Mezinárodní den studentstva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pamětní deska z Kounicových kolejí v Brně připomínající studenty, kteří zahynuli v Koncentračním táboře Sachsenhausen.

Mezinárodní den studentstva, někdy též Světový den studentstva, je připomínkou tragických událostí, k nimž došlo v období od 28. října do 17. listopadu 1939 v tehdejším Protektorátě Čechy a Morava. Byl vyhlášen roku 1941Londýně při příležitosti druhého výročí těchto událostí; stalo se tak na zasedání Mezinárodní studentské rady, jehož se zúčastnili delegáti z 26 zemí.

Mezinárodní den studentstva je jediným dnem mezinárodního významu, který má český původ.[1] Po listopadových událostech roku 1989 začali čeští i slovenští poslanci brojit proti MDS s odůvodněním, že jde o komunistický svátek; objevily se snahy jej zrušit. To bylo vyloučené, takže tehdejší zákonodárci prosadili, aby se 17. listopad stal Dnem boje za svobodu a demokracii; tím Mezinárodní den studentstva z kalendáře dočasně vypadl. Takto byly události ze 17. listopadu 1939 a 1941 zastíněny 17. listopadem 1989, který je intenzivně připomínaný a propagovaný.[2]

Novelou zákona o státních svátcích[3] byl v únoru 2019 zásluhou Národního parlamentu dětí a mládeže a Studentské komory Rady vysokých škol[4] tento den přidán také mezi vyjmenované státní svátky s pracovním klidem, s názvem Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vše začalo násilným potlačením poklidné demonstrace u příležitosti 21. výročí vzniku Československa 28. října 1939 v Praze, během níž byl těžce zraněn student Lékařské fakulty Univerzity Karlovy Jan Opletal a zabit pekařský dělník Václav Sedláček. Na potlačování demonstrace, jež se konala na Václavském náměstí, se kromě sil pořádkové policie podílely i jednotky SS; následovaly další střety na dalších místech v Praze, při nichž Němci stříleli nejen pro výstrahu, ale i do demonstrantů. Při jedné z těchto potyček byl postřelen právě Jan Opletal, který 11. listopadu svému zranění podlehl. Jeho pohřeb se konal 15. listopadu na Albertově, odkud byla rakev s ostatky převezena na nádraží a odeslána na Moravu. Následné demonstrace, jež se změnila v protest proti okupaci, se zúčastnily tisíce lidí. Opět došlo ke střetům mezi demonstranty a pořádkovými silami.

Hned následujícího dne se v Berlíně konala porada za účasti Adolfa Hitlera, jejímž výsledkem bylo rozhodnutí o uzavření českých[pozn. 1] vysokých škol na dobu tří let,[pozn. 2] zatčení a popravení 9 vedoucích představitelů studentské organizace (Josef Adamec, Jan Černý, Marek Frauwirth, Jaroslav Klíma, Bedřich Koula, Josef Matoušek, František Skorkovský, Václav Šaffránek a Jan Weinert) a internace stovek studentů v koncentračních táborech.[11] Ještě v noci ze 16. na 17. listopad došlo k rozsáhlému zatýkání českých studentů v Praze, v Brně a v Příbrami. Studenti zatčení gestapem a jednotkami SS v Praze byli dopraveni do ruzyňských kasáren, kde došlo i k popravě 9 představitelů studentských organizací. Celkem 1 200 zatčených studentů bylo poté převezeno do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg, odkud jich byla většina propuštěna koncem roku 1942, zbytek pak v lednu 1943; z těchto 1 200 studentů nepřežilo útrapy koncentračních táborů 35.[11]

Ústřední svaz československého studentstva vyvíjel po roce 1939 v zahraničí za pomoci naší exilové vlády aktivní činnost, jejímž vyvrcholením byla právě londýnská schůze Mezinárodní studentské rady v roce 1941, která přijala takzvané Prohlášení spojeneckých studentů k 17. listopadu, jež vyhlásilo tento den Mezinárodním dnem studentstva.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V protektorátě Čechy a Morava fungovaly po 17. listopadu 1939 čtyři německé vysoké školy: Německá universita Karlova v Praze,[5] Německá byla vysoká škola technická v Praze,[6] Německá akademie výtvarných umění v Praze a Německá technika v Brně.[7][8]
  2. České (českojazyčné) vysoké školy nebyly až do zániku protektorátu v květnu 1945 otevřeny. Mnozí čeští studenti dokončili studium v Bratislavě. Od roku 1941 mohli někteří čeští studenti studovat některé obory na univerzitách ve Velkoněmecké říši.[9][10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠALOMON, Radek. Trikolora vzpomínkou. Student [online]. [cit. 2021-11-12]. Archivovaná kopie. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-26. (česky) 
  2. HOŘENÍ, Monika. Medzinárodný deň študentstva sa nerodil ľahko. Z domova. Haló noviny. Futura, 11. listopad 2021, roč. 31, čís. 261, s. 3. Dostupné online [cit. 2021-11-12]. ISSN 1210-1494. (slovensky) 
  3. 48/2019 Sb. - Zákon, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů [online]. [cit. 2021-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-18. (česky) 
  4. Souhlasím se Studentskou komorou Rady vysokých škol – 17. listopad je zdrojem naší národní hrdosti | Karel Rais. www.karelrais.cz [online]. [cit. 2021-11-16]. Dostupné online. 
  5. Historie UK (česky)
  6. Historie ČVUT v datech (česky)
  7. Historie VUT v Brně (česky)
  8. Historie německé techniky v Brně (česky)
  9. Čeští studenti na vysokých školách v Říši (česky)
  10. Čeští zájemci o studium v Říši to díky tlaku svých soukmenovců neměli lehké (česky)
  11. a b 17. listopad 1939 na www.valka.cz (česky)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]