Karel Berman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel Berman
Základní informace
Narození 14. duben 1919
Jindřichův Hradec, Čechy
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 11. srpen 1995
Praha
Česká republikaČeská republika Česká republika
Žánry opera,
Povolání zpěvák, skladatel, operní režisér, libretista a překladatel
Hlasový obor basbaryton
Ocenění národní umělec (1982)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Berman (14. dubna 1919 Jindřichův Hradec11. srpna 1995 Praha) byl český operní pěvec-basbarytonista, hudební skladatel, operní režisér, libretista a překladatel.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstal v hudební rodině. Po maturitě na gymnáziu v Jindřichově Hradci začal v roce 1938 studovat na pražské konzervatoři. Od roku 1943 byl z rasových důvodů vězněn v nacistických koncentračních táborech, nejprve v Terezíně (zde se jako zpěvák, režisér a skladatel podílel na práci vězeňského divadla), potom v Osvětimi, Kauferingu a Allachu u Dachau.[1]

Po osvobození dokončil studia na konzervatoři (zpěv u Egona Fuchse a Hilberta Vávry, režie u Františka Pujmana, kompozice u Rudolfa Karla a dirigování u Pavla Dědečka). V letech 19461948 působil v opavské opeře, v dalších letech (1948–1953) jako pěvec a režisér operního souboru Městského divadla v Plzni.[2] V roce 1953 byl angažován jako sólista a později i jako režisér opery Národního divadla v Praze. Za čtyři desítky let vytvořil více než 3000 rolí a nastudoval na 80 operních inscenací (např. Mozartova Dona Giovanniho a Janáčkovu, Její pastorkyňu). V jeho obsáhlém repertoáru byli např. Mozart, Rossini, Weber, Wagner, Verdi, Smetana, Dvořák, Musorgskij, Janáček, Stravinskij, Martinů.

Podobně jako Ladislav Mráz se jako jeden z prvních soustavně věnoval předklasickému repertoáru. Pro mimořádné hlasové dispozice a brilantní techniku se stal v Československu i v zahraničí vyhledávaným interpretem obtížných partů oratorních a kantátových. Vystupoval mj. s Pražským komorním orchestrem a souborem Ars rediviva, s nímž spolupracoval na československé premiéře cyklu árií z Bachových duchovních kantát, pašijí a oratorií a na některých dalších projektech, například na první evropské nahrávce Zelenkových Lamentací Jeremiáše proroka (podrobněji:Diskografie Ars rediviva).

Působil také jako hudební pedagog. V letech 19611971 vyučoval na pražské konzervatoři a od roku 1964 na HAMU, profesorem byl jmenován v roce 1990.[3]

Byl jedním z nejtalentovanějších českých libretistů. Jako překladatel hudebních textů skvěle uplatňoval nejen své zkušenosti vokalisty, ale i svůj humor a fantazii (např. Telemannova Smuteční óda za umělecky vzdělaného kanárka).

Vystupoval pravidelně na zahraničních operních a koncertních scénách, např. v Berlíně a ve Vídni, kde byl v roce 1995 za přítomnosti rakouského kancléře vyznamenán prestižní medailí Fidelio.

V roce 1993 získal za celoživotní mistrovství v oboru opera Cenu Thálie.

Kompoziční tvorba[editovat | editovat zdroj]

  • Poupata, písňový cyklus pro baryton a klavír (1944)
  • Reminiscences, klavírní suita (1938–1945, vydáno posmrtně v roce 2000)
  • Terezín, klavírní suita

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MELVILLE-MASON, Graham. Obituary: Karel Berman [online]. Independent, [cit. 2009-04-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů, s. 82.
  3. Český biografický slovník XX. století I, s. 89.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Československý hudební slovník osob a institucí, I (Praha 1963)
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 82, 83, 334, 436.
  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha : Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 44.  
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 49-50.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 89.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 4. sešit : Bene–Bez. Praha : Libri, 2006. 376–477 s. ISBN 80-7277-299-6. S. 446–447.  
  • Herbert Gantschacher Viktor Ullmann - Zeuge und Opfer der Apokalypse / Witness and Victim of the Apocalypse / Testimone e vittima dell'Apocalisse / Svědek a oběť apokalypsy / Prič in žrtev apokalipse. ARBOS-Edition, Arnoldstein- Klagenfurt - Salzburg - Wien - Prora - Prag 2015, ISBN: 978-3-9503173-3-6, S. 125, S. 139, S. 271, S. 286

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]