Giacomo Meyerbeer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Giacomo Meyerbeer
Rodné jméno Jacob Liebmann Beer
Narození 5. září 1791
Tasdorf
Úmrtí 2. května 1864 (ve věku 72 let)
Paříž
Povolání hudební skladatel, hudebník, dirigent, autor autobiografie a music director
Ocenění komandér Řádu čestné legie
Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
Pour le Mérite
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giacomo Meyerbeer, rodným jménem Jacob Liebmann Beer (5. září 1791, Tasdorf u Berlína2. května 1864, Paříž), byl německo-francouzský operní skladatel a dirigent žijící převážně ve Francii.

Meyerbeer byl nejvýznamnějším představitelem francouzského žánru velké opery (grand opéra), který vznikl ve 20. letech 19. století. Meyerbeerova operní hudba je vynalézavá a efektní a vždy graduje dramatický účinek.[1] Jeho mistrovsky komponované árie se staly brzy předmětem obliby širokých vrstev milovníků oper.[zdroj?] V Evropě 19. století nebylo jediné operní divadlo, které by ve svém repertoáru nemělo alespoň jedno Meyerbeerovo dílo,[zdroj?] neboť jeho opery v sobě spojovaly tehdejší umělecký vkus třech velkých evropských zemí - Francie, Itálie a Německa.

Meyerbeerova hudba však později, ovšem až dlouho po jeho smrti, upadla na několik desítek let do zapomnění. Do určité míry k tomu přispělo ideologicky motivované, dokonce antisemitské nepřátelství, spojené se skladatelovým židovským původem. Tento odpor proti Meyerbeerovi byl také živen výhradami vůči jeho hudebnímu a dramatickému pojetí, které vyslovoval například Richard Wagner. I po druhé světové válce se Meyerbeerovy opery pro svou značnou inscenační náročnost objevují na operních jevištích poměrně zřídka. Bylo však vydáno mnoho nahrávek všech jeho čtyř velkých oper i drobnějších komických kusů jako je Dinorah (1859).[2] Na světových operních scénách se občas objevuje Meyerbeerovo druhé stěžejní dílo - Les Huguenots (Hugenoti) z roku 1836, ale v posledních letech také Robert le Diable (poprvé uveden 1831).

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Giacomo Meyerbeer, litografie od Josefa Kriehubera, 1847

Giacomo Meyerbeer se narodil ve velmi zámožné židovské berlínské rodině jako Jacob Liebmann Beer. Jeho otec, Jacob Herz Beer (1769-1825), byl úspěšný židovský bankéř a výrobce cukru. Jeho matka, Amalia („Malka“) Beer (1767-1854), kterou Jacob (později Giacomo) velice miloval, také pocházela z bohaté rodiny. Narodil se jí 5. září 1791 v kočáře ve vesnici Tasdorf během cesty z Berlína do Frankfurtu nad Odrou.[3] Mezi další děti manželů Beerových patřili budoucí astronom Wilhelm Beer a budoucí básník Michael Beer.

Už v devíti letech koncertoval Jacob Liebmann Beer v Berlíně.[zdroj?] Od mládí byl odhodlaný stát se hudebníkem, ale musel se rozhodovat mezi dráhou interpreta a skladatele. Jméno Meyer spojil se svým původním příjmením po smrti svého praděda z matčiny strany, obchodníka jménem Liepmann Meyer Wulff, kterého obdivoval.

Meyerbeerův pomník v belgických lázních Spa, které skladatel často navštěvoval

Po studiích v Německu využil Meyerbeer svého zděděného bohatství k cestám po Evropě a návštěvám tehdejších význačných operních domů. Setkával se s nejproslulejšími hudebními skladateli té doby, mimo jiné s Ludwigem van BeethovenemGioacchinem Rossinim. Z jeho vlastních kompozic mu přinesl první slávu Robert le diable (Robert ďábel, 1831), když přesvědčil pařížskou Operu, aby toto dílo uvedla. Meyerbeerovi pro tuto operu napsal libreto francouzský dramatik Eugène Scribe, se kterým se seznámil již několik let předtím a který s ním pak spolupracoval i na dalších jeho operách. Robert ďábel je jednou z prvních oper tehdy nového žánru zvaného grand opéra. Další úspěchy skladatele, který se od svého usídlení ve Francii trvale nazýval Giacomo Meyerbeer, v tehdejším centru evropské kultury Paříži následovaly: Les Huguenots (Hugenoti, 1836), Le Prophète (Prorok, 1849) a pozdě dokončené dílo L'Africaine (Afričanka), které mělo premiéru v Paříži až v roce 1865, tedy po skladatelově smrti.

Jak poznamenal Felix Mendelssohn-Bartholdy, Meyerbeerova operní díla uspokojila snad každého milovníka hudby a velké podívané.[zdroj?] Elegantní pařížské obecenstvo bylo nadšeno ohromnými davovými scénami, senzačními melodramaty a nádhernými balety.[zdroj?] Úpadek obliby Meyerbeerova díla koncem 19. století způsobily pozdější generace kritiků, mezi které patřili např. George Bernard Shaw nebo Richard Wagner.[zdroj?] Naopak někteří uznávaní skladatelé jako Gioacchino Rossini, Georges Bizet a Antonín Dvořák jeho dílo obdivovali.[zdroj?] Za nacistické nadvlády v Německu a v okupovaných zemích Evropy byla Meyerbeerova díla zakázána pro autorův židovský původ. Významné jsou Meyerbeerovy rozsáhlé deníky a jeho korespondence. Jsou to nedocenitelné zdroje pro historii hudby a divadla v době skladatelova života.

Hrob Giacoma Meyerbeera v Berlíně (Jüdischer Friedhof Schönhauser Allee)

Giacomo Meyerbeer zemřel náhle dne 2. května 1864 v Paříži během příprav k uvedení opery L'Africaine, na které pracoval již 20 let. Byla pak uvedena až v roce 1865. Podle Meyerbeerova přání bylo jeho tělo po smrti převezeno do Berlína, kde žila jeho rodina. Skladatel byl pohřben na berlínském židovském hřbitově (Jüdischer Friedhof Schönhauser Allee). V Paříži se předtím konala velkolepá smuteční slavnost.

Nejvýznamnější díla[editovat | editovat zdroj]

Opery[editovat | editovat zdroj]

  • Jeftin slib (Jephtas Gelübte); 1812
  • Hostinský a host (Wirt und Gast); 1813
  • Braniborská brána (Das Brandenburger Tor); 1814
  • Romilda e Costanza; 1817
  • Semiramide riconosciuta; 1819
  • Emma di Resburgo; 1819
  • Margherita d'Anjou; 1820
  • L'Almanzore; 18201821
  • L'esule di Granata; 1821
  • Křižák v Egyptě (Il crociato in Egitto); 1824
  • Robert ďábel (Robert le diable); 1831
  • Hugenoti (opera) (Les Huguenots); 1836
  • Tábor ve Slezsku (Ein Feldlager in Schlesien); 1844
  • Prorok (opera) (Le prophète); 1849
  • Hvězda Severu (L'Étoile du Nord); 1854
  • Dinora aneb Pouť na Ploermel (Dinorah ou Le pardon de Ploërmel); 1859
  • Afričanka (L'Africaine); uvedena posmrtně v roce 1865

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Giacomo Meyerbeer na anglické Wikipedii a Giacomo Meyerbeer na německé Wikipedii.

  1. Giacomo Meyerbeer (1791-1864) - dovršitel velké francouzské opery
  2. seznam nahrávek Meyerbeerových oper
  3. WETTSTEIN, Rika: Giacomo Mayerbeer (1791-1864). Baden-Baden, Der ultimative Stadtführer (Baden-Baden, dokonalý cestovní průvodce), http://www.bad-bad.de/gesch/meyerbeer.htm (německy).

Německá literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Heinz Becker: Giacomo Meyerbeer in Selbstzeugnissen und Bilddokumenten. Rowohlt, Reinbek 1980, ISBN 3-499-50288-7.
  • Werner Michael Blumenthal: Die unsichtbare Mauer. Die dreihundertjährige Geschichte einer deutsch-jüdischen Familie. 4. Aufl. Dtv, München 2004, ISBN 3-423-30788-9.
  • Anselm Gerhard: Die Verstädterung der Oper. Paris und das Musiktheater des 19. Jahrhunderts. Metzler, Stuttgart 1992, ISBN 3-476-00850-9.
  • Berndt W. Wessling: Meyerbeer. Wagners Beute - Heines Geisel. Droste, Düsseldorf 1984, ISBN 3-7700-0652-6.
  • Reiner Zimmermann: Giacomo Meyerbeer. Eine Biografie nach Dokumenten. Edition Parthas, Berlin 1991, ISBN 3-932529-23-5.