Jindřich Lützow
| Jindřich hrabě Lützow | |
|---|---|
 Erb rodu Lützowů | |
| Rakousko-uherský velvyslanec v Itálii | |
| Ve funkci: 1904 – 1910 | |
| Předchůdce | Marius Pasetti-Friedenburg |
| Nástupce | Kajetan Mérey |
| Rakousko-uherský vyslanec v Sasku | |
| Ve funkci: 1895 – 1899 | |
| Předchůdce | Bohuslav Chotek z Chotkova |
| Nástupce | Siegfried Clary-Aldringen |
| Narození | 11. září 1852 Baden |
| Úmrtí | 8. listopadu 1935 (ve věku 83 let) Vídeň |
| Choť | Eleonore Isabelle Johanna van Tuyll van Serooskerken (od 1879) |
| Rodiče | František Josef z Lützowa a Henriette Seymourová |
| Děti | Elsa Šarlota z Lützowa |
| Příbuzní | František Jindřich z Lützowa (sourozenec) Maxmilián Alexandr z Thurn-Valsássiny[1], Filip Jindřich z Thurnu-Valsássiny[1], Eleonora Evženie z Thurnu-Valsássiny[1] a Ambrož Alexandr z Thurnu-Valsássiny[1] (vnoučata) |
| Profese | diplomat a politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jindřich Josef Rudolf Gottfried hrabě Lützow (Heinrich Josef Rudolf Gottfried Graf Lützow zu Dreylützow und Seedorf) (11. září 1852, Baden – 8. listopadu 1935, Vídeň) byl rakousko-uherský diplomat ze šlechtické rodiny usazené v Čechách. Krátce sloužil v armádě, od roku 1874 byl diplomatem a zastával nižší funkce v různých evropských zemích. V letech 1904–1910 byl rakousko-uherským velvyslancem v Itálii.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze šlechtického rodu Lützowů, narodil se jako druhorozený syn rakouského diplomata Františka Lützowa (1814–1897), matka Lady Henriette Seymour (1822–1909) pocházela z anglického šlechtického rodu Seymourů v linii markýzů z Hertfordu. Studoval gymnázium ve Vídni, poté sloužil v armádě a dosáhl hodnosti poručíka. V roce 1874 přešel do diplomatických služeb a působil jako atašé ve Stuttgartu, Drážďanech, Bruselu a Haagu. Poté byl legačním radou v Římě (1881–1886) a Londýně (1886–1891), následně pak velvyslaneckým radou v Paříži (1891–1895). V letech 1895–1899 byl rakousko-uherským vyslancem v Drážďanech. Diplomatické zastoupení v Sasku nemělo v té době příliš důležitý význam z mezinárodně politického hlediska, ale za vlády Františka Josefa byla vyslanecká funkce v Drážďanech vnímána jako předstupeň k dalším vysokým postům. V letech 1899–1904 působil ve Vídni na ministerstvu zahraničí, kde od roku 1901 zastával hodnost prvního sekčního šéfa, zároveň byl jmenován c.k. tajným radou. V letech 1904–1910 byl rakousko-uherským velvyslancem v Římě. V roce 1909 byl jmenován doživotním členem rakouské panské sněmovny. Jeho ručně psané poznámky byly v roce 1971 vydány ve Vídni tiskem (Im diplomatischen Dienst der k.u.k. Monarchie) a patří k důležitým zdrojům k tematice rakousko-uherské zahraniční politiky přelomu 19. a 20. století.
Majetek a rodina[editovat | editovat zdroj]
Jeho sídlem byl zámek Strelzhof v Dolním Rakousku, který musel být z finančních důvodů prodán v roce 1920.
V roce 1879 se v Haagu oženil s baronkou Eleonorou Tuyll van Serooskerken (1855–1934) a měl s ní tři dcery:
- 1. Irena (1884–1980), manžel 1907 Adolf hrabě Dubský z Třebomyslic (1878–1953), c.k. komoří, diplomat
- 2. Elsa (1886–1974), manžel 1910 František Jan Douglas hrabě Thurn-Valsássina (1876–1939), c.k. komoří, poslanec dolnorakouského zemského sněmu
- 3. Nora (1891–1945), 1. manžel 1912 Ivan hrabě Drašković (1878–1963), dědičný člen uherské panské sněmovny, manželství rozvedeno, 2. manžel 1924 Karel hrabě Khuen-Belasi (1879–1963), poslanec moravského zemského sněmu, později se jménem Khuen-Lützow
Jindřichův starší bratr František Lützow (1849–1916) byl významnou osobnosti veřejného života v Čechách a bohemistou.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Lützow, Heinrich: Im diplomatischen Dienst der k.u.k. Monarchie; Vídeň, 1971 (autobiografie s předmluvou Reinharda Wittrama)
- MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, díl I. A–M; Praha, 2008 ISBN 978-80-257-0027-3
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Historie rodu Lützowů dostupné online
- Jindřich Lützow na webu rakouského parlamentu dostupné online
