Římská zbroj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Římský legionář ve zbroji zvané lorica segmentata, na hlavě přilba galea s lícnicemi a týlním štítkem

Římská zbroj je označení typické vojenské zbroje ve výstroji římských legií z období přiblížně mezi 2. století př. n. l. - 3. století n. l. Pomocné sbory římských legií byly často hůře vyzbrojené.

Legionář[editovat | editovat zdroj]

Základní výstroj[editovat | editovat zdroj]

Základním oděvem legionáře, který měl voják na sobě v boji, při práci i odpočinku, byla tunika s krátkými rukávy nebo bez nich, pod kterou si bylo možno případně obléct přiléhavý nátělník. K ochraně před nepohodou sloužilo sagum, volný plášť z hrubé vlněné látky v tmavších odstínech červené až hnědé barvy, který se spínal na pravém rameni. Sagum bylo součástí uniformy, před bojem i prací se však odkládalo. Běžnou obuví vojínů, a poddůstojníků, ba i centurionů, byly caligae, hrubé, ale pevné boty, kryjící nárt a uvazované řemeny nad kotníky nebo i výše. Jejich podešve byly pobity cvočky, aby déle vydržely. Častý je však i calceus, lehčí sandál sahající nad kotníky. V zimním období si vojáci, zvláště v severnějších zaalpských krajinách, oblékali teplejší plášť, paenulu nebo lacernu. Po vzoru některých pomocných jednotek, které se rekrutovaly z Galie a Germánie, se i do legií rozšířilo nošení přiléhavých kožených nohavic sahajících pod kolena. Na ochranu proti mrazu si vojáci museli dát do bot kožešinu nebo vlněnou plsť, popřípadě si až ke kolenům zabalovali nohy do jakýchsi ovinovaček. K výbavě vojáka patřil ještě opasek, který však nesměli nosit nováčci.

Základní výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Kopí[editovat | editovat zdroj]

Každý legionář s sebou nosil celkem dvě kopí. Jedno lehčí a druhé těžší.

Lehčí se používalo jako oštěp a bylo vrháno legionáři před srážkou s formací nepřítele. Problémem oštěpů bylo, že se daly jednoduše sebrat a hodit zpět. Římské legionářské oštěpy byly speciálně upravené tak, aby za tvrdou kalenou špicí na prorážení zbroje nepřátel, ihned následoval kov měkčí. Po dopadu na štít se kopí ohnulo a nemohlo být zpětně použito proti římským vojákům. Po bitvě byly tyto oštěpy sbírány a římskými řemeslníky narovnávány pro další boj.

Těžší kopí (pilum) bylo legionáři používáno ke klasickému kontaktnímu boji, popřípadě se dalo i vrhat.

Gladius[editovat | editovat zdroj]

Gladius byl krátký, zhruba 55cm dlouhý meč, legionáři užívaný zejména k bodání. Jeho použití bylo jednoduché, což Římanům dovolovalo vycvičit své vojáky v relativně krátkém čase, pokud bylo potřeba. V pozdějších dobách začínal být vytlačován delšími meči (např. spatha). Dal také vzniknout názvu pro bojovníky v arénách, gladiátory.

Dýka[editovat | editovat zdroj]

Dýka neboli pugio byla krátká dýka slzovitého tvaru využívána legionáři jak k boji, tak k běžné denní potřebě.

Zbroj[editovat | editovat zdroj]

Ochranou výzbrojí byla přilba, pancíř a štít.

Přilba[editovat | editovat zdroj]

Galea měla prostý polokulovitý tvar, s poněkud protáhlými štítky vpředu (lícnicemi) a vzadu na ochranu čela a týlu. Po stranách byly k přílbě připevněny chrániče skrání a lící. Na vrcholu přílby byl otvor nebo prstenec k nasazení chocholu. Tento typ přílby vycházel z přileb řeckých a zejména keltských.

Ochrana těla[editovat | editovat zdroj]

Již od 4. století př. n. l. byl součástí zbroje římských legionářů šupinový pancíř neboli Lorica squamata, který Římané převzali společně s o něco pozdějším kroužkovým pancířem Lorica hamata od Keltů během bojů v Itálii. V římském vojsku používala Loricu squamatu především jízda, v menší míře i pěchota (spíše Lorica Hamata), především pak centurioni a praporečníci.

Běžným typem pancíře legionáře byla v době od 1. do začátku 4. století tzv. lorica segmentata neboli lamelový pancíř, složený z prsních a zádových plátů, z kovových pásků kryjících ramena a z podobných pásů obepínajících dolní část hrudi až po pás. Tyto kovové pásy bývaly připevněny na kůži nebo na silném plátně a byly složeny tak, že dovolovaly volný pohyb. K ochraně citlivých partií sloužily vojákům jednoduché kožené nebo kovem vyztužené pásky visící od opasku, důstojníkům kovové plátky připevněné v jedné nebo dvou řadách, podle hodnosti, ke krátké suknici.

Štít[editovat | editovat zdroj]

Scutum byl dřevěný štít, obdélníkového tvaru (120x75 cm). Byl tvořen z vrstvených a lepených dřevěných pásů, což štítu dodávalo pevnost a pružnost společně s oblý, vypouklým tvarem.  Jeho vnější strana byla pokryta surovou kůží a hrany byly zpevněny plechem. Uprostřed štítu byla kovová puklice, která nejen plnila určitou roli v boji, ale byla současně i středem nejrůznějších kovových i malovaných ornamentů a legionářských emblémů, které pokrývaly vnější stranu štítu.

Důstojníci[editovat | editovat zdroj]

Oděv důstojníků se lišil od oblečení prostých vojáků spíš jen kvalitou a upraveností látky. Na tunikách měli odznaky svého stavu – příslušníci jezdeckého stavu úzký nachový pruh, kdežto senátoři široký.

Vojevůdcovským pláštěm bylo nachové paludamentum. Vysocí důstojníci a pretoriáni dávali přednost umělečtějším pancířům šupinovým, setkat se bylo možno i s drátěnou košilí. Velitelé a císaři nosili pevný pancíř, zvaný Lorica musculata, tepáním vymodelovaný na tělo, který býval bohatě zdobený.