Dignitatis humanae

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Dignitatis humanae, deklarace o náboženské svobodě, je dokument, který vznikl během Druhého vatikánského koncilu. Přijat byl v poměru 2308 proti 70 hlasům biskupů. Vyhlášen byl papežem Pavlem VI. 7. prosince 1965.

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Tématem deklarace je právo osoby a skupin na společenskou a občanskou svobodu v oblasti náboženství. Deklarace je rozdělena na dvě hlavní části - Obecná nauka o náboženské svobodě a Náboženská svoboda ve světle zjevení. Církev si v této deklaraci připomíná svoji povinnost, ale také připomíná, že základním principem vztahu církve ke společnosti je respektování zásady svobody (článek 13).

Podíl na formulaci deklarace měl mj. kardinál Josef Beran. 20. září 1965 na koncilu vystoupil s projevem O svobodě svědomí[1], v němž odmítl hmotný nebo duševní nátlak, nutící jednat člověka proti jeho svědomí a žádal jasné a bezvýhradné vyhlášení zásady náboženské svobody. Tento požadavek odůvodnil historickou zkušeností (z období komunistického útlaku a z 15. a 17. století), kdy podle jeho názoru útisk svobody svědomí vedl k pokrytectví, lži a jiným mravním neřestem, vážně ohrožujícím víru.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kardinál Beran mluví na koncilu. Nový život. listopad 1965, roč. XVII, čís. 11, s. 207-208. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Český text deklarace Dignitatis humanae