Petr Cibulka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Petr Cibulka
Předseda strany Pravý blok
Úřadující
Ve funkci od:
22. července 2000
Stranická příslušnost
ČlenstvíPB

Narození27. října 1950 (70 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choťrozvedený
Dětijeden syn
SídloPraha
Profesepolitik
Oceněníúčastník odboje a odporu proti komunismu
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Petr Cibulka (* 27. října 1950 Brno) je český disident, aktivista a novinář, zakladatel a předseda radikální politické strany Pravý Blok.

Život[editovat | editovat zdroj]

Volební lístek politické strany Pravý Blok s jejím extrémně dlouhým kompletním názvem

Je jedním ze signatářů Charty 77, byl členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a aktivistou Jazzové sekce Svazu hudebníků. Před listopadem 1989 byl opakovaně vězněn. Z poslední vazby byl propuštěn těsně po sametové revoluci.

Již na počátku 90. let (1993) zveřejnil část seznamu agentů a spolupracovníků StB, známou jako „Cibulkovy seznamy“. Ty nejprve vycházely na pokračování v Necenzurovaných novinách (tzv. „Rudé Krávo“), poté vyšly knižně a později byly zveřejněny na internetu.

Jedná se o iniciátora a jednoho z hlavních zakladatelů politické strany Pravý Blok, předsedou této politické strany byl zvolen v roce 2000. V roce 2003 neúspěšně kandidoval v doplňovacích senátní volbáchobvodu č. 58 – Brno-město.[1] Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval jako lídr strany Pravý blok[2], ale neuspěl (Pravý blok získal 0,52 % hlasů a do EP se nedostal). V komunálních volbách v roce 2014 kandidoval za Pravý blok do Zastupitelstva Hlavního města Prahy. Jakožto lídr kandidátky byl i kandidátem strany na post pražského primátora[3], strana však získala pouze 0,07 % hlasů.[4] Také v komunálních volbách v roce 2018 do Zastupitelstva hlavního města Prahy kandidoval jako lídr Pravého bloku a tudíž byl i kandidát této strany na post primátora města. Strana se však do zastupitelstva vůbec nedostala.[5]

Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 kandidoval jako lídr Pravého Bloku, ale nebyl zvolen.[6]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Je rozvedený. Má syna s političkou a bývalou předsedkyní Unie svobody Hanou Marvanovou.

Dostal se, a dostává se, do konfliktů s řadou osobností a svých vlastních příznivců.[7]

Politické a jiné názory[editovat | editovat zdroj]

Petr Cibulka se domnívá, že politika v Evropě je řízena agenty tajných služeb, potažmo ruskou kontrarozvědkou GRU a již bývalou sovětskou KGB. Podle Cibulky si tyto dvě složky navzájem konkurují, neboť nesdílí zcela společné strategie, nicméně cílem, na kterém se shodnou a spolupracují, je posílení ruského vlivu v evropském prostoru. Tentýž názor aplikuje i na českou politickou scénu, o které usuzuje, že postrádá politika, který by se neúčastnil špionáže ve prospěch Moskvy. Volby v Česku považuje za zfalšované a český volební systém za kriminální, z čehož vyvozuje, že do vyšších politických funkcí se lze dostat pouze na „pozvání zevnitř“.[8] Petr Cibulka tento stav popsal politologickým termínem „fízlokracie“,[9] což on sám definuje jako nedemokratickou formu vlády, která se opírá o moc tajných služeb. Společnost ve fízlokracii žije ve „skryté totalitě“. Samotný pojem zakomponoval i do názvu svojí strany.

Západní Evropa se s Ruskem, podle něj, nachází ve třetí světové válce, která je válkou hybridní a ruská armáda v čele s generálem Valerijem Gerasimovem v ní využívá nekonvenční nevojenské prostředky. Cibulka uvedl, že konflikt započal již v roce 2011, naopak skončit by pak měl roku 2038.[10] Údajným cílem GRU i KGB je v tomto střetu vyvolat v Evropě protikřesťanskou občanskou válku, která ji oslabí natolik, aby mohla být následně připojena k Ruské federaci jako gubernie. Ta by měla nést název Západní Rusko. Podle něj Rusové v Evropě disponují i monopolem na potraviny, což v budoucnu povede ke genocidnímu hladomoru.[11]

Jako řešení této situace požaduje přímou demokracii na bázi Švýcarské konfederace a taktéž požaduje odvolatelnost politiků po vzoru některých amerických států. Apeluje na to, aby občané ovládali psychotronické minimum a používali siderické informační kyvadlo, kterým rozpoznají ruské agenty.[12]

Dále byl dle Cibulky Václav Havel velice podezřelý ze spolupráce s KGB.[8] V roce 2012 pro internetové zpravodajství EUportál o Havlovi uvedl: „Takže já si myslím, že když byl potom Václav Havel vybrán jako vůdce protikomunistické revoluce devětaosmdesátého roku, tak s touto průpravou. S těmito politickými a udavačskými zkušenostmi byl prostě člověkem, na kterého KGB i GRU mohli stoprocentně vsadit a nemohli se nikdy zklamat.“ [13] Ostře se vyjádřil i k prezidentu Miloši Zemanovi, kterého označil za agenta KGB.[11]

Andreje Babiše považuje za „předního“ vlastizrádce a taktéž za agenta KGB, podobně jako Havla či Zemana, avšak upozorňuje, že Babiš v minulosti pracoval i pro GRU.[11]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • 1989Petr Cibulka - vězeň svědomí (předmluva: Jaroslav Šabata; příspěvky: Věra Cibulková, Milan Uhde, Julie Blažková, Jan Šabata, Jana Soukupová, Iva Kotrlá, Petr Cibulka) – rukopis.
  • 1999Tak pravil Petr Cibulka: odpověď vládnoucímu komunistickému dobytku (rozhovor s Petrem Cibulkou vedli Tomáš Koudela a Petr Jüngling) – Votobia, Olomouc, ISBN 80-7198-395-0
  • 1999 – Cibulkovy seznamy spolupracovníků StB – Votobia, Olomouc, ISBN 80-7198-391-8
  • 2000Cibulkovy seznamy spolupracovníků StB. 2., Organizovaný zločin – Votobia, Olomouc, ISBN 80-7198-423-X
  • od r. 2000 – Samizdatové hudební nahrávky (spolu s Rudolfem Růžičkou)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Výsledky hlasování | volby.cz. www.volby.cz [online]. [cit. 2019-10-23]. Dostupné online. 
  2. Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 23.05. – 24.05.2014, Jmenné seznamy, Strana: Volte Pravý Blok-stranu za ODVOLAT.polit.,NÍZKÉ daně,VYROVN.rozp.,MIN.byrokr.,SPRAV.just.,PŘÍMOU demokr. WWW.CIBULKA.NET [online]. Český statistický úřad, 2014 [cit. 2014-04-21]. Dostupné online. 
  3. Volby do zastupitelstev obcí 10.10. - 11.10.2014, Jmenné seznamy, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Zastupitelstvo hlavního města Prahy, Kraj: Hlavní město Praha, Obec: Praha hl.m., Kandidátní listina: Volte Pr.Blok www.cibulka.net [online]. Český statistický úřad, 2014 [cit. 2014-09-29]. Dostupné online. 
  4. Výsledky voleb | volby.cz. volby.cz [online]. [cit. 2019-10-23]. Dostupné online. 
  5. Volby do zastupitelstev obcí 05.10. - 06.10.2018, Jmenné seznamy, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Zastupitelstvo hlavního města Prahy, Kraj: Hlavní město Praha, Obec: Praha hl.m., Kandidátní listina: Volte Pr.Blok www.cibulka.net [online]. Český statistický úřad, 2018 [cit. 2018-10-22]. Dostupné online. 
  6. Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 24.05. – 25.05.2019, Jmenné seznamy, Strana: Volte Pravý Blok-stranu za ODVOLAT.polit.,NÍZKÉ daně,VYROVN.rozp.,MIN.byrokr.,SPRAV.just.,PŘÍMOU demokr. WWW.CIBULKA.NET, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Výběr kandidátní listiny (strany) [online]. Český statistický úřad, 2019 [cit. 2019-06-04]. Dostupné online. 
  7. Petře Cibulko jsi prase a to prase mnohonásobné a nečisté.. www.free.cz [online]. [cit. 2019-10-23]. Dostupné online. 
  8. a b V parlamentu je jeden fízl vedle druhého, řídí nás ruští agenti, paranoidní nejsem, říká Cibulka. Aktuálně.cz [online]. 2017-09-18 [cit. 2021-02-24]. Dostupné online. (česky) 
  9. Království, konopí či konec fízlokracie. Nahlédněte do světa malých stran. iDNES.cz [online]. 2010-05-16 [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
  10. J, Jan; OUREK. Petr Cibulka chce vyhrát třetí světovou válku a ruskou infiltraci odhaluje siderickým kyvadélkem. www.forum24.cz [online]. [cit. 2021-02-24]. Dostupné online. (česky) 
  11. a b c KGB vládne v EU. Evropu čeká hladomor, Rusko ji k sobě připojí. Petr Cibulka rozhoupal siderické kyvadlo. Parlamentní listy [online]. [cit. 2021-02-24]. Dostupné online. 
  12. Cibulka zneužil ČT. Prosil diváky o 50 tisíc podpisů. Moderátor jej okřikl. Parlamentní listy [online]. [cit. 2019-10-23]. Dostupné online. 
  13. O.S, Český portál. Euportál. www.euportal.cz [online]. 2004- [cit. 2021-02-24]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]