Den boje za svobodu a demokracii

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Den boje za svobodu a demokracii
Pamětní deska na Národní třídě v Praze připomínající události ze 17. listopadu 1989.
Slavený ČeskoČesko Česko
SlovenskoSlovensko Slovensko
Druh státní
Význam a smysl Připomínka uzavření českých vysokých škol nacisty v roce 1939 a události ze 17. listopadu 1989
Datum 17. listopad
Souvisí s Mezinárodní den studentstva
Sametová revoluce

Den boje za svobodu a demokracii (slovensky: Deň boja za slobodu a demokraciu) je státní svátek České republiky a státní svátek Slovenské republiky, který se slaví každoročně 17. listopadu. V České republice je daný dle § 1 zákona číslo 245/2000 Sb.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Svátek se slaví jako připomenutí dvou událostí moderních českých dějin spojených se studenty českých vysokých škol.

17. listopad 1939[editovat | editovat zdroj]

Pohřeb Jana Opletala 16. listopadu 1939.
Podrobnější informace naleznete v článcích Uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939 a Mezinárodní den studentstva.

V reakci na nepokoje spojené s pohřbem studenta Jana Opletala rozhodlo vedení Nacistického Německa o uzavření českých vysokých škol na tři roky. V noci z 16. na 17. listopadu provedly nacistické bezpečností složky razie v Praze, Brně a Příbrami s cílem dopadnout vedoucí studentských organizaci a internovat ostatní studenty. Devět představitelů studentských vůdců (Josef Adamec, Jan Černý, Marek Frauwirth, Jaroslav Klíma, Bedřich Koula, Josef Matoušek, František Skorkovský, Václav Šaffránek a Jan Weinert) bylo bez soudu popraveno v Ruzyňských kasárnách. Celkem 1200 zatčených studentů bylo poté převezeno do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg, odkud jich byla většina propuštěna koncem roku 1942, zbytek pak v lednu 1943. Z těchto 1200 studentů nepřežilo útrapy koncentračních táborů 35.[1]

Ústřední svaz československého studentstva vyvíjel po roce 1939 v zahraničí za pomoci naší exilové vlády aktivní činnost, jejímž vyvrcholením byla právě londýnská schůze Mezinárodní studentské rady v roce 1941, která přijala takzvané Prohlášení spojeneckých studentů k 17. listopadu, jež vyhlásilo tento den Mezinárodním dnem studentstva.

17. listopad 1989[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Sametová revoluce.
Pamětní deska na Albertově odkazující k událostem 17. listopadu 1989

Druhá událost se odehrála 17. listopadu 1989, kdy připomínka 50. výročí nacistických represí přerostla v demonstraci proti komunistickému režimu. V pátek 17. listopadu se na Albertově sešli studenti pražských vysokých škol. V 15:40 se na Albertově nacházelo přibližně 500 až 600 lidí, ale jejich počet poměrně rychle narůstal nově příchozími.[2] Manifestace začala v 16:00 zpěvem písně Gaudeamus igitur a projevem Martina Klímy z uskupení Nezávislých studentů. Státní bezpečnost odhadovala počet účastníků až na 15 000 lidí,[2] ale další zdroj hovoří o davu až 50 000 lidí.[3] V 16:40 byla tato část manifestace ukončena a pořadatelé vyzvali k pochodu na Vyšehrad ke hrobu Karla Hynka Máchy. Část lidí chtěla ale směřovat na Václavské náměstí, kam měli původně demonstrující dojít[4][5], jak hlásal leták vytištěný k manifestaci.[6] Mezi odhodlanými byl i poručík StB Ludvík Zifčák,[7] který byl později pokládán za mrtvého studenta Martina Šmída.[2] Na Vyšehrad postupně dorazil dav přibližně 10 000 lidí, kteří zcela zaplnili prostranství před kostelem. V 18:15 byla demonstrace oficiálně ukončena.[2]

Po skončení oficiální části demonstrace se dav neplánovaně vydal do centra města. Přibližně 5 000 lidí pokračovalo směrem na Karlovo náměstí. Přibližně v 19:12 přišel rozkaz, že se má dav na vhodném místě zablokovat.[2][5] Policejní kordon zatarasil Most 1. máje, čímž zabránil davu odbočit směrem na Pražský hrad, demonstrující zahnuli na Národní třídu a pokračovali směrem na Václavské náměstí. V 19:25 byla kordonem přehrazena Národní třída v prostoru Perštýna. Když bylo čelo demonstrace zastaveno, účastníci si sedli na zem před pořádkové jednotky. Dívky začaly spontánně zasunovat za štíty příslušníků pohotovostního pluku květiny.[6] Jelikož se policejní velitelé obávali opakování předchozí situace z Vyšehradské ulice, kdy dav uzávěru obešel, došlo o čtvrt hodiny později k uzavření ulic Mikulandské a Voršilské, a k zablokování ústupu Národní třídou zpět směrem k Národnímu divadlu. Přibližně 10 000[4] demonstrantů tak bylo uzavřeno mezi dva policejní kordony. Demonstrující pokračovali v pokojné a nenásilné demonstraci za provolávání hesel jako Máme holé ruce.[3] V této části demonstrace byl ještě demonstrantům umožňován jednotlivě volný odchod.[2][4]

Přibližně ve čtvrt na devět došlo ke změně situace, kdy již nebylo možné obklíčení opustit a policejní kordon postupující směrem od Národního divadla začal prostor zahušťovat. Pohotovostní pluk veřejné bezpečnosti a Odbor zvláštního určení (tzv. červené barety) následně začaly demonstrující surově bít obušky. Třebaže byli účastníci demonstrace vyzývání k rozchodu, jediné únikové cesty vedly skrz tzv. "uličky", kde byli demonstranti brutálně biti.[4] Do 21:20 byla tímto způsobem demonstrace násilně rozptýlena[6]; někteří účastníci byli následně zatčeni a naloženi do připravených autobusů.[2] I po rozehnání demonstrace docházelo ze strany pořádkových jednotek k napadání jednotlivců či skupinek přihlížejících. Nezávislá lékařská komise později uvedla, že 568 lidí bylo během zásahu zraněno.[3]

Slavení svátku[editovat | editovat zdroj]

Vzpomínková akce k výročí 17. listopadu 1939 u Hlávkovy koleje v Praze v roce 2012

Spor o název svátku[editovat | editovat zdroj]

Dne 2. března 2016 schválila Poslanecká sněmovna přejmenování státního svátku. Pokud by tento návrh úspěšně prošel legislativním procesem, nesl by svátek nově název „Mezinárodní den studentstva a den boje za svobodu a demokracii”, který má výrazněji odkazovat na události 17. listopadu 1939. Tento krok byl kritizován některými pravicovými opozičními poslanci a historiky.[8] Poslanecký návrh zákona byl zamítnut Senátem a poslanci nedokázali jeho veto přehlasovat.[9]

Zneužití výročí[editovat | editovat zdroj]

Tohoto svátku pravidelně využívají k demonstracím a sebepropagaci příslušníci krajní pravice, přičemž dochází i ke střetům, např. s anarchisty.[10][11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1]
  2. a b c d e f g Totalita.cz - pátek 17. listopadu 1989 - průběh demonstrace [online]. [cit. 2008-03-22]. Dostupné online. 
  3. a b c KAPAVÍK, Radim. Sametová revoluce '89 - 17.-18. listopad 1989 [online]. [cit. 2008-03-22]. Dostupné online. 
  4. a b c d Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989, část III. 1) - Obecný popis událostí 17. 11. 1989-19. 11. 1989, [cit. 2008-12-07]. Dostupné online.
  5. a b ŠIŠKA, Miroslav. Rozbuška vybuchla na Národní. Novinky.cz [online]. 16. listopadu 2009 [cit. 2010-03-13]. Dostupné online. 
  6. a b c LISTOPADOVÉ UDÁLOSTI V DATECH [online]. spolecnost89 [cit. 2008-03-23]. Dostupné online. 
  7. Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989, část III. 6) - Úloha por. Zifčáka, [cit. 2009-10-23]. Dostupné online.
  8. KOPECKÝ, Josef. Poslanci přejmenovali 17. listopad. Ostuda, zlobí se TOP 09 i ODS. iDNES.cz [online]. 2016-03-02 [cit. 2016-03-02]. Dostupné online. 
  9. Poslanci nepřehlasovali Senát, 17. listopad dnem studentů nebude. ČT24 [online]. 2016-04-19 [cit. 2016-04-19]. Dostupné online. 
  10. Týden 17. 11. 2009
  11. Hospodářské noviny 17. 11: 2013

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]