Kostel svaté Ludmily (Vinohrady)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel svaté Ludmily
Kostel svaté Ludmily
Kostel svaté Ludmily
Místo
StátČeskoČesko Česko
ObecPraha
ČtvrťVinohrady
Souřadnice
Základní informace
Církevřímskokatolická
ProvincieČeská církevní provincie
DiecézeArcidiecéze pražská
VikariátTřetí pražský vikariát
FarnostŘímskokatolická farnost u kostela svaté Ludmily Praha-Vinohrady
Statusfarní kostel
Datum posvěcení8. října 1893
Světitelkardinál František Schönborn
Architektonický popis
ArchitektJosef Mocker
Stavební slohNovogotika
Typ stavbybazilika
Výstavba18881892
Specifikace
Stavební materiálkámen, zdivo
Další informace
Ulicenáměstí Míru
Kód památky40211/1-1308 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svaté Ludmily je římskokatolický farní kostel na náměstí Míru na Královských Vinohradech v městské části Praha 2. Typická neogotická stavba byla postavena koncem 19. století na počest svaté kněžny Ludmily. Patří k nejmladším z kostelů na území Prahy 2 (po chrámu Nejsv. Srdce Páně) a zároveň je jedním z největších.

Původně malá obec Královské Vinohrady byla roku 1879 povýšena na město a stále rostoucí počet obyvatel římskokatolického vyznání si vyžádal stavbu nového farního kostela. Urbanistický koncept Vinohrady počítal na centrálním náměstí se třemi hlavními veřejnými budovami (kostel, divadlo a národní dům společenský), pro kostel bylo předem zvoleno místo v ose hlavní ZV komunikace uprostřed náměstí a vypracováním plánů byl pověřen známý architekt Josef Mocker.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Interiér kostela
Kostel sv. Ludmily během festivalu Signal

Poté, co byly v roce 1875 zbořeny novoměstské hradby od poříčského nábřeží po Slepou bránu,[1] začaly se Vinohrady rychle rozrůstat. Postupně se z nich stávala moderní pražská čtvrť, neboť výstavba činžovních domů probíhala v souladu s územním plánem města. Původně Vinohrady náležely k farnosti sv. Mikuláše ve Vršovicích a kromě dvou kaplí neměly vlastní chrám. Byly to kaple svaté Rodiny nad Nuselskými schody[2] a kaple sv. Václava sester boromejek při opatrovně sirotků z roku 1876. Když roku 1881 počet vinohradských obyvatel přesáhl 15 000 [3], začalo se uvažovat o výstavbě nového kostela a vytvoření vlastní farnosti.

Projekt inicioval vinohradský starosta Vilém Vlček (Wilhelm Wlcžek, žil 1829–1904) a oficiálně byla nová farnost registrována k 1. listopadu 1884. O uskutečnění projektu se staral Spolek pro podporování chrámu Páně, vinohradské živnostenské spolky a Ženská jednota sv. Elišky na Královských Vinohradech, v níž byl Vlček roku 1885 zvolen kurátorem[4], (později přejmenovaná na Spolek sv. Ludmily a důsledně feminizovaná).

Základní kámen kostela byl položen 25. listopadu 1888 a stavba pokračovala až do roku 1892 podle plánů architekta Josefa Mockera, kterého na stavbě zastupoval František Mikš (1852–1924).[5] Na jeho výzdobě se podíleli slavní umělci té doby. Kostel byl slavnostně vysvěcen z rukou pražského arcibiskupa Františka karidnála Schönborna v neděli 8. října 1893[6] a následně sem byly slavnostně přeneseny ostatky sv. Ludmily, sv. Václava. Vybavování interiéru chrámu pokračovalo ještě v dalších letech 20. století (např. provedení hlavního oltáře bylo zadáno v roce 1902).[7] Celkové náklady na stavbu kostela byly 369 922 rakouských zlatých (276 482 zl. na stavební práce, 93 440 zl. na vnitřní zařízení chrámu).[8]

K farnosti sv. Ludmily byla brzy přifařena také mariánská kaple v budově Zemské porodnice na Karlově, zrušená komunisty v polovině 50. let 20. století a obnovená po roce 1990.

Od roku 1974 byl kostel nejdříve kvůli výstavbě metra a později kvůli rekonstrukci na dlouhou dobu uzavřen. Poté byla otevřena provizorně část jedné lodi, aby mohly probíhat bohoslužby aspoň v improvizovaném prostředí. Slavnostní bohoslužbou, slouženou kardinálem Miloslavem Vlkem, v roce 1992 byla stavba znovu otevřena celá.

Na prostranství náměstí Míru před kostelem se konají vánoční a velikonoční trhy, koncerty a další veřejné akce.

Od roku 2013 je na kostel každoročně v rámci festivalu Signal promítán videomapping. Koná se několik dní v říjnu.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Detail rozety na portále kostela

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Ludmily je cihlová trojlodní bazilika s příčnou lodí ve tvaru kříže, do níž jsou diagonálně umístěny čtyři vstupy ve formě portálů.[9] Dvě štíhlé hranolové šedesátimetrové věže v západním průčelí tvoří dominantu nejen náměstí Míru, ale celé Jugoslávské ulice. Věže mají pět podlaží nestejné výšky. Druhé podlaží má stejnou výšku jako boční věže, třetí podlaží jako stěny hlavní lodi, čtvrté jako hřeben střechy hlavní lodi. V pátém patře jsou v každé věži umístěny dva zvony. Věže jsou zakončeny štíhlými osmibokými jehlancovými střechami. Věže rámují průčelí s vysokým štítem, rozetou, ústupkovým portálem a mohutným schodištěm.

Na bohaté malířské a sochařské výzdobě se podílely dvě desítky slavných výtvarníků té doby. Tympanon nad středním vstupním portálem vyzdobil sochař Josef Václav Myslbek. Na tomto reliéfu je zobrazen žehnající Kristus, který se nachází mezi sv. Ludmilou a sv. Václavem. Nad hlavním portálem je dominantní růžicové okno. V jeho rozích jsou umístěné basreliéfní emblémy čtyř evangelistů, které vytvořil Josef Čapek. Štíty hlavní a příčné lodi jsou vyzdobeny sochami českých patronů. sv. Ludmily od L. Šimka, sv. Cyrila a Metoděje od B. O. Seelinga. V nikách po stranách hlavního portálu stojí sochy sv. Prokopa od F. Hergesela a sv. Vojtěcha od A. Procházky.[10] Elektrické svítilny na schodiště dodal František Křižík.

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Antonín Procházka se Štěpánem Zálešákem později navrhli a provedli secesní boční oltáře a dřevořezby dodal Jan Kastner. Nástěnné dekorativní malby provedl Jan Jobst. Nástěnné malby v hlavní lodi představují cyklus postav českých patronů a klenba presbytáře je zdobena medailony světců. Na východním konci severní lodi jsou výjevy ze života panny Marie a na východním konci jižní lodi výjevy ze života sv. Cyrila a Metoděje. Barevnost interiéru je ovlivněna vitrážemi. Ty byly vytvořeny podle originálních kartonů malířů Františka Sequense, Adolfa Liebschera, Františka Urbana a Františka Ženíška. Architekt Josef Zika navrhl kazatelnu, její sochařskou výzdobu provedl Antonín Procházka[11].

Varhany[editovat | editovat zdroj]

Varhany byly dokončeny pět let po dostavbě kostela sv. Ludmily v roce 1898. Tvůrcem byl Emanuel Štěpán Petr (1853–1930), vznikly pod opusovým číslem 117. Stojí na hlavním kůru v bohatě vyřezávané dubové skříni v novogotickém stylu a absolutně korespondují s ostatním interiérem. Není vyloučeno, že na návrhu skříně se podílel architekt kostela Josef Mocker. V prospektu (v pohledové části) stojí původní cínové píšťaly, které unikly válečné rekvizici drahých kovů v roce 1917. Traktura je mechanická s Barkerovou pákou.

V období 2013–2018 nebyly varhany používány a probíhala jejich rekonstrukce. Ta se mohla uskutečnit díky veřejné sbírce a sponzorskému daru.[12]

Dispozice varhan[editovat | editovat zdroj]
I. Manuál C–f3

1. Principal 16'
2. Principal 8'
3. Fléta harm. 8'
4. Kryt 8'
5. Roh lesní 8'
6. Viola alta 8'
7. Kvinta 51/3'
8. Oktáva 4'
9. Fléta harm. 4'
10. Roh lesní 4'
11. Kornet 4× 4'
12. Mixtura 4-6× 22/3'
13. Cimbal 3× 2'
14. Trompéta 8'
II. Manuál C–f3
15. Bordun 16'
16. Principal 8'
17. Fléta 8'
18. Kvintadena 8'
19. Gamba 8'
20. Salicional 8'
21. Oktáva 4'
22. Fléta 4'
23. Houslovka 4'
24. Oktáva 2'
25. Mixtura 4× 22/3'
26. Klarinet 8'
III. Manuál C–f3
(v žaluziích)
27. Kryt jemný 16'
28. Principal housl. 8'
29. Fléta jemná 8'
30. Aeolina 8'
31. Vox coelestis 8'
32. Oktáva 4'
33. Fléta jemná 4'
34. Pikola 2'
35. Mixtura 2× 22/3'
36. Vox humana 8'
Pedál C–d1
37. Principal 16'
38. Subbas 16'
39. Violone 16'
40. Salicetbas 16'
41. Kvinta 102/3'
42. Oktavbas 8'
43. Kryt 8'
44. Violončel 8'
45. Salicet 8'
46. Pozoun 16'
  • Šlapky (zleva doprava): II/I, III/II, I/P, II/P, Volná kombinace, Pleno II., Crescendo válec, Žaluzie III. Man., Pleno I., Tutti, Piano, Mezzoforte, Forte.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Encyklopedické heslo Praha v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
  2. Antonín Podlaha, Soupis památek historických a uměleckých, sv. 28, politický okres vinohradský. Praha 1908, s. 159-160
  3. J. Ekert, Posvátná místa král.h.města Prahy, díl II., Praha 1884, s. 303-304
  4. Ženské listy roč. 14, č. 3, 1886, s. 45
  5. Votivní Chrám Páně sv. Ludmily na Král. Vinohradech. Zlatá Praha. 6. 10. 1893, s. 564. Dostupné online. 
  6. Vysvěcení chrámu sv. Ludmily na Král. Vinohradech. Národní listy. 9. 10. 1893, s. 2. Dostupné online. 
  7. Z městské rady na Král. Vinohradech. Národní listy. 8. 4. 1902, s. 2. Dostupné online. 
  8. Památník města Královských Vinohradů: 1849-1879. Praha: Koníček, 1929. 188 s. Dostupné online. S. 114. 
  9. POLÁK, Milan; SLAVÍKOVÁ, Jitka. Město Královské Vinohrady. [s.l.]: Milpo Media s.r.o, 2009. 160 s. 
  10. [https://www.cestovatel.cz/clanky/prazske-zahrady-park-na-namesti-miru/ Pražské zahrady, zastavení třicáté páté – park na náměstí Míru, Cestovatel.cz
  11. Emanuel Poche, Prahou krok za krokem. 3. vyd., Praha 1985, s. 342.
  12. Restaurátoři opravili vzácné varhany z kostela sv. Ludmily na náměstí Míru. Radio DAB Praha. 8. 10. 2018. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]