Spolek svaté Ludmily
| Spolek svaté Ludmily | |
|---|---|
| Právní forma | spolek |
| Založeno | 1851 |
| Zánik | 1885 |
| Předseda | Kristýna Schönbornová |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Spolek svaté Ludmily nebo Spolek paní svaté Ludmily byl český ženský spolek, který byl založen hraběnkou Kristýnou Schönbornovou v Praze roku 1851[1]. Svůj název odvozoval od české kněžny, mučednice a světice svaté Ludmily. Do první poloviny šedesátých let 19. století byl jediným ženským spolkem v Čechách.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Založen byl v roce 1851 jako jeden z prvních českých ženských spolků a zároveň jako jeden z prvních českých spolků vůbec – teprve Říjnový diplom vydaný roku 1860 umožňoval zakládat spolky. Do té doby nebyla spolková činnost dovolena. Vedoucí osobností spolku byla hraběnka Kristýna Schönbornová (1817–1902). Spolek vznikl s cílem zaopatřit zejména vdovy a matky samoživitelky, které po ztrátě manžela nebyly schopny zajistit sobě, případně své rodině, obživu a často tak upadaly do chudoby. Spolek byl založen u příležitosti 930. výročí mučednické smrtí svaté Ludmily, jedné z českých patronek. Byl tehdy jedinou ženskou asociací tohoto zaměření v Čechách. I přes napjaté společenské prostředí neoabsolutismu se spolek navzdory svému českému charakteru udržel a záhy začal být vedle okruhu žen a dívek kolem ženské školy Františky Amerlingové jedním z důležitých center ženské inteligence v Praze.
Členkou spolku se roku 1864 stala také Marie Riegrová-Palacká[3], dcera Františka Palackého, která jej reorganizovala a pomocí něj se snažila o vybudování samostatné české vzdělávací instituce pro dívky. To se podařilo roku 1865, kdy byla založena Ženská průmyslová škola v Praze.[4] Její první ředitelkou se stala Gabriela Vaňourková, která se tím stala jednou z prvních ředitelek moderního vzdělávacího zařízení v Čechách. Spolek byl mezi českými ženami vyšší společnosti velmi oblíben, soustřeďoval manželky a dcery spisovatelů, intelektuálů, novinářů či politiků. Sloužil ke společnému trávení volného času, ale především ke vzdělávání a práci na poli ženské emancipace. Jeho dalšími členkami byly například Ludmila Šimáčková, Eliška Krásnohorská či Sofie Podlipská. Velká část dam angažovaných ve Spolku svaté Ludmily se rovněž roku 1865 stala členkami Amerického klubu dam, prvního českého ženského spolku vzniknuvšího z iniciativy mecenáše Vojty Náprstka, který se scházel v jeho domě U Halánků.
Okolo roku 1870 došlo ve spolku ke sporům, po kterých zejména mladší členky spolku odešly a založily na začátku roku 1871 novou organizaci, Ženský výrobní spolek, který se zabýval totožnou agendou. Spolek svaté Ludmily nadále kvůli nedostatku financí utlumoval svou vzdělávací činnost, poslední z rukodělných kurzů pro ženy byl zrušen roku 1885.[4]
Spolek obdobného jména Svatá Ludmila 1100 let (v roce 2022 název zjednodušen na Svatá Ludmila) byl založen v roce 2015[5]. Jeho zaměření ale spíše odkazuje na historický a duchovní odkaz svaté Ludmily. Na ženskou problematiku se soustředí jen okrajově. Od roku 2023 se spolek začal věnovat i ostatním národním světcům a poutnímu turismu v České republice.[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ EDITOR. Svatá Ludmila 1100 let [online]. 2017-01-05 [cit. 2020-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-04.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2024-03-20]. Dostupné online.
- ↑ 1050. schůzka: Povídka O šedivé paní. Dvojka [online]. 2015-08-09 [cit. 2020-12-02]. Dostupné online.
- ↑ a b MALÍNSKÁ, Jana. ČESKÉ ŽENSKÉ HNUTÍ V ZÁPASE O POLITICKÉ ZROVNOPRÁVNĚNÍ ŽEN [online]. Praha: 2007 [cit. 2024-03-20]. S. 80. Dostupné online.
- ↑ WWW.FARNOST-NYRANY.CZ. Z farního věstníku září 2020. https://www.farnost-nyrany.cz [online]. [cit. 2020-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-30.
- ↑ Svatá Ludmila, z.s. O nás [online]. [cit. 2024-03-20]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SECKÁ, Milena. Americký klub dam. Krůček k ženské vzdělanosti. Praha: Národní muzeum, 2013.
- LENDEROVÁ, Milena, JIRÁNEK, Tomáš a MACKOVÁ, Marie. Z dějin české každodennosti. Život v 19. století. Praha: Karolinum, 2013.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Roční zprávy Veřejné obchodní školy Ženského výrobního spolku českého v Praze. Praha: Ženský výrobní spolek český v Praze, 1872-1938. ISSN 1803-361X. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:3aa937f0-d5a9-11dc-9116-000d606f5dc6
- Výroční zprávy Spolku paní sv. Ludmily v Praze. V Praze: nákladem vlastním, 1852-1946. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:30940de0-173b-11ea-9f23-5ef3fc9ae867
- BAHENSKÁ, Marie a Markéta KŘÍŽOVÁ. Ženský výrobní spolek český. Český lid. 9.2004, 91(3), 253-271, s. 253. Dostupné také z: https://kramerius.lib.cas.cz/uuid/uuid:b4db0e02-70e9-4803-a32f-8a5de2960e7c
- BAHENSKÁ, Marie a Alena LINHARTOVÁ. Ženy ve veřejném životě ve druhé polovině 19. století: Spolek svaté Ludmily a činnost Marie Riegrové-Palacké. Český časopis historický. Praha: Historický ústav AV ČR, 2005, 103(3), 549-571. ISSN 2570-9208. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/knav/uuid/uuid:9f9a6803-b99f-4ec0-9c9b-dfac49d5e605
- MLÝNKOVÁ, Jana. Dívčí školství v českých zemích v 19. století a na přelomu 19. a 20. století. Praha: Univerzita Karlova (diplomová práce, 2008.
- NAJMANOVÁ, Veronika. Zapomenuté představitelky Ženského výrobního spolku českého ve světle jejich pozůstalosti a dobového tisku. Praha: Univerzita Karlova (bakalářská práce), 2011.
- SKÁCELOVÁ, Lenka. Historické proměny a specifika dívčího odborného vzdělávání na přelomu 19. a 20. století. Olomouc: Univerzita Palackého (bakalářská práce), 2012.
- ŘÍHOVÁ, Hana. Ženská emancipace v českých zemích v 19. století s přihlédnutím k brněnskému spolku Vesna. Brno: Masarykova univerzita (magisterská práce), 2016.
- Vlastním hlasem – o ženské emancipaci. Místní kultura [online]. 2019-06-25 [cit. 2024-03-22]. Dostupné online.