Josef Svoboda (scénograf)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Prof. Josef Svoboda
Narození 10. května 1920
Čáslav
Úmrtí 8. dubna 2002 (ve věku 81 let)
Praha
Zaměstnavatel Národní divadlo
Ocenění národní umělec (1968)
Sikkens Prize (1969)
Artis Bohemiae Amicis (2000)
Řád práce
Řád čestné legie
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Svoboda (10. května 1920, Čáslav8. dubna 2002, Praha) byl český scénograf, jevištní výtvarník a pedagog. Josef Svoboda byl jedním z tvůrců Laterny magiky.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 1931–1934 studoval na reálném gymnáziu v Čáslavi, vyučil se truhlářem u svého otce a pokračoval dvouletou Mistrovskou školou pro truhláře v Praze na Žižkově. Později studoval na Ústřední škole bytového průmyslu v Praze.

Od roku 1945 studoval jevištní výtvarnictví na Konzervatoři Praha a později na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (u prof. Pavla Smetany), specializaci vnitřní architektura. Školu ukončil roku 1951.

Pedagogická činnost[editovat | editovat zdroj]

Divadlo[editovat | editovat zdroj]

Již v roce 1945 byl angažován jako šéf výpravy ve Velké opeře Divadla 5. května. Současně spolupracoval i s Divadlem satiry a se Studiem Národního divadla. Od roku 1948 působil v Národním divadle v různých funkcích, nejdříve jako jevištní výtvarník, od roku 1951 jako šéf umělecko-technického provozu a od roku 1966 jako scénický výtvarník a šéf výpravy, později jako šéfvýtvarník (od roku 1970) a scénický hlavní výtvarník (1980).

V roce 1958 připravil společně s bratry Radokovými (Alfrédem a Emilem) v rámci Laterny magiky pro československý pavilón na Světové výstavě EXPO 58 v Bruselu představení a realizoval pro něj scénu (viz též promítací systém polyekran).

Od roku 1958 často hostoval v zahraničí. Jeho první zahraniční scénou byla Rusalka v Teatro La Fenice v Benátkách v režii V. Kašlíka. Pracoval také pro newyorskou Metropolitní operu (Carmen, 1972; Sicilské nešpory, 1974; Prodaná nevěsta, 1978)[1], v Kennedyho centru ve Washingtonu, ve Slovinském národním divadle v Lublani, v Grande Opéra v Paříži (1974 Sicilské nešpory; 1976 Fantastická symfonie, v Německu na Hudebních slavnostech v Bayreuthu (1969 Bludný Holanďan; 1974 Tristan a Isolda), ve Velkém divadle v Ženevě, v Londýně (1974 Wagner: Prsten Nibelungův; Čechov: Tři sestry), v Staatsoper v Mnichově (Mozart: Kouzelná flétna), v Miláně (1988 Goethe: Faust), v Deutsche Oper v Berlíně (Hoffmannovy povídky, 1969; R. Strauss: Ariadna na Naxu, 1970; Z mrtvého domu, 1981; M. Constant: Profesor Neřád, 1985; Salome, 1990) a v Komische Oper v Berlíně (Trubadúr, 1966).

Podílel se na přípravě scény pro EXPO 67 v kanadském Montrealu (projekt Polyvize) a pro EXPO 70 v japonské Ósace.

V letech 1975 – 1980 byl technickým poradcem Velkého divadla v Ženevě.

Za život vytvořil výpravu pro více než 700 inscenací. Z toho jen pro Stavovské divadlo navrhl přibližně šedesát pět prací.[2]

Například jen scénu pro Dona Giovanniho navrhl celkem devětkrát – Ostrava 1949; ND Praha 1950, 1956, 1962, 1969, 1984; Theater am Goetheplatz v Brémách 1966; Staatsoper ve Stuttgartu 1971; Teatro Giuseppe Verdi v Trieste 1990.

Od roku 1973 byl současně uměleckým šéfem Laterny magiky (do roku 1992).

Spolupracoval s řadou významných českých divadelních režisérů, mj. s Alfrédem Radokem, Václavem Kašlíkem, Jindřichem Honzlem, Otomarem Krejčou, Miroslavem Macháčkem, Františkem Salzerem, Karlem Jernekem a Evaldem Schormem.

Ze zahraničních režisérů a divadelních osobností se jednalo např. o sira Petera Ustinova, Leonarda Bernsteina, Friedricha Dürrenmatta, Armanda Delcampa, Johna Drextera, Laurence Oliviera aj.

Vybraná scénická provedení v českých divadlech[editovat | editovat zdroj]

Vybraná česká a světová ocenění[editovat | editovat zdroj]

Archiv Josefa Svobody[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 započala péčí o.p.s. Josef Svoboda – scénograf digitalizace rozsáhlého scénografova archivu, jejíž cílem je postupně zpřístupnit Svobodovo dílo studijním účelům nejen odborné, ale i širší veřejnosti.[4]

Film[editovat | editovat zdroj]

O Josefu Svobodovi byl v roce 2011 natočen režisérem Jakubem Hejnou dokumentární film Divadlo Svoboda.[5], [6].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The MetOpera Database [online]. New York: Metropolitní opera [cit. 2017-04-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Kabinet pro studium českého divadla: Pražský divadelní almanach – 230 let Stavovského divadla, Institut umění – Divadelní ústav, Praha, 2013, str. 178, 181, ISBN 978-80-7008-293-5
  3. (anglicky) Recipients of the Golden Pen Award Archivováno 17. 2. 2010 na Wayback Machine
  4. Josef Svoboda – scénograf, o.p.s.
  5. stránky filmu Divadlo Svoboda. www.divadlo-svoboda.cz [online]. [cit. 2011-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-20. 
  6. film Divadlo Svoboda v Česko-Slovenské filmové databázi

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 13, 14, 16, 17, 178–180, 191–5, 198, 205, 207, 213–4, 216–7, 219, 220
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha,  2007, str. 66, 81, 91–3, 100, 104, 119, 120–22, 154, 158, 163, 172, 189, 207, 213, 231, 250, 263–4, 273–4, 292, 318–9, 329, 345, 408, 420, 427, 450, 452–4, 456–8, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 1, 11, 27, 40, 122, 126, 138, 143, 156, 157, 176, 234–236, 325–327, 332–334, 336, 356, 372, 373, 511.
  • Jiří Janoušek: Tváře bez svatozáře, Práce, Praha, 1987, str. 171–185, 237–8
  • Kabinet pro studium českého divadla: Pražský divadelní almanach – 230 let Stavovského divadla, Institut umění – Divadelní ústav, Praha, 2013, str. 167, 172, 174, 177–181, 184, 190–192, ISBN 978-80-7008-293-5
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 112, 210, 247, 263, 289, 374–5, 403, 473–5, 524
  • Miroslav Kouřil: O malém jevišti, Orbis, Praha, 1953, str. 301, 303–8, 317, 347, 352, 354
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 91, 180–3, 189, 190
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 227. 
  • Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 110, 198, ISBN 80-7243-121-8
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 169
  • Historie Laterny magiky – Josef Svoboda
  • ND připomíná mistra „kouzelné skříňky“ J. Svobodu – ČT24, 10. 5. 2010
  • (anglicky) Josef Svoboda – The Scenographer

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]