Legionář

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Moderní rekonstrukce římských legionářů s plátovou zbrojí (lorica segmentata)
Tento článek je o vojácích starověkého Říma. Další významy jsou uvedeny na stránce Legie.

Legionář byl voják starověkého Říma. Příslušníkem legie se mohl stát pouze římský občan mladší 45 let, který se zavázal k 25leté službě. Tím se lišili od dřívějších římských vojáků, kteří se svolávali pouze dočasně na dobu jednotlivých tažení. V posledních pěti letech byly veteránům jejich povinnosti ulehčovány.

Během pochodu v nepřátelském území museli být legionáři plně vyzbrojeni: nesli zbroj, štít (scutum), helmici (galea), dva oštěpy (pila), dýku (pugio) a krátký meč zvaný gladius. Obuti byli v těžkých sandálech (caligae) a v batožině na zádech si nesli jídlo, vodu a další výstroj.

Legionáři procházeli velmi tvrdým výcvikem. Základem úspěchu byla disciplína, přičemž jakékoli prohřešky byly velmi tvrdě trestány. Neustále byli cvičeni v boji se zbraněmi, a aby mohla být armáda účinně použita, museli být schopni ujít desítky kilometrů denně.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Slovníkové heslo legionář ve Wikislovníku