Ladislav Smoljak

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ladislav Smoljak
Ladislav Smoljak v roce 2010
Ladislav Smoljak v roce 2010
Narození9. prosince 1931
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí6. června 2010 (ve věku 78 let)
Kladno
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Manžel(ka)Soňa Doležílková (1958–1973)
Dagmar Smoljaková
Alice Smoljaková
DětiDavid Smoljak
Filip Smoljak
Kateřina Smoljaková
Alžběta Smoljaková
Oficiální webwww.smoljak.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ladislav Smoljak (9. prosince 1931 Praha6. června 2010 Kladno) byl český filmový, televizní a divadelní režisér, scenárista a herec, čelní postava Divadla Járy Cimrmana. Původní profesí byl učitel a pracoval také jako redaktor. Od konce 60. let spolupracoval se Zdeňkem Svěrákem, se kterým psal divadelní hry o českém fiktivním géniovi Járovi Cimrmanovi a scénáře filmových komedií.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 9. prosince 1931 do pražské dělnické rodiny. Jeho otec pracoval jako krejčí a maminka byla dělnicí.[1] Vystudoval gymnázium, na kterém odmaturoval v roce 1952. Přihlášku k vysokoškolskému studiu měl podanou na Divadelní fakultu Akademie múzických umění (DAMU), kde plánoval studovat divadelní režii. U přijímacích zkoušek však neuspěl.[1] Přijat byl na Vysokou školu pedagogickou, na níž roku 1957 složil státní zkoušky učitelství matematiky a fyziky. Následně po dva roky působil jako odborný asistent na Fakultě technické a jaderné fyziky Univerzity Karlovy v Praze. Následně se stal středoškolským profesorem matematiky a fyziky v Brandýse nad Labem.[1]

Tou dobou, od roku 1960, pro časopis Kultura externě recenzoval tehdejší televizní tvorbu. Od roku 1961 do roku 1963 vedl kulturní rubriku Mladého světa a počínaje rokem 1963 se na dobu dvanácti let (do roku 1975) stal nakladatelským redaktorem Mladé fronty. Poté začal působit jako scenárista a režisér ve Filmovém studiu Barrandov. Po sametové revoluci, od roku 1990, odešel do svobodného povolání, ve které byl až do konce svého života.[1]

V roce 1966 založil spolu se Zdeňkem Svěrákem, Jiřím Šebánkem, Karlem Velebným, Miloněm Čepelkou a dalšími přáteli Divadlo Járy Cimrmana, které navazovalo na rozhlasový pořad Nealkoholická vinárna U Pavouka. Postupem let se téma neexistující české osobnosti Járy Cimrmana stalo celonárodním fenoménem.[1] Smoljak pro divadlo psal hry, následně je režíroval a od roku 1973 byl uměleckým vedoucím.[1]

Roku 1998 založil Studio Jára, jež posléze přejmenoval na Studio Láďa. Pro uskupení v původním názvu připravil vlastní hru Hymna aneb Urfidlovačka a po změně pro ansámbl napsal a secvičil drama Fantóm Realistického divadla Zdeňka Nejedlého.[1] Angažoval se ale i v divadle Semafor, Divadle Na tahu, kde vystupoval v roli Macheatha v adaptaci Žebrácké opery od Václava Havla, nebo v Divadle Na zábradlí v dramatu Rudý říjen.[2]

Uplatnil se rovněž ve filmu, kde nejprve působil jako herec, posléze scenárista a nakonec jako režisér. Jeho první filmovou rolí se stala postava úředníka v absurdní grotesce Postava k podpírání, kterou v roce 1963 natočili režiséři Pavel Juráček a Jan Schmidt.[2] Dalšími epizodními filmovými úlohami byly novinář ve snímku Jiřího Menzela Zločin v šantánu (1968), strážník v dětském filmu Oty Kovala Lucie a zázraky (1970), divadelní kritik ve snímku Václava Vorlíčka Pane, vy jste vdova! (1971) a hádavý manžel v komedii Jaroslava Papouška Homolka a tobolka (1972).[2] První významnější rolí se stal vedoucí autoservisu Karfík v komedii Oldřicha Lipského Jáchyme, hoď ho do stroje![2]

Pro Českou televizi v roli průvodce pořadem natočil Hudební toulky (2003) a Toulky s Ladislavem Smoljakem (2008).[3]

Dne 28. října 1999 mu tehdejší prezident České republiky, Václav Havel, propůjčil Medaili za zásluhy III. stupně.[3]

Ladislav Smoljak zachycený při divadelní hře Vyšetřování ztráty třídní knihy

V počátcích jeho kariéry si ho lidé pletli se zpěvákem Petrem Spáleným. Smoljak doufal, že jednou nastane situace, kdy se budou lidé domnívat, že se setkali se Smoljakem a on to ve skutečnosti bude Petr Spálený.[4]

Politická angažovanost[editovat | editovat zdroj]

Sledoval politickou scénu a často se k ní vyjadřoval. Před sametovou revolucí nacházeli diváci v jeho divadelních hrách politické paralely, které také přispěly k jejich popularitě, ačkoliv se vyhýbal prvoplánové politické satiře. To se odrazilo také v přístupu vládnoucího režimu k Divadlu Járy Cimrmana, které se muselo často stěhovat.[5]

Podle Cibulkových seznamů byl spolupracovníkem StB v kategorii důvěrník, krycí jméno Stožický, evidenční čísla 23 047, 8 823 047.[6] V oficiálních seznamech ministerstva vnitra však uveden není. Dle nálezu Ústavního soudu totiž nelze prokázat, že důvěrníci byli vědomými spolupracovníky Státní bezpečnosti. Nejnověji se prokázalo, že došlo k chybě při metodice přepisu a Smoljak byl označen jako spolupracovník StB, kterým nikdy nebyl.[7]

V roce 1989 podporoval změnu režimu, později často politickou scénu komentoval a angažoval se v občanských protestech. V roce 1997 se připojil k výzvě divadelníků na podporu tehdejší vlády před chystaným hlasováním o vyslovení důvěry. V následujícím roce se podepsal pod otevřený dopis umělců předsedovi vlády Miloši Zemanovi protestující proti odvolání ředitelky pražské vinohradské nemocnice Zuzany Roithové. V roce 2000 v průběhu televizní krize podpořil stávkující zaměstnance. V roce 2007 podpořil stavbu radarové základny USA v České republice.[5]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Hrob Ladislava Smoljaka od Jiřího Laštovičky na Olšanských hřbitovech

Byl třikrát ženatý a rozvedený, měl 4 děti – Davida (* 8. února 1959), Filipa (* 17. října 1965), Kateřinu (* 27. května 1977) a Alžbětu (* 7. července 1979).

Zemřel na rakovinu dne 6. června 2010 v kladenské nemocnici. V divadle hrál ještě 10 dní před úmrtím.[8]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Námět a scénář[editovat | editovat zdroj]

Režie[editovat | editovat zdroj]

Herec[editovat | editovat zdroj]

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

Zleva: Miloň Čepelka, Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak na festivalu Svět knihy v roce 2010

Hry Divadla Járy Cimrmana[editovat | editovat zdroj]

Byl režisérem[pozn. 1] i hercem všech her DJC, z nichž většinu napsal společně se Z. Svěrákem. Výjimkou jsou pouze první tři hry repertoáru.

Vlastní hry[editovat | editovat zdroj]

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Ladislav Smoljak nerežíroval hru Domácí zabijačka a původně ani Akt. Neshody mezi ním a Jiřím Šebánkem a také spor o to, zda by měl Smoljak režírovat Hospodu Na mýtince, byly příčinou rozkolu v souboru a následného odchodu Jiřího Šebánka a režisérky Heleny Philippové z DJC. (Své další setrvání v souboru podmiňovali odchodem Ladislava Smoljaka.)[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g FIKEJZ, Miloš. Český film: herci a herečky. 1. vyd. Díl 3. (S–Ž). Praha: Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. Heslo Smoljak Ladislav, s. 166. [Dále jen Fikejz]. 
  2. a b c d Fikejz, s. 167.
  3. a b Fikejz, s. 168.
  4. HRBEK, David. Všechno je sázka. 1. vyd. Praha: Máj, Švandovo divadlo na Smíchově, Dokořán, 2006. 223 s. ISBN 80-7363-093-1, ISBN 80-86643-20-4. Kapitola Zdeněk Svěrák – Věty si kroužím, jak mi chutnají, s. 78. 
  5. a b ČTK. Smoljak se angažoval v politice. Politici litují jeho smrti. Novinky.cz [online]. 2010-06-06 [cit. 2010-11-14]. Dostupné online. 
  6. Cibulkovy seznamy: Ladislav Smoljak [online]. Cibulkovy seznamy [cit. 2010-11-15]. Dostupné online. 
  7. ‚Spolupráce je proti jeho přesvědčení.‘ Jak chtěla StB zlomit Smoljaka, ale neuspěla | Domov. Lidovky.cz [online]. 2017-07-10 [cit. 2021-12-10]. Dostupné online. 
  8. Zemřel Ladislav Smoljak, jeden z otců Járy Cimrmana. Novinky.cz [online]. 2010-06-06 [cit. 2010-11-14]. Dostupné online. 
  9. Fenomény – Cimrmani
  10. CHUCHMA, Josef. Historická, ne však divadelní lekce učitele českého národa Ladislava Smoljaka. iDNES.cz [online]. 2009-12-02 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]