Agostino Casaroli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jeho Eminence
Agostino Casaroli
Kardinál-biskup
Státní sekretář
Casaroli cropped.png
Církev římskokatolická
Diecéze Římská
Jmenování 1. července 1979
Emeritura 1. prosince 1990
Státní sekretář
Předchůdce Jean-Marie Villot
Nástupce Angelo Sodano
Titulární kostel Ss. XII Apostoli
biskup z Porto–Santa Rufina
Heslo Pro fide et justitia
Znak Znak
Svěcení
Kněžské svěcení 27. května 1937
Biskupské svěcení 16. července 1967
světitel Pavel VI.
1. spolusvětitel Augusto Gianfranceschi
2. spolusvětitel Jacques-Paul Martin
Kardinálská kreace 30. června 1979
kreoval Jan Pavel II.
Titul kardinál-biskup
kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Zúčastnil se
Osobní údaje
Datum narození 24. listopadu 1914
Místo narození Castel San Giovanni, Italské královstvíItalské království Italské království
Datum úmrtí 9. června 1998 (ve věku 83 let)
Místo úmrtí Řím, ItálieItálie Itálie
Národnost italská
Alma mater Papežská diplomatická akademie
Papežská lateránská univerzita
Řády a ocenění velkokříž Řádu Isabely Katolické
velkokříž Řádu peruánského slunce
velkokříž Řádu za zásluhy o Italskou republiku
velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Agostino kardinál Casaroli (24. listopadu 1914 Castel San Giovanni9. června 1998 Řím) byl římskokatolický kněz, diplomat a kardinál státní sekretář (19791990) Vatikánu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v chudé rodině v Castel San Giovanni (Piacenza). V květnu 1937 byl vysvěcen na kněze a pokračoval dále na studiu na Papežské církevní akademii. 1939 obdržel doktorát kanonického práva. V roce 19401961 byl zaměstnán jako úředník na Státním sekretariátu. Jan XXIII. jej v roce 1961 jmenoval náměstkem tajemníka Kongregace pro mimořádné církevní záležitosti. Papežem Janem XXIII. byl pověřen navázáním diplomatických kontaktů se státy východního bloku. Zde vedl první diplomatickou misi do Maďarska, která se snažila vyřešit osud kardinála Józsefa Mindszentyho, který byl po potlačení Maďarského povstání v nedobrovolném vězení na americké ambasádě v Budapešti.[1] Zahájil taktéž diplomatické vztahy s Československem, kde vyjednával o postavení katolické církve, jmenování biskupů a o osudu kardinála Berana, který byl v 50. letech internován na různých místech republiky. Mimo jiné domlouval a diskutoval možnost návštěvy Josefa Berana v Římě, při které měl převzít kardinálskou hodnost. Během svých jednání se setkal i Josefem Plojharem, kterého ovšem ve své knize značně kritizoval[1]

Postupně se stal vůdčí osobností vatikánské diplomacie, vedl jednání Vatikánu s řadou zemí a byl hlavním spoluarchitektem politiky papežů Pavla VI. a Jana Pavla II. vůči zemím východního bloku. Dne 4. července 1967 byl jmenován tajemníkem Kongregace pro mimořádné církevní záležitosti. Dne 16. července jej Pavel VI. vysvětil na biskupa a v roce 1979 jej Jan Pavel II. jmenoval kardinálem a státním sekretářem. Dne 1. prosince 1990 na tento úřad rezignoval pro vysoký věk.

Kardinál Casaroli se jako papežský legát zúčastnil Národní pouti na Velehradě v roce 1985. V roce 1990 se zúčastnil jako kardinál státní sekretář historicky první návštěvy papeže v Československu.

V roce 2001 vydalo Karmelitánské nakladatelství jeho knihu Trýzeň trpělivosti, v níž popisuje diplomatické vztahy Svatého stolce a komunistických zemí v letech 1963–1989 a své angažmá v nich.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení
ItálieItálie Itálie Grande ufficiale OMRI BAR.svg Velkodůstojník Řádu zásluh o Italskou republiku[2] 7. května 1963
Cordone di gran Croce OMRI BAR.svg Rytíř velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku[3] 22. září 1972
Order of the Most Holy Annunciation BAR.svg Rytíř Řádu zvěstování[4]
NěmeckoNěmecko Německo Velký záslužný kříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 1960
PortugalskoPortugalsko Portugalsko[5] PRT Order of Christ - Grand Cross BAR.png Velkokříž Řádu Kristova 20. října 1979
PRT Order of Prince Henry - Grand Officer BAR.png Velkodůstojník Řádu prince Jindřicha 12. října 1966
PRT Order of Prince Henry - Grand Cross BAR.png Velkokříž Řádu prince Jindřicha 26. dubna 1985
PRT Order of Saint James of the Sword - Grand Cross BAR.png Velkokříž Řádu svatého Jakuba od meče 31. března 1981
RakouskoRakousko Rakousko[6] AUT Honour for Services to the Republic of Austria - 4th Class BAR.png Velká čestná dekorace ve zlatě s hvězdou Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku 1965
AUT Honour for Services to the Republic of Austria - 2nd Class BAR.png Velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku 1991

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b CASAROLI, Agostino. Trýzeň trpělivosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. ISBN 80-7192-621-3. 
  2. Grande Ufficiale Ordine al Merito della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-06-24]. Dostupné online. 
  3. Cavaliere di Gran Croce Ordine al Merito della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-06-24]. Dostupné online. 
  4. GLI ORDINI CAVALLERESCHI DELLA REAL CASA DI SAVOIA - Prima Pagina - Home Page. www.icocregister.org [online]. [cit. 2019-06-24]. Dostupné online. 
  5. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-06-24]. Dostupné online. 
  6. Aufstellung aller durch den Bundespräsidenten verliehenen Ehrenzeichen für Verdienste um die Republik Österreich ab 1952 [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kardinál státní sekretář
Předchůdce:
Jean-Marie Villot
19791990
Agostino Casaroli
Nástupce:
Angelo Sodano