Heinrich Heine

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Heinrich Heine
Heinrich Heine
Heinrich Heine
Narození 13. prosince 1797
Düsseldorf
Úmrtí 17. února 1856 (ve věku 58 let)
Paříž
Místo odpočinku Montmartre
Alma mater univerzita v Bonnu
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ20266330 (18211823)
Universita v Göttingenu
Povolání básník, spisovatel, novinář, literární kritik a publicista
Příbuzní bratr Gustav Heine von Geldern
sestra Charlotte Embden
Podpis Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Christian Johann Heinrich Heine (13. prosince 1797 Düsseldorf17. února 1856 Paříž), vlastním jménem Harry Heine, byl německý prozaik, básník, publicista a esejista, představitel hnutí Junges Deutschland v období romantismu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze zámožné židovské rodiny, studoval práva v Bonnu a v Göttingenu. Židovství opustil a stal se protestantem. Od roku 1831 žil v pařížské emigraci (snažil se sblížit francouzskou a německou kulturu), jeho díla byla v Německu zakázána. Zde se roku 1843 seznámil a spřátelil s Karlem Marxem, s nímž vedl během jeho pařížského období rozsáhlé politické diskuse.[1] Heine sympatizoval se socialistickými myšlenkami, obával se však nebezpečného vlivu komunistických idejí pro kulturu. Zastával liberalistické myšlenky, ve svých básních kritizoval církev, absolutismus, militarismus a pokryteckou morálku svých současníků. Měl sklony k pesimismu, cynismu a ironii; od roku 1848 byl těžce nemocen a v posledních letech života zcela ochrnul.

Jeho styl vyhovoval českým obrozeneckým básníkům, inspiroval zejména Jana Nerudu, J.V. Friče, Sládka, Sabinu, Karla Havlíčka Borovského, Fráňu Šrámka a Františka Gellnera.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Heine byl nejcenzurovanější autor na světě[zdroj?] - byl velmi kritický k tehdejší společnosti. Brojil proti feudalismu, poměrům v tehdejším Německu, náboženství. Jeho tvorba je prosycena erotikou, což byl jeden z dalších důvodů cenzury. Jeho díla, pokud vyšla, byla upravována, zkracována nebo zakazována. Cenzura a zákaz vydávání se vztahoval i na díla, která ještě nebyla napsána. Objevovaly se i heinovské podvrhy.

Mnoho jeho básní bylo zhudebněno známými skladateli (například Dva grenadýři - R. Schumann).

Za éry nacismu byly výtisky Heineho poezie vyřazovány z knihoven a páleny (kvůli židovskému původu), některé z jeho básní, jež během 19. století v Německu zlidověly, však byly v nacistických čítankách uváděny jako výtvory anonymního německého génia. Za doby nacismu se plně naplnil Heinúv známý výrok, že "pokud jsou lidé schopni pálit knihy, jsou schopni pálit i lidi".[2]

Slavná jsou i jeho poslední slova "Bůh mi odpustí. Je to jeho zaměstnání."[3][4] Jako jeho epitaf bývá často uváděno:

Hier liegen meine Gebeine --
Wenn wären sie nur deine!
Heine.

("Zde leží moje kosti - kéž by tak byly tvoje! Heine."[5]), avšak jedná se o mýtus. Skutečné verše na náhrobku jsou zcela jiné (Kde znaveného poutníka / místo posledního odpočinku bude? etc.[6])

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Almansor, 1823
  • Anglické fragmenty (Englische Fragmente), 1831
  • Atta Troll: Sen noci svatojánské (Atta Troll: Ein Sommernachtstraum), 1842
  • Bimini, 1910
  • Cesta Harcem (Die Harzreise), 1826
  • Cesta z Mnichova do Janova (Reise von München nach Genua), 1828
  • Časové básně (Zeitgedichte), 18431844
  • Der Doctor Faust, 1851
  • Doktrína (Die Doktrin), 1844
  • Dva granátníci (Die beiden Grenadiere), 1844
  • Enfant perdu, 1844
  • Flétny a dýky, 1949
  • Florentinské noci. Fragment novely. Listy z Helgolandu, 1910
  • Francouzské poměry (Französische Zustände), 1833
  • Hebrejské melodie. Princezna Sabat. Jehuda ben Halevy. Disputace, 1911
  • Ideje: Kniha Le Grand (Ideen: Das Buch Le Grand), 1827
  • K dějinám náboženství a filosofie v Německu (Zur Geschichte der Religion und Philosophie in Deutschland), 1834
  • K Lazarovi (Zum Lazarus), 1854
  • Kniha písní (Buch der Lieder), 1827 - lyrická sbírka, nešťastná láska, báseň Lorelei
  • Korespondence Heinricha Heineho s Karlem Marxem, 1936
  • Lorelei - slavná báseň
  • Lutetia, 1854
  • Lyrické intermezzo (Lyrisches Intermezzo), 18221823
  • Meč a plamen, 1962
  • Návrat (Heimkehr), 18231824
  • Německo: Zimní pohádka (Deutschland: Ein Wintermärchen), 1844 - silně kritická vůči tehdejšímu Německu
  • Nové básně, 1844
  • O Ludwigovi Börnemu (Über Ludwig Börne: Eine Denkschrift), 1840
  • O Německu (De l'Allemagne), 1835
  • Obrazy z cest (Reisebildern), 18261831 (4 díly)
  • Paměti, 1911
  • Passionál, 1925
  • Písně a lamentace, 1966
  • Písně lásky a hněvu, 1980
  • Písně o tvoření, 1932
  • Plamen a květy, 1976
  • Poslední básně (Letzte Gedichte), 1854
  • Potulné krysy (Die Wanderratten), 1844
  • První básnický leták: Jindřich Heine, 1904
  • Rabín z Bacherachu (Der Rabbi von Bacherach), 1840
  • Ratcliff, 1823
  • Romantická škola (Die Romantische Schule), 1836
  • Romanzero, 1851 - Jedno z nejerotičtějších děl
  • Různé (Verschiedene), 1844
  • Salón (Der Salon), 18341840 (4 díly)
  • Severní moře (Nordsee), 18251826
  • Slezští tkalci (Die schlesischen Weber), 1844
  • Spisy, 19511967 (7 dílů)
  • Toť starý pohádkový les, 1955
  • Über den Denunzianten, 1837
  • Výbor básní, 1924
  • Výbor z díla, 1951 (2 díly)
  • Werke und Briefe, 19611964 (10 dílů)
  • Z básní Heinricha Heineho, 1930
  • Z pamětí pana von Schnabelewopski (Aus den Memoiren des Herrn von Schnabelewopski), 1834

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jost Hermand: Heinrich Heine, Köln – Weimar 2007, kap. „Heine und Marx“, s 85n.
  2. Heine's famous statement was made in Almansor (1823), 245, as found in Knowles (ed.), The Oxford Dictionary of Quotations, 368. Also see: Heinrich Heine, DHA, 5: 16, from Jonathan Skolnik, Jewish Pasts, German Fictions: History, Memory, and Minority Culture in Germany, 1824-1955 (Stanford, CA: Stanford University Press, 2014), p. 147
  3. Poslední slova
  4. Poslední slova
  5. Epitaf
  6. Find a Grave

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Balajka Bohuš: Přehledné dějiny literatury /I/, SPN, Praha 1992
  • Kolektiv autorů: Encyklopédia spisovatelov sveta, Obzor, Bratislava 1987
  • Kolektiv autorů: Encyklopedický slovník, Odeon, Praha 1993
  • Kolektiv autorů: Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských, Odeon, Praha 1987
  • Kolektiv autorů: Universallexikon, Bibliographisches Institut, Leipzig 1988
  • Sochrová Marie: Literatura v kostce, Fragment, Praha 1995
  • ŠALDA, František Xaver. heslo Heinrich Heine. In kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha : Jan Otto, 1897. ISBN 80-7185-057-8. Svazek XI, s. 25-26.
  • text hesla je k dispozici též v knize Šaldův slovník naučný, Praha : Československý spisovatel, 1986,

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]