Český olympijský výbor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Český olympijský výbor

česká státní vlajkaolympijské kruhy

Stát Česká republika
Zkratka CZE
Založen 18. května 1899
Uznán za NOV 1993 (jako Česká republika)
Kontinent. asociace EOC
Sídlo Praha
Předseda Jiří Kejval
Generální sekretář Petr Graclík
Web www.olympic.cz

Český olympijský výbor (ČOV) je národní olympijský výbor, původně založený 18. května 1899, s právní formou občanského sdružení působícího v České republice za účelem „rozvíjet a šířit olympijské ideály a zastupovat a zabezpečovat účast České republiky na olympijských hrách.“[1]

Jedná se o jeden z nejstarších národních olympijských výborů na světě. Je společným zázemím českých občanů, sportovních svazů, federací, asociací, unií a dalších subjektů fungujících na území České republiky.

V roce 1919 po osamostatnění Československa změnil název na Československý olympijský výbor, 21. prosince 1992 několik dní před vznikem České republiky, pak došlo k jeho transformaci a obnovení původního názvu.

Od roku 1934 výbor každoročně uděluje Cenu Jiřího Gutha-Jarkovského sportovním osobnostem za vynikající sportovní výsledky v uplynulé sezóně. Od roku 2012 je předsedou Jiří Kejval.

Od roku 2003 pořádá ČOV ve spolupráci s jednotlivými kraji Olympiádu dětí a mládeže, což je projekt na podporu mládežnického sportu. Každoročně střídavě na letní a zimní olympiádě dětí a mládeže soutěží krajské reprezentace v několika sportech v kategoriích mladších i starších žáků a žákyň.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Začátky[editovat | editovat zdroj]

V roce 1896 se zúčastnil český středoškolský profesor dr. Jiří Stanislav Guth-Jarkovský prvních novodobých olympijských her v Athénách a domů se vrátil nadšen. Olympijské hnutí začal propagovat v českých i německých časopisech. Snažil se ihned založit Český olympijský výbor, získat vedení Sokola, nikde však zprvu neuspěl.

Roku 1897 byla ustavena Česká amatérská atletická unie (ČAAU), kterou zpočátku vedl. Pak její vedení předal dalšímu významnému sportovnímu organizátorovi Josefovi Rösler-Ořovskému. Spolu s ním svolal v roce 1899 několik schůzí a založili spolu s dalšími sportovci (např. Václav Rudl) 18. května 1899 Český olympijský výbor (ČOV). Z počátku dobře nepracoval, a tak jej založili v lednu 1900 znovu. Od března 1900 již ČOV vyvíjel stálou činnost.[2] Jejich cílem bylo se zúčastnit Olympijských her v roce 1900 v Paříži.

Přestože neexistoval suverénní český stát, tak tento národní výbor vystupoval až do pařížského kongresu v roce 1914 samostatně, poté do vzniku ČSR v roce 1918 mu byl samostatný statut odňat. Po celých 30 let (1899–1929) byl prvním českým předsedou dr. Jiří Guth a byl i prvním členem v Mezinárodním olympijském výboru (1899–1943).

Československý olympijský výbor[editovat | editovat zdroj]

Český olympijský výbor obnovil svou činnost 5. listopadu 1918 a v červnu 1920 změnil svůj název na Československý olympijský výbor. Stal se v průběhu dalších let konkurentem Československé obce sportovní, nahrazené roku 1927 Československým všesportovním výborem (ČSVV). Po pětileté přestávce způsobené první světovou válkou se Mezinárodní olympijský výbor sešel roku 1919 a rozhodl uspořádat Hry VII. olympiády v Antverpách. VIII. olympijský kongres byl uspořádán roku 1925 v Praze.[3]

V Praze, v červnu 1977 se konalo 79. zasedání MOV. Byl zde odmítnut návrh řecké vlády, aby se OH konaly vždy jen v Řecku[4] Na 84. zasedání MOV v Baden-Badenu v roce 1981 odstoupil z členství v MOV čs. zástupce JUDr. František Kroutil (* 1907). Jeho místo zaujal prof. PhDr. Vladimír Černušák, CSc. (* 1920)[5] Dne 21. prosince 1992 došlo k přejmenování zpět na původní název Český olympijský výbor.

Předsedové ČOV[editovat | editovat zdroj]

Předsedové ČOV Jiří Kejval (vlevo) a Milan Jirásek (vpravo)

Český olympijský výbor měl následující předsedy:

Orgány[editovat | editovat zdroj]

  • Plénum – nejvyšší orgán složený z delegátů organizací olympijských i neolympijských sportů, zasedá alespoň jednou v roce; pro období 2013–2016 je tvořen 83 členy,
  • Výkonný výbor – tvoří jej 25 členů a řídí činnost Českého olympijského výboru mezi plény; předseda a pět místopředsedů (Miroslav Pelta[7], Roman Kumpošt, Zdeněk Haník, Libor Varhaník, Filip Šuman), člen Mezinárodního olympijského výboru – občan České republiky, sedm zástupců jednotlivých složek ČOV, zástupce Komise sportovců a jedenáct zástupců řádných a přidružených členů ČOV

Složky[editovat | editovat zdroj]

  • Český klub olympioniků – sdružuje bývalé olympioniky a podporuje současné olympioniky.
  • Český klub fair play – propaguje hru fair play a čestné chování, uděluje ocenění za sportovní činy v tomto duchu.
  • Česká olympijská akademie – zabývá se výzkumem historie a dalších aspektů olympijského hnutí v kooperaci s dalšími institucemi, olympijské myšlenky a hodnoty pak začleňuje do společnosti

Komise[editovat | editovat zdroj]

Pamětní odznaky ČOV členům českého týmu na LOH 2008 v Pekingu

Komise Českého olympijského výboru – jsou tvořeny s cílem zlepšit spolupráci odborníků v rámci ČOV a vytvářejí strategické cíle; představují poradní orgán předsedy a místopředsedů.

Komise
  • Revizní komise (předseda Jan Létal))
  • Rozhodčí komise (předseda Lukáš Trojan)
Odborné komise
  • Ekonomická komise (předseda Libor Varhaník)
  • Komise zahraničních vztahů (předseda Roman Kumpošt)
  • Komise vnějších vztahů (předseda Jiří Bis)
  • Legislativní rada (předseda Jan Štovíček)
  • Komise rovných příležitostí ve sportu (předsedkyně Naďa Knorre)
  • Sport pro všechny (předsedkyně Hana Moučková)
  • Komise neolympijských sportů (předseda Filip Šuman)
  • Komise Olympiáda dětí a mládeže (předseda Filip Šuman)
  • Komise sportovců (předseda Petr Koukal)
  • Lékařská komise (předseda Pavel Kolář)

Související organizace[editovat | editovat zdroj]

  • Česká olympijská a. s. – oficiální obchodní agentura ČOV s funkcí vytvářet mediální obraz partnerů a ochrany olympijské symboliky. Vznikla v roce 1997 a jediným vlastníkem je ČOV.

Sídlo[editovat | editovat zdroj]

Český olympijský výbor
Benešovská 6
Praha 10, Česká republika

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český olympijský výbor, Olympic.cz
  2. KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha : Olympia, 1986. Kapitola Rozvoj sportovního hnutí, s. 73.  
  3. Dějiny tělesné výchovy II., str. 106
  4. Dějiny tělesné výchovy II., str. 209
  5. Dějiny tělesné výchovy II., str. 210
  6. http://oh.idnes.cz/kejval-zustal-predsedou-ceskeho-olympijskeho-vyboru-pdu-/sport_oh.aspx?c=A161026_134631_sport_oh_par
  7. Pelta mě příjemně překvapil, tvrdí staronový šéf českého sportu Kejval [online]. sport.cz, 2016-10-27, [cit. 2017-05-05]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]