Ultraphon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ultraphon
Sídlo Praha (e)
Data mohou pocházet z datové položky.
Etiketa na gramofonové desce Ultraphonu pro švédský trh

Ultraphon bylo německo-české hudební vydavatelství působící od 20. do 40. let 20. století.

Ve 20. letech vznikl německý label Ultraphon v nizozemském vlastnictví. Práva na jeho české zastoupení získala v roce 1929 pražská firma Ravitas, která vydávala nahrávky německého Ultraphonu a již od počátku také zajišťovala realizaci a vydávání desek českých umělců.[1] Ti ovšem zpočátku museli nahrávat v Berlíně a následně v provizorním studiu v Praze. Definitivní pražské studio Ultraphonu bylo dokončeno až později.[2] V roce 1932 zkrachoval německý Ultraphon a nizozemští majitelé odprodali Ravitasu své české aktivity, včetně práva na využití ochranné známky. Téhož roku tak vzniklo české hudební vydavatelství Ultraphon v podobě akciové společnosti.[3] Ve 30. letech vydával label na gramofonových deskách populární interprety (jako jsou R. A. Dvorský, Benešova dechová hudba, Vlado Klemens, Josef Skupa či Karel Vacek) a věnoval se klasické hudbě, jazzu, swingu a mluvenému slovu[2] a vlastnil též ochrannou známku Supraphon.[4] Podobně jako druhé velké české prvorepublikové vydavatelství Esta byl i Ultraphon po skončení druhé světové války na základě Benešových dekretů v roce 1946 znárodněn a stal součástí národního podniku Gramofonové závody.[5]

Název Ultraphon byl v roce 1949 použit pro nově vzniklý závod Gramofonových závodů (GZ), který sloužil pro tuzemskou distribuci gramofonových desek a gramofonů.[5][4] Zrušen byl při reorganizaci podniku roku 1951.[6] V rámci GZ tehdy působil i závod Supraphon věnující se exportu. Samotné GZ byly později přejmenovány na Státní hudební vydavatelství a roku 1967 na Supraphon, čímž využily jeden ze dvou labelů vlastněných meziválečným Ultraphonem.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SZCZEPANIK, Petr. Film a nahrávací průmysl: případ Ultraphonu. Iluminace. 2007, čís. 3, s. 103. Dostupné online.   [Dále jen Szczepanik.]
  2. a b TRÁVNÍČEK, Václav. Proměny českého hudebního trhu očima reprezentantů čtyř nejsilnějších mediálních institucí. Brno, 2012 [cit. 2015-09-18]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Jiří Pavelka. s. 19–20. Dostupné online.
  3. Szczepanik, s. 111–115.
  4. a b Szczepanik, s. 118.
  5. a b c MATOUŠEK, Daniel. Gramofonový průmysl v komunistickém Československu se zaměřením na dobu tzv. normalizace. Brno, 2013 [cit. 2015-09-18]. Magisterská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Ústav hudební vědy. Vedoucí práce Viktor Pantůček. s. 12. Dostupné online. [Dále jen Matoušek.]
  6. JUSTOVÁ, Blanka. Průzkum ve vybraných paměťových institucích zaměřený na fond zvukových dokumentů: analýza k projektu Národní virtuální fonotéka. Brno, 2013 [cit. 2015-09-18]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Kabinet informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce Pavla Švástová. s. 26. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • SZCZEPANIK, Petr. Film a nahrávací průmysl: případ Ultraphonu. Iluminace. 2007, čís. 3, s. 95–151. Dostupné online.