V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Kristian Kodet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kristian Kodet
Narození 17. července 1948 (69 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání malíř
Příbuzní Jiří Kodet
Podpis Kristian Kodet signatura.jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Náhrobek Waldemara Matušky od Kristiana Kodeta[1]
Příbuzenstvo
dědeček Emanuel Kodet
otec Jan Kodet
bratr po otci Jiří Kodet
neteř po otci Barbora Kodetová

Akademický malíř Kristian Kodet (* 17. července 1948 Praha) je český malíř, bratr herce Jiřího Kodeta (1937–2005) a strýc herečky Barbory Kodetové.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pochází z rodiny českého sochaře Jana Kodeta, jedná se také o vnuka sochaře Emanuela Kodeta.

Svoji uměleckou dráhu započal v letech 19631964, kdy působil v Městských divadlech pražských jako jevištní výtvarník. V následujících letech 19641968 odešel studovat na uměleckou akademii Académie des Beaux Arts do Bruselu. Po návratu z Belgie začal poprvé vystavovat svá díla.

V roce 1968 po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa emigroval poprvé do Švýcarska, zde setrval v Ženevě až do roku 1970, kdy se vrátil zpět domů do Prahy. Podruhé opustil svoji rodnou zemi v roce 1979, tentokrát odjel do USA. V Americe dále pokračoval ve své malířské tvorbě a uskutečnil zde řadu samostatných výstav. Po Sametové revoluci v roce 1990 se opět vrátil zpět do vlasti, kde žije a pracuje dodnes.

V roce 2001 otevřel v Táboře své vlastní soukromé Muzeum Kodet, kde byla umístěna stálá sbírka výtvarných prací všech tří generací rodiny Kodetových.

Ze dvou manželství má čtyři dcery (Veronika, Johana, Kristýna a Jacqueline).[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Na Matuškově hrobě přibyl rok po jeho úmrtí náhrobek od KodetaiDNES.cz, 18. 6. 2010
  2. Jana Bednářová: Aristokrati a rebelové, In: Týdeník Květy, 12/2010 (speciál), str. 21

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]