Alois Kareš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alois Kareš
Alois Kareš
Alois Kareš
Narození9. června 1822
Vamberk
Úmrtí13. července 1885
Terst
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alois Kareš (9. června 1822 Vamberk13. července 1885 Terst) byl obchodník, vystěhovalecký agent (společník proslulé přepravní společnosti Kareš & Stocký se sídlem v Brémách), vlastenec a mecenáš.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině koželužského mistra a obchodníka s kůžemi Františka Kareše (1783–1832) a Josefy Karešové, rozené Holoubkové (1785–1854). Jeho starší bratr František Kareš (1812–1871) byl obchodníkem a později prvním starostou Vamberka, který se významnou měrou zasloužil o rozvoj města.

Vyučil se kupcem a získal i tkalcovské dovednosti. Roku 1842 se oženil s dcerou vamberského mlynáře Kateřinou Müllerovou (1823–1871). V letech 1847 až 1849 pracoval jako umělecký tkadlec a provozoval tkalcovskou dílnu ve městě Modra v tehdejších Horních Uhrách. Byl také důstojníkem uherské národní gardy a po porážce maďarské revoluce na něho byl vydán zatykač kvůli jeho radikálnímu smýšlení a protože se postavil se zbraní proti císařskému vojsku. Nějakou dobu se pak skrýval v Budapešti a Praze.

Vystěhovalecký agent[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do Vamberka byl ve spojení s politicky podezřelými osobami (novinářem Janem Ohéralem a lékařem Františkem Cyrilem Kampelíkem) a pomáhal vystěhovalcům se zajišťováním potřebných podkladů pro cestování do Ameriky z Hamburku nebo Brém, resp. z přístavu Bremerhaven. Udržoval korespondenci s hamburskou firmou Rübke & Woellmer. V roce 1855 odjel do Hamburku a následujícího roku se přestěhoval do Brém. Zde spolupracoval postupně se zámořskými dopravci Friedrichem Wilhelmem Bödekerem mladším, Hermannem Dauelsbergem a Karlem Christianem Beyerem.

Roku 1870 založil v Brémách na Bahnhofstrasse č. 29 českou přepravní firmu Kareš & Stocký (Karesch & Stotzky), a to se svým společníkem Petrem Augustinem Stockým (1831–1892), synem punčochářského mistra ze Strakonic. V roce 1875 zřídili pobočku i ve Vídni. Firma poskytovala zájemcům informace o cestě, lodích, cenách, ale i místech v Americe osídlených Čechy a Moravany a zajišťovala obstarání přeplavního lístku. Vyřizovala také papírovou agendu, zajišťovala nocleh a stravu v Brémách a nabízela výměnu rakouských peněz za německé a americké.

Příprava na odjezd lodi z přístavu Bremerhaven v roce 1871

Klienty Aloise Kareše a jeho firmy Kareš & Stocký, která působila v Brémách až do roku 1925, byly desítky tisíc osob, mezi nimi i osobnosti veřejného života, například Alois Libor Šlesinger, Karel Jonáš, Josef Václav Sládek, Václav Šnajdr, August Geringer, František Matouš Klácel, Antonín Dvořák, Josef Kořenský, Antonín Frič nebo kněží, kteří se v nové vlasti stávali vystěhovalcům duchovní oporou. Karešových služeb zvažovali využít také Božena Němcová, Josef Václav Frič a Jan Neruda.

Jeho záměrem bylo založit v Americe českou kolonii, vzdálenou od rakouského absolutismu, a upevňovat mezi americkými Čechy národní kulturní život. K rozvoji kultury mezi přistěhovaleckou komunitou přispěl také tím, že do Ameriky expedoval tisíce českých knih a časopisů.

Podporovatel a mecenáš[editovat | editovat zdroj]

Jeho přáteli byli Josef Richard Vilímek, Bernard Janeček, Jan Bárta Letovský, Vojta Náprstek, Josef Václav Frič, Jan Borecký, František Brodský nebo Josef Štolba. Byl znám nejen jako spolehlivý a vyhledávaný vystěhovalecký agent, ale také jako štědrý podporovatel bezpočtu českých a moravských spolků, novin, muzeí, divadel, škol nebo nemocnic. Zasílal příspěvky pro občany postižené povodněmi nebo požáry i na stavby pomníků osobností národních dějin: Jana Husa, Jeronýma Pražského, Jana Žižky, Karla Havlíčka Borovského nebo Boženy Němcové.

Byl čestným členem zahraničních spolků: Slovanského politického spolku v okresech Linn a Johnson ve státě Iowa ("za služby, jež prokázal svým rodákům při stěhování do Ameriky a za péči o jejich další materiální a duševní blahobyt[1]), Českoslovanského čtenářského spolku Vlastimil v Drážďanech, Českoslovanského spolku Husité v Brémách a Českoslovanského spolku Václav v Lipsku. Byl také zakládajícím nebo čestným členem řady spolků v Čechách a na Moravě: spolku Lidumil, Umělecké besedy, Českého klubu přírodovědeckého, Jednoty českých matematiků v Praze, Akademického čtenářského spolku, Spolku pro podporování vdov a sirotků po učitelích na školách obecných a měšťanských v Čechách, Matice školské v Olomouci, Matice školské v Českých Budějovicích nebo Ústřední matice školské.

V roce 1872 mu bylo uděleno čestné měšťanství města Vamberka „za všecky jeho snahy a působení ke blahu a k ulehčení chudobou stižené obce Vamberka“.[2]

Zemřel náhle v jednom z předních hotelů v Terstu, tehdy nejdůležitějším přístavním městě rakousko-uherské monarchie. Pohřben byl do rodinné hrobky ve Vamberku.

Ze vzpomínek současníků[editovat | editovat zdroj]

Myslím, kdyby každý Čech, který výtečnému našinci, p. Aloisovi Karešovi, společníku vystěhovalecké agentury Kareš a Stocký v Brémách, vděčností byl a jest zavázán, usednuv si vypsal, co o něm ví, jakých s ním zkušeností učinil a co dobrého mu od něho bylo prokázáno, že by z těchto upřímných svědectví nejen úplný, nejvěrnější a nejskvělejší byl životopis, nýbrž celá objemná, vpravdě monumentální bibliotéka, nejvhodnější pomník, povrchně vždy klidného, ano všedního, nikdy okázalého, ale vskutku vždy neunavně k dobru pracujícího, zásluhy a též strastiplného života.“ (Josef Václav Frič)[3]

Chceme-li jedním slovem charakterisovati význam Karešův, musíme říci: jeho jmeno vykvetlo z českosti jeho. Nebylo snad uvědomělého Čecha, který by nebyl znal jmena Karešova, - nebyloť také jediného podniku vlasteneckého a jediné důležitosti české, aby byl Kareš neosvědčil při ní obětovnou vlasteneckou ochotu svoji. On nežil mezi námi, sídlil daleko mimo Čechy, a přece jmeno jeho četlo se stále v časopisech českých a vždy mezi těmi, kteří v našich záležitostech byli nejčinnějšími. Kareš měl onen rodinný smysl, jejž bychom každému Čechu přáli: miloval svou vlast, miloval své rodiště a osvědčoval svou přízeň každému Čechu, s nímž kdy co činiti měl.“ (Jan Neruda)[4]

„…Byl rodák vamberecký, čestný měšťan zdejší, čestný člen mnoha vlasteneckých jednot a humanních spolků, byl známý a štědrý lidumil. … Jakožto správce kanceláře paroplavební společnosti zejména svým krajanům, českým vystěhovalcům, býval vždy upřímným rádcem a příznivcem. Byl muž práce, důvtipný, podnikavý, jenž vlastní přičinlivostí vyšinuv se na stupeň zámožnosti, ve své obdivuhodné obětavosti vždy pamětliv byl duševních potřeb svého národa, k nimžto z majetku svého vydatně přispíval. Jakkoliv v cizině žil, duch i srdce jeho zůstali vždy úzce spojeni s vlastí a národem jeho s rodnou jeho zemí, s rodným jeho městem. ... Nebyl učencem, nebyl spisovatelem, nebyl básníkem, který sličné vavříny otáčí sobě kolem skrání, byl však vzorem člověka povahy ryzé, ode všech současníků, kteří jej poznali, obecně ctěný, byl mužem – karakterem, společenskou jemností a uhlazeností vynikajícím, byl pravým lidumilem, otvíraje prosícím štědře ruku svou, byl vzorem vlastimila, byl věrným a vděčným synem svého národa, k němuž všude i v cizině s chloubou se hlásil, z jehož každého úspěchu se těšil, jehož každý vlastenecký chvály hodný podnik hojně podporoval. Slovem, byl pravý vlastenec, národovec, byl Čech v tom krásném, v tom záslužném smyslu slova, nose vlast i potřeby, tužby i blaho její vždy ve svém věrném srdci, ačkoliv žil vzdálen domova svého…“ (Jan Urban, farář ve Vamberku)[5]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Alois Kareš. Humoristické listy 31.7.1885, č. 31, s. 247 a 248
  • Alois Kareš. Květy americké 15.10.1885, s. 8, 9 a 16
  • DVOŘÁKOVÁ, Zora: František Matouš Klácel. Praha: Melantrich, 1976, s. 147 a 148
  • ECKERTOVÁ, Eva: Kameny na prérii (čeští vystěhovalci v Texasu). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004
  • FRIČ, Josef Václav: Kareš Bremský, rodák Vamberský. Vlast 1.8.1885, č. 8
  • HOSTINSKÝ, Jiří: Střípky ze života Aloise Kareše. In: Vamberecký zpravodaj 2020, čísla 2, 3, 4, 5, 7-8, 9, 12, rok 2021, čísla 1, 2, 4, 5, 6, 7-8, 10, 11
  • Jubileum české firmy za hranicemi. Národní listy 1.1.1910, č. 1, s. 3
  • KAREŠ, Martin - HOSTINSKÝ, Jiří: Alois Kareš - vystěhovalecký agent, vlastenec a mecenáš. Vamberk: Spolek přátel historie Vamberka, 2021. 198 s., ISBN 978-80-908351-0-8
  • KAREŠ, Martin: Předkové a potomci Aloise Kareše (1822–1885), vystěhovaleckého agenta, vlastence a mecenáše. In: Genealogické a heraldické listy 2/2022, s. 210
  • KOTALOVÁ, Jana: Podnikavý Vamberák otevřel tisícům Čechů cestu za americkým snem. Rychnovský deník.cz 7.9.2022 - https://rychnovsky.denik.cz/zpravy_region/podnikavy-vamberak-otevrel-tisicum-cechum-cestu-za-americkym-snem-20220907.html
  • KRÁL, Josef František: Paměti města Vamberka nad Zdobnicí. Vamberk 1927, s. 379–381
  • KUTNAR, František: Počátky hromadného vystěhovalectví z Čech v období Bachova absolutismu. In: Rozpravy Československé akademie věd, řada společenských věd, Praha 1964, ročník 74, sešit 15
  • NERUDA, Jan: Podobizny III (1885–1888). Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954, s. 52–54
  • OPATRNÝ, Josef: Za moře s námi (Přepravní společnosti v době masové migrace do Ameriky). In: Dějiny a současnost 3/2007, s. 30–33
  • POLÁK, Josef: Americká cesta Josefa Václava Sládka. In: Acta universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas philosophica 36, Philologica XIX. Praha 1966
  • POLIŠENSKÝ, Josef: Úvod do studia dějin vystěhovalectví do Ameriky. I., Obecné problémy dějin českého vystěhovalectví do Ameriky 1848–1914. Praha: Karolinum, 1992
  • POLIŠENSKÝ, Josef: Úvod do studia dějin vystěhovalectví do Ameriky. 2., Češi a Amerika. Praha: Karolinum, 1996
  • SECKÁ, Milena: Vojta Náprstek (vlastenec, sběratel, mecenáš). Praha: Vyšehrad, Národní muzeum, 2011
  • ŠÁRECKÁ-RADOŇOVÁ, Maryša: Ozářené krby (Vlastenecké rodiny české). Praha: Dělnické nakladatelství, 1945, s. 327–333
  • ŠTOLBA, Josef: Z mých pamětí (vzpomínky ze života, z divadla a z literárních styků), sv. 1. Praha: Nakladatelské družstvo Máje, 1906, s. 44, 111–122
  • VILÍMEK, Josef Richard: Ze zašlých dob. Praha: Jos. R. Vilímek, 1908, s. 15
  • VLHA, Marek: Mezi starou vlastí a Amerikou (Počátky české krajanské komunity v USA 19. století v transatlantické perspektivě). Brno: Matice moravská, 2015

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Národní listy. 18640419, čís. 105, s. 3. 
  2. SOkA Rychnov nad Kněžnou, Archiv města Vamberk, inv. č. 231, kart. 8, protokol ze schůze obecního zastupitelstva z 20.1.1872
  3. FRIČ, Josef Václav. Kareš Bremský, rodák Vamberský. Vlast. 18850801, čís. 8. 
  4. NERUDA, Jan. Podobizny III (1885–1888). Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954. S. 53. 
  5. URBAN, Jan. Pohřební řeč přednešená p. P. Janem Urbanem, farářem, při pohřbu p. Al. Kareše ve Vamberku. Pokrok. 18850822, čís. 230.