Sofie Podlipská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sofie Podlipská
portrét od Jana Vilímka
portrét od Jana Vilímka
Rodné jménoSophia Theresia Rott
Narození15. května 1833
Rakouské císařství Praha
Úmrtí17. prosince 1897 (64 let)
Rakousko-Uhersko Praha
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
PovoláníSpisovatelka, překladatelka
Národnostčeská
Manžel(ka)Josef Podlipský (1858–1867)
DětiProkop Podlipský
Ludmila Vrchlická
RodičeEustach Rott, Anna Vogel
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sofie Podlipská, uváděna též jako Žofie, rozená Rottová, (15. května 1833 Praha[1]17. prosince 1897 Praha[2]) byla česká spisovatelka a překladatelka, sestra Karoliny Světlé.

Život[editovat | editovat zdroj]

Otcem Sofie Podlipské byl obchodník Eustach Rott (1795–1869), matka Anna, rozená Voglová (1811–1882). Měla sestru Johannu Nepomucenu (provdaná Mužáková, známá jako spisovatelka Karolina Světlá, 1830–1899) a bratra Jindřicha (* 1837).[3][4][p 1]

Společně se sestrou byla vychovávána v bohatší pražské rodině stranou od vlasteneckých vlivů. Literární práci a činnosti v ženských spolcích (Minervě, Ochraně opuštěných a zanedbaných dívek v Americkém klubu dam) se začala věnovat až po sňatku s lékařem Josefem Podlipským (1816–1867). V manželství měla syna Prokopa (1859) a dceru Ludmilu (1861)[5]. Po ovdovění se veřejně angažovala ještě intenzivněji. Přátelila se s Boženou Němcovou a Jaroslavem Vrchlickým, který se stal manželem její dcery Ludmily.

Přispívala do Osvěty, Světozoru, Květů (Kwětů), Rodinné kroniky, Zlaté Prahy. Redigovala Ženskou bibliotéku a svůj almanach Souzvuk. Překládala z francouzštiny (George Sandová, Eugène Scribe). Ve svém díle se pokoušela kriticky zobrazit současnou zbohatlickou společnost (Nalžovský, 1878), čerpala z historických témat (Anežka Přemyslovna, 1879; Přemysl Otakar II., 1892–189893), líčila probouzející se národní uvědomění patricijských rodin (Osud a nadání, 1872; Peregrinus, 1881 a 1882). Část díla věnovala výchovným tématům (Povídky a bajky pro drobné dětičky, které se rády učí číst, 1864; Opuštěné dítě. Studie sociální a výchovná, 1897), tvorbě pro děti (pohádka O Palečkovi,1891) či boji za zlepšení společenského postavení žen.

Pro přílišné zdůraznění výchovných prvků, nedostatečné prokreslení postav, konstrukci děje směrem k násilně šťastnému řešení či lyricky rozplizlý sloh nenalezlo její dílo významnější odezvy.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Próza[editovat | editovat zdroj]

Vydáno za života[editovat | editovat zdroj]

  • Tři povídky pro milou dorůstající mládež (1864)
  • Povídky a bajky pro drobné dětičky, které se rády učí číst (1864)
  • Listy staré vychovatelky někdejším schovankám (1868, přepracováno 1886)
  • Sbírka pohádek pro mládež (1872)
  • Osud a nadání (román,1872)
  • Na domácí půdě (román, 1872)
  • Přechody (román, 1873)
  • Malá tulačka
  • Vladislav
  • Student a uhlíř (1874)
  • Čtvrtá lekcí; Student a uhlíř; O dvou vlaštovicích: povídky pro mládež – Praha: Jan Otto, 1874
  • Živá loutka; Klíče v kopřivách: povídky pro mládež. Praha: J. Otto, 1874
  • Popelka; Sosna; Chaloupka pod mořem: povidky pro mládež: Praha: J. Otto, 1875
  • Divná žena (1875)
  • Kouzla na horách (1875)
  • Dětská svornost (1875)
  • Příklady z oboru vychovacího (1875–1876, 3 sv.)
  • Anna Náprstková (život., 1875)
  • Životopis prášku (bajka, 1877)
  • Nalžovský (román, 1878)
  • Anežka Přemyslovna (román, 1879)
  • Jaroslav ze Šternberka (román, 1881)
  • Strom a stěžeň: povídka pro mládež. Praha: J. Otto, 1881
  • Peregrinus I, II (román, 1881, 1882)
  • Ztracené dítě: povídka. Praha: J. Otto, 1882
  • Pozemský prach (1891)
  • Břeh (román, 1891)
  • O Palečkovi (pohádka, 1891)
  • Báchorky a pověsti (1892)
  • Přemysl Otakar II. (román, 1892–1893, 2 sv.)
  • Anna Náprstková, dobrodinka chudých a zakladatelka Náprstkova muzea (1893) dostupné online
  • Z říše královny pohádky (1893)
  • Panimámin duch: povídka (1885)
  • Pradědeček kačer
  • Divá žena (1893)
  • Nejmladší syn (1895)
  • Stará píseň (1895)
  • Mraveniště (román, 1896)
  • Vojta Náprstek (život., 1896)
  • Dvě novely (1896)
  • Opuštěné dítě. Studie sociální a výchovná (1897)
  • Iluze (román, 1897)
  • Na prahu života: dvě povídky. Praha: A. Storch, 1897?

Vydáno posmrtně[editovat | editovat zdroj]

Drama[editovat | editovat zdroj]

  • Popelka: hra ve třech jednáních; s původními obrázky od M. Alše. Praha: A. Štorch, 1887
  • Bílá paní: hra ve 3 jednáních – s původními obrázky od M. Alše. Praha: A. Štorch, 1887
  • Budulínek a liška: hra o dvou jednáních – s původními obrázky od M. Alše. Praha: A. Štorch, 1887
  • Červená karkulka: hra o třech jednáních – s původními obrázky od M. Alše. Praha: A. Štorch, 1887
  • Krakonošovy poklady: kouzelná hra ve 3 jednáních s dohrou – s původními obrázky od M. Alše. Praha: A. Štorch, 1887
  • Perníková chaloupka: hra ve 3 jednáních – s původními obrázky od M. Alše. Praha: A. Štorch, 1887
  • Svatební den: veselohra ve třech jednáních – Polička: V. Vetterle, 1887
  • Čert a Káča: veselohra ve třech jednáních dle národní pověsti – s původními obrázky od M. Alše. Praha: A. Štorch, 1889
  • Zakletá princezna: hra ve čtyřech jednáních s doslovem – s původními obrázky od M. Alše. Praha: A. Štorch, 1889
  • Ženská pýcha: drama ve třech jednáních – Praha: Mamert Knapp, 1889
  • Krakonošovy poklady: kouzelna hra ve třech jednáních s dohrou – s původními obrázky od M. Alše. Praha: A. Štorch, 1890
  • Paní teta: fraška ve třech jednáních – s původními obrázky od M. Alše. Praha: A. Štorch, 1893
  • Mladí obchodníci: fraška ve třech jednáních – s původními obrázky od M. Alše. Praha: A. Štorch, 1894

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Konsuelo – George Sandová. Praha: I. L. Kober, 1865
  • Hraběnka z Rudolštadtu – G. Sandová. Praha: I. L. Kober, 1965
  • Sklenice vody, aneb, Účinky a příčiny: veselohra v pěti jednáních – E. Scribe. Praha: I. L. Kober, 1875

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Sourozenci Rottovi měli se  zakladatelem „železářství u Rotta“ na Malém náměstí na pražském Starém Městě Vincencem Rottem společného praděda Jakuba Rotta (1718–1779).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2022-11-16]. Dostupné online. 
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele Nejsvětější Trojice v Podskalí na Novém Městě pražském
  3. Policejní přihlášky, Praha, rodina Eustacha Rotta
  4. Soupis pražského obyvatelstva, Rott Eustach
  5. Policejní přihláška, MUDr. Josef Podlipský s rodinou

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]