František Lützow

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dr. František Lützow
František Lützow (1898)
František Lützow (1898)

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1885 – 1889
Stranická příslušnost
Členství Český klub

Narození 21. března 1849
Flag of Hamburg.svg Svobodné a hanzovní město Hamburk
Úmrtí 13. ledna 1916 (ve věku 66 let)
Montreux
ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
Místo pohřbení Vamberk
Rodiče Franz Lützow a Henriette Seymour
Příbuzní Heinrich von Lützow (sourozenec)
Alma mater Vídeňská univerzita
Univerzita Innsbruck
Profese historik, spisovatel a diplomat
Commons Kategorie František Lützow
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Lützow (21. března 1849 Hamburk[1]13. ledna 1916 Montreux[2][3]) byl rakouský šlechtic, diplomat, historik, spisovatel a politik z Čech, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze starobylého hraběcího rodu severoitalského původu. Narodil se v Hamburku jako syn tamního rakouského vyslance[3]Františka Josefa Jana Nepomuka Gottfrieda, hraběte von Lützow (* 1815) a jeho anglické manželky, lady Henriette Seymour. V letech 1867–1871[1] studoval práva na Vídeňské univerzitě a Innsbrucké univerzitě.[3]

V letech 1873–1881 působil jako rakousko-uherský diplomat v Nizozemsku, Římě a Londýně.[4] Od roku 1884 střídavě pobýval na zámku v Žampachu a na zimním sídle v Anglii, společně s manželkou Annou Gustavou Lützow[1] (rozená baronesa von Bornemann)[2]. Manželství bylo bezdětné. Jeho strýc Karel byl statkářem na Moravě a poslancem moravského zemského sněmu. Jeho bratr Heinrich Lützow byl členem Panské sněmovny (horní komora Říšské rady).[3] a jeho osobou rod vymřel.

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1885 za kurii velkostatkářskou v Čechách. Rezignaci oznámil dopisem 6. února 1889.[5] Ve volebním období 1885–1891 se uvádí jako hrabě Franz Lützow, c. k. komoří, vyslanecký tajemník a statkář, bytem Žampach.[6] Profiloval se jako stoupenec českého státního práva, na Říšské radě se připojil k Českému klubu, který od konce 70. let sdružoval staročechy, mladočechy, českou konzervativní šlechtu a moravské národní poslance.[7] Důvodem k rezignaci na mandát měly být názorové rozpory s radikálními elementy v parlamentním Českém klubu.[8]

Poté, co se vzdal mandátu, se věnoval soukromému studiu české historie a literatury, vědecké práci a publikování. V angličtině publikoval několik knih o české historii, napsal několik rozsáhlých hesel spojených s českými zeměmi do Encyclopædie Britannica, v roce 1905 přeložil do angličtiny Komenského Labyrint světa a ráj srdce.[4] Propagoval českou kulturu v anglicky mluvících zemích, kromě činnosti publikační se věnoval též činnosti přednáškové, např. v roce 1904 pronesl sérii přednášek o české historii na Oxfordské univerzitě.[3][4]

V roce 1912 absolvoval přednáškové turné ve Spojených státech, v rámci kterého přednášel na 10 univerzitách (mj. Harvardova univerzita, Cornellova univerzita, Princetonská univerzita). Vystoupil také v Americkém Kongresu a přijal ho i tehdejší americký prezident William Howard Taft.[4]

Byl čestným členem České akademie věd a umění, členem Královské české společnosti nauk, stal se čestným předsedou Českého olympijského výboru, obdržel čestný doktorát Karlovy univerzity.[2][1] Byl také čestným členem Královské literární společnosti a členem Královské zeměpisné společnosti v Londýně.[4]slovesnost a umění v Praze, člen Národní rady české aj. Stál u zrodu skautského hnutí[9]. Daroval několik předmětů do Národního muzea v Praze.

Po vypuknutí 1. světové války odešel do neutrálního Švýcarska a navázal kontakty s lidmi, usilujícími v emigraci o českou samostatnost, mj. s T. G. Masarykem, který si jeho práce vážil[10]. V roce 1915 se v Ženevě podílel na přípravách vzpomínkových oslav výročí Husova upálení.[1]

V posledních letech života se věnoval studiu osobnosti Albrechta z Valdštejna.[4] Zemřel v lednu 1916 v Montreux.[2][3]

Trvalo několik měsíců, než byl rakousko-uherskými úřady povolen převoz ostatků a pohřbení v rodinné hrobce ve Vamberku.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Památník Dr. Františka Lützowa [online]. uspza.cz [cit. 2015-09-08]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d Aristokratie und Gesellschaft. Sport und Salon. Leden 1916, roč. 19, čís. 4, s. 10. Dostupné online. 
  3. a b c d e f Tagesbericht. Grazer Tagblatt. Leden 1916, roč. 26, čís. 16, s. 3. Dostupné online. 
  4. a b c d e f STREIT, Vincent. Dojmy z Ameriky. www.vkol.cz [online]. 2001 [cit. 2018-12-25]. Dostupné online. 
  5. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  6. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0010&page=230&size=45
  7. Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.
  8. Wien. Prager Tagblatt. Únor 1889, čís. 40, s. 6. Dostupné online. 
  9. Petr Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I, Praha 2008, s. 585
  10. Petr Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I, Praha 2008, s. 585

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Petr MAŠEK, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I, A-M . Praha: Argo, 2008. stran 668, cit.s. 585. ISBN 978-80-257-0027-3I
  • (anglicky)Count Lützow: 'Bohemia An Historical Sketch' J. M. Dent & Sons Ltd. London 1896; 2nd ed. 1910; 3rd ed. 1939.
  • (anglicky)Count Lützow: 'A History of Bohemian Literature' Heinemann. London 1899; 2nd ed. April 1907.
  • (anglicky)Count Lützow: 'The Story of Prague' J. M. Dent & Co. London 1902; 2nd ed. 1907.
  • (anglicky)Count Lützow: 'Lectures on the Historians of Bohemia' 1905 London: Henry Frowde.
  • (anglicky)Count Lützow: 'Life & Times of Master John Hus' E.P. Dutton & Co. London 1909; 2nd ed. 1929.
  • (anglicky)Count Lützow: 'The Hussite Wars' 1914 London: J. M. Dent & Sons New York: E. P. Dutton & Co.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]