George Sandová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
George Sandová
George Sandová, foto: Nadar, 1864
George Sandová, foto: Nadar, 1864
Rodné jméno Amantine Lucile Aurore Dupin de Francueil
Narození 1. července 1804
Paříž
Úmrtí 8. června 1876 (ve věku 71 let)
Nohant-Vic
Pseudonym George Sand
Povolání spisovatelka
Národnost francouzská
Stát Francie
Významná díla Valentina,
Rodové tajemství,
Consuela
Manžel/ka François Casimir Dudevant
Partner/ka Alfred de Musset, Frédéric Chopin, Prosper MériméeLouis Blanc
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
George Sandová na portrétu z roku 1838 od Augusta Charpentiera

George Sandová (přechýlená forma mužského pseudonymu George Sand), vlastním jménem Amantine Aurore Lucile Dupin de Francueil, baronka Dudevant (1. července 1804, Paříž8. června 1876, Nohant-Vic), byla francouzská romantická spisovatelka.

Život[editovat | editovat zdroj]

George Sandová pocházela ze šlechtického rodu. Její otec Maurice Dupin de Francueil byl důstojník Napoleonovy armády a vnuk francouzského maršála Hermana Moritze von Sachsen, známého jako Maréchal de Saxe, který byl nemanželským synem polského krále a saského kurfiřta Augusta II. Silného. Roku 1822, tedy ve věku 18 let, se Amandine Aurore Lucile Dupin de Francueil provdala za advokáta Françoise Casimira Dudevanta, se kterým pak měla dvě děti, Maurice Sanda, celým křestním jménem Jean-François-Maurice-Arnauld (1823-1889), a Solange Sand (1828 - 1899). V roce 1835 opustila baronka Dudevant manžela pro jeho hrubé chování vůči ní i s dětmi, a roku 1836 se rozvedli. Brzy poté začala George Sandová preferovat mužský styl oblékání, což zdůvodňovala ekonomickou situací. Tento způsob odívání však neprosazovala nijak důsledně. Při společenských příležitostech si oblékala dámské šaty.

George Sandová žila na zámku Nohant ve střední Francii, v departementu Indre, asi 50 km jihozápadně od Bourges. V roce 1836 pobývala na tomto zámku také její přítelkyně Marie d'Agoult společně se svým novým partnerem, proslulým klavírním virtuózem a skladatelem Franzem Lisztem.[1] O nikoliv bezkonfliktním vztahu obou přítelkyň podala George Sandová zprávu ve svém životopise.[2]

George Sandová se stala proslulou také svým sexuálním životem, který byl mnoha lidem známější než její dílo. Měla postupně vztah s Alfredem de Musset, Franzem Lisztem, Prosperem Mériméem a především s Fryderykem Chopinem, o něhož obětavě pečovala a rozešla se s ním až krátce před jeho smrtí (1849). Známým se stal i její poměr s herečkou Marií Dorvalovou. Byla také blízkou přítelkyní romanopisce Honoré de Balzaca i malíře Eugène Delacroix.

Určitou zajímavostí je, že George Sandová patřila mezi kuřáky dýmky, což bylo u tehdejších žen (podobně jako dnes) poměrně výjimečné.

Spisovatelka zemřela 8. června 1876 na zámku Nohant, pochována je na hřbitově v obci Nohant-Vic v departementu Indre.

Pseudonym[editovat | editovat zdroj]

Původně zněl autorský pseudonym Jules Sand. Vytvořil jej spisovatel Henri de Latouche pro román Rose et Blanche. Mladá autorka toto dílo pouze načrtla, zpracoval je však její tehdejší přítel, spisovatel Jules Sandeau. Aby mu nebyl přisuzován nový, výhradně autorkou napsaný román Indiana, a aby se přitom vyhovělo požadavku nakladatele na stejný pseudonym, navrhl Latouche kompromis: spisovatelka si zvolí jiné křestní jméno, oba autoři budou považováni za bratry či bratrance. Spisovatelka si pak zvolila mužské křestní jméno George. Pseudonym jí zajistil neplánovanou popularitu u německých příznivců popraveného studenta Karla Sanda, vraha spisovatele a nepřítele liberalismu Augusta von Kotzebue.[3]

Ačkoliv byl její pseudonym vědomě zvolen jako mužský, v češtině je většinou přechylován na Sandová.[4][5] Přechýlený tvar se objevuje již od 19. století,[pozn. 1] ale někdy je považován kvůli zženštění zvoleného mužského pseudonymu za nesprávný.[9]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ve svých více než 70 románech se George Sandová soustředila především na otázku společenského postavení žen a stala se tak bojovnicí za jejich právo mít vlastní citový život. Dalším tématem, kterému se věnovala, je život na vesnici, který popisuje idealizovaným způsobem. Její dílo mělo výrazný vliv na řadu dalších spisovatelů. U českých autorů je její vliv nejpatrnější v díle Boženy NěmcovéKaroliny Světlé.

  • Valentina, 1832 – autobiografický román
  • Indiana, 1832 – autobiografický román
  • Lélie, 1833 – autobiografický román
  • Rodové tajemství, 1836
  • Jana, 1844
  • Ďáblův močál – téma venkova
  • Mistři dudáci – téma venkova
  • František Nalezenec – téma venkova
  • Horác, 1841 – utopicko-socialistický román o dělnické mládeži
  • Mauprat, 1837
  • Consuela, 1843 - část díla se odehrává v Čechách - na Šumavě
  • Le Meunier d'Angibault, 1845
  • Malá Fadetka

Sandová napsala také více než 20 divadelních her. Zajímavostí je, že je autorkou i dvou románů o slavných osobnostech české historiehusitského období: Jean Zyska (Jan Žižka, 1843)[10] a Procope le Grand (Prokop Holý, 1844)[11] (atp.). Toto období českých dějin, které nastudovala s pozoruhodnou hloubkou a přesností, nechápe jako náboženský střet, ale jako střet sociální, což je pojetí, které odpovídá představám utopického socialismu. Napsala rovněž několik politických a literárně kritických, nepříliš úspěšných pojednání. Mimo tato díla se zachovala i její rozsáhlá korespondence, obsahující více než 40 tisíc dopisů.

Česky vyšlo[editovat | editovat zdroj]

První český překlad (Leone Leoni) vyšel v Praze roku 1836, Sandovou překládala také Sofie Podlipská aj.

  • Consuela, Praha: Svoboda 1988
  • Ďáblův močál, Praha: Vyšehrad 1951
  • Dvě lásky mladého Horáce. Praha: Lidové nakladatelství 1972
  • Flavie. Praha: Šolc a Šimáček 1926
  • Francia. Praha: Šolc a Šimáček 1926
  • Hraběnka z Rudolstadtu. Praha: J. Svátek 1927
  • Hřích pana Antonína. Praha: L. Mazáč 1926
  • Indiana. Praha: J. Kotík 1926
  • Jana. Praha: J. Svátek 1929
  • Kniha vášně. Praha: J. R. Vilímek 1927
  • Láska ženy. Praha: O. Girgal 1925
  • Loď za loď, ženu za ženu. Praha: S. Klika 1921
  • Malá Fadetka. Praha: J. L. Kober 1929
  • Markýz de Villemer. Praha: J. Svátek 1929
  • Mistři dudáci. Praha: R. Kmoch 1947
  • O nejkrásnější dívku v Benátkách. Praha: Politika 1930
  • Tajemník její výsosti. Praha: J. Svátek 1926
  • Tajemství rodu Maupratů. Praha: J. Svátek 1928
  • Valentina - Rodové tajemství - Jana. Praha: Odeon 1977

Rodinná fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Riegrův Slovník naučný 1870,[6], Ilustrované dějiny literatury všeobecné 1881,[7] Ottův slovník naučný 1904[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://maison-george-sand.monuments-nationaux.fr/
  2. George Sand, Entretiens journaliers, Œuvres autobiographiques, Bibliothèque de la Pléiade, Paříž 1971, svazek II, str. 989.
  3. SAND, George. Histoire de ma vie. Paris : Calmann Lévy, 1902. Dostupné online. S. 107-108. (francouzsky) 
  4. KNAPPOVÁ, Miloslava. Přechylování příjmení jako problém kodifikační a legislativní (návrh doplňkové kodifikační úpravy). Naše řeč [online]. 1992, roč. 75, čís. 1 [cit. 2014-01-27]. Dostupné online. ISSN 0027-8203.  
  5. SEKVENT, Karel. Přechylování v překladech ze stylistického hlediska [online]. Jednota tlumočníků a překladatelů, [cit. 2014-01-27]. Dostupné online.  
  6. RIEGER, František Ladislav; MALÝ, Jakub. Slovník naučný. Díl 8. Praha, I. L. Kober, 1870. s. 90–92. Dostupné online.
  7. PETRŬ, Václav. Ilustrované dějiny literatury všeobecné. Díl první. Plzeň : Vendelín Steinhauser, 1881. s. 540–542. Dostupné online.
  8. Ottův slovník naučný. Díl 22. Praha : J. Otto, 1904. s. 592–595. Dostupné online.
  9. ŠIMÁK, Josef Vítězslav. Píšeme správně křestní jména cizinců? Naše řeč, 17, 1933, č. 6-7. Online: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=2707#_ftn1
  10. Text online
  11. Text online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LAGARDÉ, André; MICHARD, Laurent. Francouzská literatura 19. století. Praha : Garamond, 2008. 579 s. ISBN 978-80-7407-026-6.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]