál Achille Liénart
1. spolusvětitel Alfred-Jean-Félix Ancel
2. spolusvětitel Jean-Baptiste Victor Fauret
Osobní údaje
Země FrancieFrancie Francie
Datum narození 29. listopadu 1905
Místo narození Tourcoing
Datum úmrtí 25. března 1991
(ve věku 85 let)
Místo úmrtí Martigny, ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
Národnost Francouzská
Vyznání římskokatolické
Povolání
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
Ovlivnil katolický tradicionalismus
Alma mater Papežský francouzský seminář
Známý díky založení Kněžského bratrstva svatého Pia X.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mons. Marcel-François Lefebvre C.S.Sp. (29. listopadu 1905, Tourcoing25. března 1991, Martigny) byl francouzský arcibiskup, vrchní představitel katolického tradicionalismu po II. vatikánském koncilu a zakladatel Kněžského bratrstva sv. Pia X.

Život[editovat | editovat zdroj]

Arcibiskup Marcel Lefebvre při bohoslužbě (1981)

Narodil se jako třetí potomek z celkem osmi dětí. Vyrůstal v katolickém prostředí, jeho matka Gabrielle Lefebvre byla členkou III. řádu svatého Františka, a již od mládí byl veden ke zbožnosti. Roku 1923 vstoupil do kněžského semináře. Po ukončení studií byl vysvěcen na kněze a rok působil jako vikář v Marais de Lomme. Posléze působil jako profesor dogmatiky a exegeze na semináři v Libreville. Od roce 1934 seminář vedl. Po dvou letech byl pověřen vedení mise v Dangile.

Za 2. světové války působil v Africe, jeho otec, René Lefebvre, byl ve Francii zatčen za účast v odboji a posléze zemřel v koncentračním táboře v Sonnenburgu.

V roce 1945 byl Marcel povolán zpět do Francie, ale vydržel v ní jen 18 měsíců, protože byl jmenován apoštolským vikářem v Dakaru. Po roce působení byl již apoštolským delegátem pro celou francouzsky mluvící Afriku. V roce 1955 se stal prvním arcibiskupem v Dakaru. Během jeho působení v Senegalu výrazně napomohl rozvoji křesťanství v této zemi.

V roce 1962 opustil na přání papeže Jana XXIII. dakarskou diecézi a stal se biskupem v Tulle a titulárním arcibiskupem. Ovšem již po půl roce byl zvolen generálním představeným kongregace Otců sv. Ducha. Velký zlom v jeho životě představoval Druhý vatikánský koncil, kde byl členem přípravné skupiny. Na začátku koncilu byly však všechny připravené dokumenty zamítnuty. Dále se výrazně angažoval na straně tradičních katolíků a proti „protestantizaci“ Církve. Po koncilu zůstal generálním představeným Otců sv. Ducha, ale postupně se stal nežádoucím a tak se roku 1968 se své funkce vzdal. Působil dále jako předseda komise pro africké katechismy.

Ačkoliv měl v úmyslu se odebrat do ústraní, po naléhání několika seminaristů ve věku 65 let vypracoval stanovy kněžské sdružení, jehož úkolem je výchova a pastorace kněží. Kněžské bratrstvo sv. Pia X. bylo založeno na svátek Všech svatých v roce 1970. Již od svého založení bylo Bratrstvo kritizováno některými liberály z řad církve, nejvíce asi kardinálem Villotem.[1] V roce svého založení bylo sídlo Bratrstva přesunuto z Fribourgu do Ecônu. Ve Fribourgu se Bratrstvo pokusil zrušit tamní biskup Pierre Mamie, ale tento úkon nebyl v souladu s církevním právem, jelikož takovéto zrušení by mohlo být učiněno pouze z Vatikánu.

V průběhu let se začalo Kněžské bratrstvo sv. Pia X. šířit do dalších zemí a vysvětilo řadu kněží. V roce 1983 složil Mons. Lefebvre svou funkci a uvedl do ní svého nástupce Franze Schmidbergera.

Jelikož hrozilo, že se nenajde biskup, který by po jeho blížící se smrti prováděl svěcení, žádal Jana Pavla II. o vysvěcení nových biskupů. Po dlouhých jednáních k dohodě nedošlo a tak se rozhodl vysvětit čtyři nové biskupy, aby mohli pokračovat v jeho díle, i bez souhlasu seshora. Svěcení se konalo 30. června 1988 za účasti biskupa Castro Mayera jako spolusvětitele a čtyř brazilských kněží, kteří jej doprovázeli. Nově vysvěcení biskupové byli oprávněni pouze udílet svěcení, řádnou jurisdikci jim Lefebvre, aby se nedopustil schizmatu, nepředal.[zdroj?]

Kněžské bratrstvo svatého Pia X. zastává názor, že tato svěcení nemusejí znamenat exkomunikaci a schizma s katolickou církví, nicméně čelní představitelé katolické církve konstatovali již 1. července téhož roku, že daný čin znamená automatickou exkomunikaci Lefebvra i spolusvětitele. Papež Jan Pavel II. v apoštolském listu Ecclesia Dei vyhlásil, že důsledkem vědomé spolupráce s bratrstvem je exkomunikace. V roce 2009 papež Benedikt XVI. exkomunikaci biskupů FSSPX zrušil.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcel Lefebvre na anglické Wikipedii.

  1. Mons. Marcel Lefebvre - Světec nebo rebel? [online]. fsspx.cz, [cit. 2015-03-19]. Dostupné online. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]