Bludný Holanďan (opera)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bludný Holanďan
Der fliegende Holländer
Světová premiéra opery v Drážďanech roku 1843, skica poslední scény zveřejněná v Illustrirte Zeitung
Světová premiéra opery v Drážďanech roku 1843, skica poslední scény zveřejněná v Illustrirte Zeitung
Základní informace
Žánr romantická opera
Skladatel Richard Wagner
Libretista Richard Wagner
Počet dějství tři
Originální jazyk němčina
Literární předloha Heinrich Heine
Datum vzniku 1841
Premiéra 2. ledna 1843, Královské dvorní divadlo, Drážďany
Česká premiéra 1. prosince 1906, Velké divadlo, Plzeň
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bludný Holanďan (Der fliegende Holländer) je romantická opera o třech dějstvích německého skladatele Richarda Wagnera, který je i autorem libreta. Světovou premiéru měla opera 2. ledna 1843 v Královském dvorním divadle v Drážďanech pod taktovkou samotného skladatele, který zde byl dvorním dirigentem.[1][2]

Námět a historie vzniku[editovat | editovat zdroj]

Richard Wagner v roce 1842

Touto operou nastoupil Wagner na cestu umění vycházejícího z lidového světa bájí a pověstí. S jejím námětem se poprvé seznámil v Rize, kde v letech 1837-1839 působil jako dirigent, při četbě knihy Heinricha Heina Z pamětí svobodného pána Schnabelewopského ((Aus den Memoiren des Herrn von Schnabelewopski), do níž je zařazena pověst o zakleté lodi. Když místo dirigenta ztratil, odplul Wagner ze strachu před svými věřiteli se svou ženou na malé plachetnici do Londýna. Nebezpečná cesta na rozbouřeném moři ho jen utvrdila v rozhodnutí zkomponovat operu na námět severské báje. Operu dokončil roku 1841 v Paříži, ale s jejím uvedením měl problémy, když ji divadla v Mnichově a v Lipsku odmítly jako dílo pro Německo nevhodné, Na popud Giacoma Meyerbeera se měla opera provést v Berlíně, ale po výměně vedení divadla z toho sešlo. Poté, co byla v Drážďanech úspěšně uvedena Wagnerova opera Rienzi, začalo se drážďanské divadlo zajímat i o tuto operu, kterou uvedlo na počátku roku 1843. Okamžitý úspěch se však neopakoval, takže po čtyřech večerech bylo dílo staženo z repertoáru.[3]

Wagner tuto operu považoval za skutečný počátek své hudební kariéry. Roku 1860 původní verzi zrevidoval (zejména předehra a konec byly hudebně změněny). V Bayreuthu byl Bludný Holanďan uveden poprvé roku 1901 a stal se pak opakovaně uváděným dílem na Bayreuthských hudebních slavnostech (Bayreuther Festspiele).[2]

Hlavní postavy[editovat | editovat zdroj]

  • Daland, norský námořník – bas
  • Senta, jeho dcera – soprán
  • Kormidelník Dalandův - tenor
  • Holanďan – baryton
  • Erik, myslivec – tenor
  • Mary, Sentina chůva – alt
Hlavní postavy opery - skicy z premiéry roku 1843 uveřejněné v Illustrirte Zeitung

Obsah opery[editovat | editovat zdroj]

Místo a doba: Norské pobřeží, kolem roku 1650.[4]

1. dějství[editovat | editovat zdroj]

Kulisy k 1. dějství opery (Mnichov 1917)
Francouzský barytonista Maurice Renaud jako Holanďan

Silná bouře donutí loď norského kupce Dalanda zakotvit u skalnatého pobřeží. Když vyčerpané mužstvo včetně kormidelníka, který měl být na stráži, usne, zakotví vedle Dalandovy lodi podivný černý koráb, ze kterého vystoupí na břeh bledý, černě oděný muž - Holanďan. Je proklet za své rouhání Bohu a jen jednou za sedm let může přistát. Daland se probudí a na břehu se setká s Holanďanem. Když Holanďan zjistí, že Daland má mladou dceru, žádá o její ruku, protože ho z prokletí může vysvobodit jen žena věrná až za hrob. Daland, zlákán nabízenou velkou odměnou, mu dceru slíbí, i když ví, že je zasnoubena s myslivcem Erikem.

2. dějství[editovat | editovat zdroj]

V Dalandově domě děvčata předou na kolovrátcích a přitom si vesele prozpěvují. Jen Senta, Dalandova dcera, si prohlíží obraz „Bludného Holanďana", o kterém ji její chůva zpívala baladu a kterou si nyní sama zpívá. Cítí s Holanďanem soucit a chtěla by se stát jeho vykupitelkou. Dívky se jí smějí a její chůva jí marně napomíná. Přichází Erik, oznamuje všem Dalandův příjezd a prosí Sentu, aby se za něho konečně provdala. Když však vstoupí Daland s Holanďanem, mužem z obrazu, Senta bez váhání souhlasí, že se stane Holanďanovou ženou a přísahá mu věčnou věrnost.

3. dějství[editovat | editovat zdroj]

Na pobřeží, u kterého kotví vedle sebe dvě lodě, Dalandova a Holanďanova, je veselý zpěv Dalandových námořníků postupně umlčen hrůznými zvuky prokletých plavců. Erik vyčítá Sentě, že porušila slib, který mu dala, když její otec odjížděl. Holanďan jejich rozhovor zaslechne a vyčte Sentě, že ani ona není věrnou ženou. Již jí nevěří, odmítá její prosby a přísahy, vrací se na svou loď a vyplouvá na moře s tím, že jeho prokletí bude pokračovat. Senta se vyrve Dalandovi a Erikovi, kteří se ji snaží zadržet, a se slovy Anděla svého ty příkaz chval! Zde stojím věrna, za hrob dál! se vrhne ze skály do moře. Tím je Holanďanova kletba prolomena, jeho loď se potopí a z vln se vznáší jeho a Sentina postava k nebesům.

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Rukopis předehry

Bludný Holanďan není ještě hudebním dramatem jako je například Lohengrin a další Wagnerovy opery s tzv. "nekonečnou melodii", Recitativy, árie, duety a sbory jsou ještě stále jasně oddělené, Wagner však již požadoval, aby se opera hrála bez přestávek. Poprvé se zde objevují leitmotivy a dramatický "sprechgesang" založený na rytmu řeči.[3]

Předehra opery je velká baladická skladba a stále jí tvoří souhrn hudebních motivů navozující atmosféru celého díla. Začíná bouří a motivem Holanďana, který je vystřídán motivem Sentiny balady z 2. dějství, naznačující soucit s prokletou bytostí. Vrací se motiv Holanďanův a následně se objevuje motiv zpěvu námořníků. Dramatický závěr je pak zjasněn motivem Senty.[5]

Samotná opera je impozantní reprezentací přírodních sil. Strunné nástroje reprezentují vysoké vlny narážející na norské pobřeží, bouře a blesky jsou charakterizovány nástroji žesťovými, zejména pozouny a trubkami. Kromě toho se ve sboru námořníků a ve sboru předoucích dívek objevuje ohlas lidových nápěvů, což je ve Wagnerově díle zcela výjimečné.[5]

K nejznámějším hudebním číslům opery patří:

  • 1. dějství: píseň kormidelníka Mit Gewittter und Sturm aus fernem Meer (Z bouře divé, kde moře vládu má) a vstup Holanďanův Die Frist ist um (Je lhůta pryč).
  • 2. dějství: píseň přadlen Summ und brumm, du gutes Rädchen (Huč a bruč můj kolovrátku), Sentina balada Johohoe! a duet Senty a Holanďana Wie aus der Ferne längst vergangener Zeiten (Jak temné dálky dávno zašlých časů).
  • 3. dějství: sbor námořníků Steuermann! Lass die Wacht (Lodivode, stráže nech!) a Erikova cavatina Willst jenes Tags du nicht dich mehr entsinnen (Nechceš si na onen čas vzpomenouti?).[5]

České inscenace (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání libreta[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BRANBERGER, Jan. Svět v opeře. 4. vydání, Praha: Orbis 1946. S-786-787.
  2. a b HOLDEN, Amanda (ed.). The Viking Opera Guide. London: Viking, 1993. ISBN 0-670-81292-7. (anglicky), S. 1179
  3. a b ZÖCHLING, Dieter (ed). Kronika opery. Praha: Fortuna Print, 1999. ISBN 80-86144-24-0. (česky). S.114-115.
  4. WARRACK John, WEST, Evan. Oxfordský slovník opery. 1. vydání. Praha: Iris a Knižní kklub 1998. ISBN 80-85893-14-2 S. 54
  5. a b c HOSTOMSKÁ, Anna. Opera. Průvodce operní tvorbou. 1. vydání. Praha: SNKLHU, 1955. (česky), S. 294-297.
  6. ČT24: Bludný Holanďan se vrátil na prkna Státní opery
  7. Česká divadelní encyklopedie - Novotný, Václav Juda
  8. Archiv Národního divadla: Bludný Holanďan 1907–1918

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PIVODA, František. O hudbě Wagnerově. Praha: J. Otto, 1881. 46 s. 
  • ŠTĚPÁNEK, Miloslav. Richard Wagner a jeho dílo u nás. Bratislava: FF UK, 1935. 43 s. 
  • ČERNÝ, Miroslav K. Ohlas díla R. Wagnera v české hudební kritice let 1847-1883. [s.l.]: Hudební věda 22, 1985. S. 216–235. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]