Československý pavilon na Světové výstavě 1958

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Československý pavilon Expo 58
Bývalá restaurace československého pavilonu na Expo 58, nyní rekonstruovaná na kanceláře.
Účel stavby

kanceláře (dříve restaurace)

Základní informace
Architekti František Cubr, Josef Hrubý, Zdeněk Pokorný
Výstavba 19561958
Přestavba 1991 (požár)
Poloha
Adresa Letenské sady, Praha, Česká republikaČeská republika Česká republika
Souřadnice
Další informace
Kód památky 40574/1-1545 (PkMnMISSezObr) (součást památky Park - Letenské sady, z toho jen: sousoší Diany, socha dívky, viniční sklepy, restaurace Praha, Hanavský pavilon, hudební besídka, Letenský zámeček)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Československý pavilon na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu prezentoval lidem celého světa poválečný život v Československu, člověka, který v něm žije, jeho práci a odpočinek, kulturu a umění této země. Nejvýznamnější se však do dějin Československa zapsal mezinárodním uznáním, které na této výstavě získal.

Myšlenka[editovat | editovat zdroj]

Scénář expozice vypracoval Jindřich Santar. Hlavní myšlenka vychází z ústřední témata této výstavy – Člověk a prostor. Mottem pavilonu byl Jeden den v Československu. Z toho vyplývalo jeho členění na tematické okruhy Práce – Kultura – Odpočinek, které se prezentovaly ve dvanácti dílčích expozicích.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1955 rozhodla československá vláda o účasti na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu. Jejím cílem bylo prezentovat současný kulturní stav země, technickou vyspělost a životní úroveň československého lidu, výsledky jeho práce a jeho podíl na budování lidštějšího světa.

Po dohodě s vydávajícím společností bylo pro pavilon určené místo u brány parku izolované od ostatních pavilonů mohutnými alejemi. Umístění mělo své nevýhody, zejména izolovanost a zastínění stromy, ale na druhé straně i velkou výhodu, která spočívala v možnosti vytvořit samostatný architektonický koncept bez vlivu sousedících pavilonů.

V roce 1956 se vypsala architektonická soutěž na projekt, kterou vyhrál projekt architektů Františka Cubra, Josefa Hrubého a Zdeňka Pokorného, zaměstnanců Státního projektového ústavu pro výstavbu měst a vesnic v Praze. Ti se tak stali vedoucími projektanty celé komplexní akce.

Po výstavě vzhledem k velký úspěch pavilonu rozhodlo o demontování a přenesení staveb do Prahy v roce 1959. Na podzim 1991 však výstavní pavilon vyhořel a později ho celý zbourali. Přenesená restaurace se v Praze přestavěla na kancelář reklamní agentury. Posledními autentickými památkami na tuto výstavu jsou stojan Kaplanovy turbíny před pražským výstavištěm a plastika Sousoší Nový věk, umístěná před bránou brněnského výstaviště.

Projekt pavilonu[editovat | editovat zdroj]

Pavilon v roce 2016

Pro objekt pavilonu byla vyčleněna parcela trojúhelníkového tvaru, která respektovala okolní přírodní prostředí, sousedící pavilony a dálkové komunikace. Při rozvržení objektů dbal tým projektantů na to, aby byly na pavilon ze všech stran vytvořeny průhledy. Hlavní vstup orientovali do aleje vedoucí od Brány parku k centru výstavy. Snažili se o maximální odstup od hlavní komunikace i od velkého sousedícího sovětského pavilonu.

Jelikož výstava Expo 58 se konala v prostoru Heysselského parku se vzácnými dřevinami, koncept musel při rozmisťování objektů respektovat vzácné přírodní prostředí. Výsledkem bylo nenásilné zakomponování pavilonu do parku a vytvoření vlastního vnitřního nádvoří parkového charakteru ponecháním původní zeleně. Tato myšlenka přerůstání přírodního prostředí pavilonem byla zesílená oboustranným zasklením spojovacích křídel. Dosáhlo se tak neustálého kontaktu návštěvníka procházejícího expozicemi s přírodou. Architektonicky pavilon dotvářely i malé prodejní stánky v zeleném pásu aleje, které vytvářely přechod mezi zelení samotného parku a výstavními objekty.

Vnější i vnitřní podoba pavilonu zároveň reprezentovala přirozený vývoj soudobé československé architektury.

Architekti si uvědomovali, že mají příliš velkou konkurenci zejména na poli nových konstrukčních technologií. Vnímali i prudký vývoj novodobé architektury, který byl čím dál tím více ovlivňován vyspělým průmyslem přinášejícím nespočet výrobních možností. Zajímavý efekt vytvořili seskupením hmot se střídáním velkých plných ploch se zasklenými. Křídla a jednotlivé fasády rozvrhli tak, aby se ze všech stran zachovávala velká měřítko pavilonu.

Formování pavilonu ovlivnilo zejména okolí. Použití jednoduchých forem, linií a ploch stavby zdůraznilo přítomnost velkých krásných a tvarově bohatých cedrů a vzácných jehličnanů. Autoři se záměrně vyvarovali použití vnějších dekorativních efektů a nápadných forem nepodložených obsahem.

Důmyslně projektováno bylo i venkovní osvětlení. Autoři vytvořili šestiminutový kinetický osvětlovací cyklus s použitím několika barev a střídavým osvětlováním objektů, přírodního okolí, sousoší při vstupu a věže. Důležitou roli v konceptu sehrálo navrhování vnitřní architektury v souladu s vnější. Autoři zavrhli možnost vytvoření velkého neurčitého prostoru, který by hned prozradil téměř celý obsah. Snažili se obohatit návštěvníka o nové prostorové dojmy, což je vhodnější řešení pro tematické výstavy.

Projektanti se rozhodli pro soustavu vnitřních diferencovaných prostor, které by návštěvníka udržovali v pozornosti během celé procházky expozicí, případně jeho zájem ještě stupňovaly. Výstavní pavilony tvořily soustavu typizovaných hal, kde se střídaly a kontrastně doplňovaly dva systémy. Byly to tři kubusy čtvercového půdorysu a dvě zasklené spojovací haly. Tyto prostory se vnitřně ještě členily volným vložením výstavních plošin ve výšce prvního podlaží. Tak vznikla skladba hal různého charakteru. Samozřejmě autoři dbali na zachování plynulého vedení návštěvníka od prostoru vstupní haly přes přízemí, mezipatro a na galeriích až do expozice v nádvoří. Jelikož se očekávalo, že návštěvník bude již značně unavený, bral se ohled i na jednoduché překonávání výšek pomocí menšího počtu schodů, které propojovali různé haly a prostory na jiných podlažích. K halám byla přistavěna věž a samostatný objekt restaurace.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Československý pavilon Expo 58 zezadu

Hlavní konstrukci tvořila trubková ocelová kostra. Pro kubusové haly autoři navrhli systém čtyř nosných rohových sloupů, které vytvářely obvodovou konstrukci. Haly byly samozřejmě bez vnitřních podpor. Stěny těchto hal tvořily příhradové nosníky s rozpětím 28 metrů a výškou 12 metrů. Spojovací haly měly stejné rozměry, konstrukci z ocelových trubek a byly celé zasklené. Uvnitř měly vložené galerie. Střechu nesla čtveřice sloupů na šikmých vzpěrách. Po celém obvodu střechy s rozměry 18 × 18 metrů byl nainstalován široký osvětlovací pás z polyesterového laminátu. Z vnější strany namontovali panely o rozměrech 1 × 2 metry, které překryly skleněnou mozaikou s krystaly z hnědého skla. Dokonalost návrhu podtrhovaly i vlastnosti panelů: dobrá izolační schopnost, odolnost proti tlaku větru, mrazu a vodě.

Pro velké zasklené stěny architekti záměrně zvolili vzhled svislých průhledných částí o rozměrech 1,5 × 13 metrů bez vodorovných přepážek. Pásy zasklili tabulemi s rozměry 1,5 × 2 metry, vodorovnou těsnící složku tvořila průhledná umělá hmota. Hmotnost tabulí se přenášela na samostatně nesenou kovovou svislou konstrukci.

Autoři zohlednili i ekonomiku stavby: při navrhování pavilonu vytvořili typizační prvky a využili i opakování hal. Jednou z podmínek byla snadná demontovatelnost pavilonu a možnost přenést jej do Československa. Proto byly mnohé konstrukce šroubované, což mělo vliv na velikost prvků.


Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Československý pavilon získal na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu v celkovém hodnocení mezinárodní soutěže nejvyšší cenu Zlatá hvězda a dalších třináct významných ocenění. Vysoce oceněny byly například nová technika v konstrukci demontovatelných pavilónů a dokonalý interiér tvořený originálním nábytkem, uměleckými díly a užitkovými předměty.
Brněnské výstaviště, Sousoší Nový věk, detail

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • SEDLÁŘ, Jaroslav: Český umírněný modernismus na mezinárodní výstavě EXPO 58 v Bruselu. Universitas-revue Masarykovy univerzity, 3/2016, s. 31-44.
  • Veletrh školou krásy a vkusu. Svobodné slovo. 1959-09-15.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Česko-slovenský pavilón na EXPO 58 na slovenské Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]