Přeskočit na obsah

Cibulkovy seznamy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Cibulkovy seznamy jsou seznamy údajně vedené Státní bezpečností během komunistického režimu v Československu. V roce 1992 je zveřejnil aktivista Petr Cibulka. Nejznámější se stala databáze více než 200 000 jmen, které z různých důvodů evidovala StB. Vzhledem k řadě nepřesností byly seznamy zdrojem zájmu a stovek soudních sporů.

Kromě seznamu osob evidovaných StB vydal Petr Cibulka i seznamy více než 20 000 důstojníků Státní bezpečnosti, členy Politbyra a Ústředního výboru Komunistické strany Československa působící v letech 1945 až 1990, seznam vyznamenaných důstojníků Lidových milicí, důstojníků KGB a GRU působících na území Československa a seznam části komunistických soudců a prokurátorů.

V roce 2002 ministerstvo vnitra vydalo oficiální verzi seznamu spolupracovníků StB dle zákona 107/2002 Sb.[1] Dnes tuto databázi uchovává Archiv bezpečnostních složek. Později byly vydány další verze.[2]

Podle údajů zveřejněných aktivistou Jiřím Vaňkem mu tyto části seznamů předal David Eleder,[pozn. 1][4] který po Sametové revoluci pracoval v Občanské komisi ministerstva vnitra a za nevyjasněných okolností se v roce 1992 utopil v Chorvatsku.[5] Později vyšly najevo bližší okolnosti úniku, na kterém se mimo jiné podíleli také Lubor Kohout, člen komise pro vyšetřování událostí 17. listopadu, pozdější poslanec Pavel Žáček a studentský aktivista Stanislav Červinka.[6]

Ihned po zveřejnění se objevila řada evidovaných osob, kteří se Státní bezpečností nikdy nespolupracovali anebo je StB sice kontaktovala, ale spolupráci odmítli. V seznamech se nacházejí i někteří ze sledovaných, včetně matky Petra Cibulky. Na Cibulku tak bylo podáno mnoho trestních oznámení z niž většinu soudních sporů rozhodly soudy ve prospěch žadatelů.[7] Reakce některých z těch, kteří byli v seznamech uvedeni, vyšly v knize Osočení, kde někteří tvrdí, že se do Cibulkových seznamů dostali neprávem, jiní vysvětlují okolnosti vzniku a charakter spolupráce. Seznamy odsoudila řada osobností, mimo jiné i bývalý prezident Václav Havel.[8]

  1. V některých starších článcích, vč. jeho vlastního,[3] uváděno Elleder.
  1. 107/2002 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 140/1996 Sb., o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní .... Zákony pro lidi [online]. [cit. 2022-05-06]. Dostupné online. 
  2. Svazky Stb. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2010-08-03 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online. 
  3. David Elleder: Vážení signatáři Charty 77, in Lidové noviny. Praha: Lidové noviny, 25.04.1990, 3(45), s. 1. ISSN 0862-5921. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:9b72df00-8ceb-11e8-9588-5ef3fc9bb22f
  4. Prokop Tomek. Tajný kód v dokladech i program na výběr ideálního agenta. Co chystala StB. iDNES.cz [online]. 2019-12-04 [cit. 2023-08-09]. Dostupné online. 
  5. ŠINAGL, Jan; MARTY. Pravda o seznamech spolupracovníků STB. www.sinagl.cz [online]. [cit. 2022-05-06]. Dostupné online. 
  6. SKALICKÝ, Matěj. Odhalení po 30 letech. Novinářka zveřejnila, kdo vynesl Cibulkovy seznamy lidí spjatých s StB. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2024-11-18 [cit. 2024-11-20]. Dostupné online. 
  7. SCHOVÁNEK, R. Výročí Cibulkových seznamů. Kam mizí ta jména? - Echo24.cz. www.echo24.cz [online]. 2015-03-18 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online. 
  8. Televizní noviny před 15 lety: prezident Havel před soudem. TN.cz [online]. 2009-05-17 [cit. 2023-11-28]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]