Václav Bednář

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Václav Bednář
Narození 20. prosince 1905
Ostrava
Úmrtí 12. listopadu 1987 (ve věku 81 let)
Místo odpočinku Slavín
Ocenění národní umělec (1963)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Bednář (20. prosince 1905 Ostrava12. listopadu 1987 Praha) byl český operní pěvec-barytonista.

Život[editovat | editovat zdroj]

Původně se vyučil kominíkem. V letech 1922-1925 studoval soukromě zpěv u Karla KügleraOstravě, později v letech 1934–1942 ve Vídni u K. Grünwalda a M. Ullanovského. V letech 1928–1936 byl sólistou ostravské opery. V roce 1936 se stal sólistou brněnské opery, kde působil do svého zatčení gestapem roku 1941, které ho věznilo šest týdnů. Poté mu byla z nařízení okupačních úřadů zakázána umělecká činnost. V letech 1943–1944 působil v Českém lidovém divadle, po zavření divadel byl až do roku 1945 mimo divadlo. Dne 1. 8. 1945 se stal sólistou opery Národního divadlaPraze a setrval zde až do roku 1972, kdy odešel do důchodu. V letech 1961–1975 učil zpěv na Pražské konzervatoři. Byl držitelem čestných titulů laureát státní ceny (1949, 1955), zasloužilý umělec (1955), v roce 1963 byl jmenován národním umělcem.

Do Národního divadla přišel již jako zcela vyzrálá umělecká osobnost a velmi záhy se stal přední silou ve svém oboru. Základ svého repertoáru nastudoval již v Ostravě a v Brně. Těžištěm jeho repertoáru byla tvorba slovanské provenience jeho pěveckého projevu. Svůj baryton uplatnil především v dílech Bedřicha Smetany, kde na dlouhou dobu vytvořil vzor smetanovských barytonových postav. Byl Kalinou v opeře Tajemství, Vokem v opeře Čertova stěna, Tausendmarkem Braniborech v Čechách, Tomšem v Hubičce, Přemyslem v Libuši a především králem Vladislavem v Daliborovi, jeho výkon je zaznamenán ve filmové verzi této opery z roku 1952. Za všechny ostatní je třeba vyzdvihnout Bednářovo ztvárnění ušlechtilého Bohuše z Harasova (Dvořák-Jakobín), Samka (Foerster-Eva, Revírníka (Janáček-Příhody Lišky Bystroušky) a Petra Voka (Pauer-Zuzana Vojířová). Ze světového repertoáru nastudoval např. Knížete Igora (Borodin-Kníže Igor), Eugena Oněgina (Čajkovskij-Eugen Oněgin) a Valentina (Gounod-Faust).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 1. sešit. Ostrava : Ostravská univerzita ; Opava : Optys, 1993. 112 s. ISBN 80-85819-05-8. S. 19–20.
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 32, 332, 342, 345.
  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan Pavel. Malá encyklopedie české opery. Praha : Paseka, 1999. 347 s. ISBN 80-7185-236-8. S. 24.
  • Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. 1. svazek : A–L. 2. vydání. Ostrava : Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity, 2013. 570 s. ISBN 978-80-7464-386-6. S. 111.
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského, Státního a Národního divadla v Brně : Český divadelní slovník. III, 1884–1994 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Národní divadlo, 1994. 791 s. S. 58–61.
  • PROCHÁZKA, Vladimír (ed). Národní divadlo a jeho předchůdci: slovník umělců divadel Vlastenského, Stavovského, Prozatímního a Národního. Praha: Academia, 1988. 623 s. S. 18–19.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 66. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]