Rienzi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rienzi (Rienzi, poslední z tribunů)
Rienzi, der Letzte der Tribunen
Vypovězení Rienziho (IV. jednání)
Vypovězení Rienziho (IV. jednání)
Základní informace
Žánrvelká tragická opera
SkladatelRichard Wagner
LibretistaRichard Wagner
Počet dějství5
Originální jazykněmčina
Literární předlohaEdward Bulwer-Lytton: Rienzi, the last of the Roman tribunes
Datum vzniku1837–1840
Premiéra20. října 1842, Drážďany, Neues Königliches Hoftheater
Česká premiéra(německy) 28. října 1859, Praha, Stavovské divadlo / (česky) 1914, Plzeň, Městské divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rienzi (plným názvem německy Rienzi, der Letzte der TribunenRienzi, poslední z Tribunů) je raná opera Richarda Wagnera. Její libreto napsal sám skladatel na motivy románu Edwarda Bulwer-Lyttona pojednávajícím o Colovi di Rienzo, osobnosti pozdně středověkého Říma.

Svoji premiéru měla opera dne 20. října 1842 v Královském dvorním divadle v Drážďanech. Zaznamenala obrovský ohlas a i přesto, že dnes nepatří mezi Wagnerovy nejúspěšnější opery, měla zásadní vliv na profilaci skladatele. Doslova přes noc se díky Rienzimu Wagner zapsal do povědomí drážďanského, později celoněmeckého lidu a z neznámého skladatele byl záhy respektovanou osobností. Po boku uznávané sopranistky Wilhelmine Schröder-Devrient vystoupil v roli Rienziho pěvec českého původu Joseph Aloys Tichatscheck. Ten mj. ve světové premiéře zpíval rovněž ústřední roli Wagnerovy další opery Tannhäuser (Drážďany, 1845).

Vybrané české premiéry[editovat | editovat zdroj]

Praha (Stavovské divadlo): 24. října 1859 (česká premiéra - ve smyslu území).[1]

Praha (Národní divadlo): 4. října 1991 (ve Smetanově divadle, dirigoval Ivan Pařík).[2]

Ostrava (Národní divadlo moravskoslezské): 16. ledna 1982 (dirigent Ivan Pařík).

Plzeň: 18. března 1914 (česká premiéra - ve smyslu, že byla hrána českým ensemblem).[3]

Osud partitury[editovat | editovat zdroj]

Richard Wagner věnoval partituru své opery Rienzi bavorskému králi Ludvíku II.. Z rodinného archivu Wittelsbachů si ji později vzal německý kancléř Adolf Hitler. Dnes je partitura ztracená.[4]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Rienzi je pětiaktové dílo v duchu Velké francouzské opery. Mezi často interpretované části patří především předehra, ale také modlitba Rienziho (Allmächtger Vater).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PETRÁNĚK, Pavel. Richard Wagner a česká kultura. V Praze: Národní divadlo, c2005. S. Str. 9. 
  2. Rienzi (Opera). [online]. Praha: Národní divadlo [cit. 2013-03-21]. Dostupné online. 
  3. TROJAN, Jan. Dějiny opery : tvůrci předloh, libretisté, skladatelé a jejich díla. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2001. S. Str. 189. 
  4. KUČERA, Jan Pavel. Drama zrozené hudbou : Richard Wagner. Praha: Paseka, 1995. S. Str. 58. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PIVODA, František. O hudbě Wagnerově. Praha: Otto, 1881. Dostupné online. Polemická stať autora se zabývá hodnocením hudebního směru Wagnerova a jeho oper, všímá si soudobých ohlasů a reflexí na jeho dílo v Čechách a v zahraničí. 
  • PETRÁNĚK, Pavel. Richard Wagner a česká kultura. Praha: Národní divadlo, 2005. 280 s. ISBN 80-7258-190-2. 
  • MAGEE, Bryan. Wagner a filosofie. Překlad Zdeňka Marečková. Praha: Jiří Buchal - BB/art, 2004. 351 s. ISBN 978-80-7258-005-7, ISBN 80-7341-337-X. 
  • HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 500–502. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]