Ultraphon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ultraphon
Etiketa na gramofonové desce Ultraphonu pro švédský trh
Etiketa na gramofonové desce Ultraphonu pro švédský trh
Mateřská společnost Warner Music Group
Vznik 1932
Sídlo Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ultraphon bylo německo-české hudební vydavatelství působící od 20. do 40. let 20. století.

Ve 20. letech vznikl německý label Ultraphon v nizozemském vlastnictví. Práva na jeho české zastoupení získala v roce 1929 pražská firma Ravitas, která vydávala nahrávky německého Ultraphonu a již od počátku také zajišťovala realizaci a vydávání desek českých umělců.[1] Ti ovšem zpočátku museli nahrávat v Berlíně a následně v provizorním studiu v Praze. Definitivní pražské studio Ultraphonu bylo dokončeno až později.[2] V roce 1932 zkrachoval německý Ultraphon a nizozemští majitelé odprodali Ravitasu své české aktivity, včetně práva na využití ochranné známky. Téhož roku tak vzniklo české hudební vydavatelství Ultraphon v podobě akciové společnosti.[3] Ve 30. letech vydával label na gramofonových deskách populární interprety (jako jsou R. A. Dvorský, Benešova dechová hudba, Vlado Klemens, Josef Skupa či Karel Vacek) a věnoval se klasické hudbě, jazzu, swingu a mluvenému slovu[2] a vlastnil též ochrannou známku Supraphon.[4] Podobně jako druhé velké české prvorepublikové vydavatelství Esta byl i Ultraphon po skončení druhé světové války na základě Benešových dekretů v roce 1946 znárodněn a stal součástí národního podniku Gramofonové závody.[5]

Název Ultraphon byl v roce 1949 použit pro nově vzniklý závod Gramofonových závodů (GZ), který sloužil pro tuzemskou distribuci gramofonových desek a gramofonů.[5][4] Zrušen byl při reorganizaci podniku roku 1951.[6] V rámci GZ tehdy působil i závod Supraphon věnující se exportu. Samotné GZ byly později přejmenovány na Státní hudební vydavatelství a roku 1967 na Supraphon, čímž využily jeden ze dvou labelů vlastněných meziválečným Ultraphonem.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SZCZEPANIK, Petr. Film a nahrávací průmysl: případ Ultraphonu. Iluminace. 2007, čís. 3, s. 103. Dostupné online.  [Dále jen Szczepanik.]
  2. a b TRÁVNÍČEK, Václav. Proměny českého hudebního trhu očima reprezentantů čtyř nejsilnějších mediálních institucí. Brno, 2012 [cit. 2015-09-18]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Jiří Pavelka. s. 19–20. Dostupné online.
  3. Szczepanik, s. 111–115.
  4. a b Szczepanik, s. 118.
  5. a b c MATOUŠEK, Daniel. Gramofonový průmysl v komunistickém Československu se zaměřením na dobu tzv. normalizace. Brno, 2013 [cit. 2015-09-18]. Magisterská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Ústav hudební vědy. Vedoucí práce Viktor Pantůček. s. 12. Dostupné online. [Dále jen Matoušek.]
  6. JUSTOVÁ, Blanka. Průzkum ve vybraných paměťových institucích zaměřený na fond zvukových dokumentů: analýza k projektu Národní virtuální fonotéka. Brno, 2013 [cit. 2015-09-18]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Kabinet informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce Pavla Švástová. s. 26. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]