Z mrtvého domu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Z mrtvého domu
Reliéf Leoše Janáčka od Julia Pelikána
Reliéf Leoše Janáčka od Julia Pelikána
Základní informace
Žánr Opera-drama
Hudba Leoš Janáček
Libreto Leoš Janáček
Originální jazyk Čeština
Literární předloha Zápisky z mrtvého domu (Dostojevskij)
Premiéra 12. dubna 1930
Česká premiéra Národní divadlo Brno

Z mrtvého domu je opera o třech dějstvích od Leoše Janáčka, jenž je současně autorem libreta, které vytvořil překladem a úpravou románu románu Fjodora Michajloviče Dostojevského z roku 1862. Je to také Janáčkova poslední opera a měla premiéru 12. dubna 1930 v Národním divadle v Brně, dva roky po autorově smrti.

Okolnosti vzniku[editovat | editovat zdroj]

Plakát k uvedení opery v pražském Národním divadle, 2015

Janáček na opeře začal pracovat v únoru 1927 a dokončil ji 8. června 1928,[1] a zřejmě si byl vědom, že je to jeho poslední opera. Proto se rozhodl porušit svůj zvyk vytvářet své postavy podle své múzy Kamily Stösslové, ačkoli téma osamělosti a odloučení poslední opery je možno zřetelně chápat jako reakci na její lhostejnost k jeho citům.

V opeře se objevuje pouze jedna ženská postava a děj je umístěn do sibiřské věznice, kterou představuje velký sbor namísto několika výrazných postav. Dílo prakticky nemá hlavní děj jako celek, ale jednotlivé postavy líčí své životní příběhy, a ve druhém dějství se objevuje "hra ve hře".

Janáček operu Z mrtvého domu před svou smrtí dokončil. Jeho žáci Břetislav Bakala a Osvald Chlubna však usoudili, že orchestrace zůstala nedokončena, a tak "vyplnili" rozsáhlé části partitury a závěr opery upravili tak, aby vyzněl optimističtěji. Další zásahy do textu pak udělal Ota Zítek, když změnil některé části textu nebo sled událostí.[2] O několik desítek let později se stále více prosazovala původní verze, tak jak ji Janáček zamýšlel, a ta se také nakonec vžila. Nicméně některá provedení jsou dosud uváděna v novější podobě, kde konec příběhu vyznívá méně chmurně.

Opera vyžaduje velké obsazení orchestru, včetně řetězů coby perkusního nástroje k navození zvuku věznice. Janáček také použil celé nebo zkrácené texty písně vězňů z Dostojevského.[1]

Aranžmá opery ve formě suity dirigenta Františka Jílka byla provedena Brněnskou státní filharmonií.

Osoby[editovat | editovat zdroj]

Role Hlas Premiéra 12. dubna 1930
(řídil: Břetislav Bakala[3])
Alexandr Petrovič Gorjančikov baryton Vlastimil Šíma
Aljeja, mladý Tatar mezzosoprán Božena Žlábková
Luka Kuzmič (Filka Morozov) tenor Emil Olšovský
Skuratov tenor Antonín Pelz / Pelc
Šiškov baryton Géza Fischer / Fišer
Placmajor (ředitel věznice) baryton Leonid Pribytkov
Starý vězeň/Nikita tenor
Malý vězeň baryton Jaroslav Čihák
Veselý vězeň tenor Václav Šindler
První strážný tenor
Druhý strážný baryton
Starší vězeň tenor Josef Žižka
Hlas (zpoza scény) tenor
Kuchař (vězeň) baryton Vladimír Jedenáctík
Kněz baryton Adolf Brunner
Čekunov bas Vladimír Jedenáctík
Opilý vězeň tenor Antonín Pelz / Pelc
Šapkin tenor Valentin Šindler
Kovář (vězeň) baryton Václav Fiala
Vězeň/Kedril tenor Jaroslav Suchánek
Vězeň/Don Juan/Brahmán bas Pavel Jerner / Ježek
Mladý vězeň tenor Vladimír Skalický
Akulka (prostitutka) mezzosoprán Jožka Mattesová
Čerevin tenor
Mužský sbor: vězni (v některých částech hrají mlčky); návštěvníci, dozorci věznice (mimové)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku From the House of the Dead na anglické Wikipedii.

  1. a b Ladislav Šíp, Poslední opera Leoše Janáčka – stať in LP booklet accompanying Supraphon box SU 5075-76, Artia, Praha, 1965.
  2. Hans Hollander, "Janáček's Last Opera" in The Musical Times, 97 (1362), 407–409 (1956).
  3. Archiv Národního divadla Brno zpřístupněno 18. dubna 2017.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Z mrtvého domu ve Wikimedia Commons