Nuselské schody

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nuselské schody
Pohled na Nuselské schody zdola
Pohled na Nuselské schody zdola
Umístění
Město Praha
Městská část Praha 2
Čtvrť Vinohrady
Poloha
Začíná na Pod Nuselskými schody
Končí na Šafaříkova
Kód ulice 462802
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Horní část, blok domů v Šafaříkově ulici, při východní straně horního konce schodiště

Nuselské schody v Praze 2 -Vinohradech spojují Šafaříkovu ulici v oblasti Zvonařky s ulicí Pod Nuselskými schody v dolní části Vinohrad, v oblasti bývalého nádraží Vinohrady v údolí Botiče nedaleko Nuselského údolí. Leží na pěší spojnici centra Vinohrad v okolí náměstí Míru s centrem Nuslí, vzdáleného od schodů necelých půl kilometru. Tvoří je 182 schodů (14 sérií po 13 schodech), které překonávají výškový rozdíl polohy Nuslí a Vinohrad.

Pojmenování[editovat | editovat zdroj]

Podle map a rejstříků názvů veřejných prostranství schody nejsou oficiálně pojmenované, název Nuselské schody je však starodávný a ustálený a v oficiálním názvu navazující ulice „Pod Nuselskými schody“ se píší velkým počátečním písmenem i podle původního pravopisu, který vlastní jména za předložkou rozlišuje. Orientační čísla domů přiřazují dolní část schodiště k ulici Pod Nuselskými schody, horní část k Šafaříkově ulici, na některých mapách[1] je však i slepá část Šafaříkovy ulice nad schodištěm označená názvem Pod Nuselskými schody.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Stezka pro pěší se schodištěm těmito místy kolem kaple svaté Rodiny vedla už předtím, než bylo vybudováno schodiště v dnešní podobě. Než bylo prostranství zastavěno činžovními domy ve Fričově a Bělehradské ulici, zasahovala až ke schodům ševcovská pouť Fidlovačka svými stánky a atrakcemi.

V dnešní podobě bylo schodiště zbudováno v souvislosti s výstavbou jižních portálů Vinohradských železničních tunelů a prodloužení tramvajové trati dnešní Bělehradskou ulicí v roce 1891. Schodiště je rozděleno do celkem 14 polí. Před jeho vybudováním se vedly diskuze v denním tisku, zda při stavbě železničních tunelů budou zachovány „schody Nuselské s přilehlou kaplí“.

Běh do Nuselských schodů[editovat | editovat zdroj]

V době první republiky a znovu v devadesátých letech 20. století zde byl pořádán sportovní Běh do Nuselských schodů. Ve středu 9. dubna 2001 pořádal skautský 61. oddíl Pegas pro své členy i veřejnost XI. ročník běhu, a to na tratích polovina schodiště, celé schodiště a štafetový běh.[2]

Jízda po schodech[editovat | editovat zdroj]

Svět motorů v prosinci 1947 na titulní stránce otiskl fotografie z „tvrdé zkoušky výrobků našeho automobilového průmyslu“, při níž automobily Jawa Minor a Škoda Tudor a motocykly Jawa a ČZ125T jezdily po Nuselských schodech.[3]

Občas se stává, že ze Šafaříkovy ulice vjede na schodiště automobil, buď kvůli opilosti řidiče nebo kvůli nepozornosti při couvání. Například v noci na 20. června 2011 se Škoda Octavia se středočeskou poznávací značkou bez výraznějšího poškození dostala shora až do dolní části schodiště a policie u ní asi v půl jedné ráno nalezla dvaatřicetiletého řidiče, který odmítl dechovou zkoušku na alkohol a nedokázal vysvětlit, jak se na místo dostal. Policejní mluvčí uvedla, že na schodiště vjely automobily již několikrát.[4] V poslední době navádí na Nuselské schody zejména zahraniční turisty GPS navigace.

Bělehradská ulice v Nuslích je však ve směru k Nuselským schodům z důvodu dlouhodobé rekonstrukce od roku 2014 uzavřena nejen pro automobily a tramvaje, ale i pro pěší, kteří musí rozestavěný most přes Botič a trvale rozkopané chodníky obcházet areálem Nuselského pivovaru. V roce 2018 bylo vše již opraveno a auta i chodci mohli směrem do Nuslí i na Vinohrady volně projíždět a procházet.

Okolí schodů[editovat | editovat zdroj]

Roubenka na západní straně schodů
Kaple svaté Rodiny u dolního konce schodů

U dolního konce schodiště se nachází malá Kaple svaté Rodiny, kterou roku 1755 nechal postavit novoměstský radní Karel Leopold Bepta. Od roku 1897 začala chátrat, v 60. letech 20. století se jí ujala Starokatolická církev, která ji v 70. letech na vlastní náklady opravila a užívá ji dosud. Tím ji zachránila před zamýšlenou demolicí. Od kaple je skrz stromy výhled na jižní portály vinohradských tunelů. Kaple je chráněna jako kulturní památka České republiky.

Proti kapli je roh ulic Pod nuselskými schody a Pod Zvonařkou. Níže se nachází budova bývalého nádraží Praha-Královské Vinohrady, která byla v provozu od roku 1888 do dne otevření druhého vinohradského tunelu 1. listopadu 1944[5] a s tramvajovou zastávkou, která nyní nese název Nuselské schody.

Na západní straně od schodiště je roubená vila a historická památka, lidově zvaná Roubenka. Vila ředitele kladenských dolů Josefa Janečka byla inspirovaná lidovou roubenou architekturou, byla postavena v letech 1921–1922 podle návrhu Ing. Maxmiliána Duchoslava.[6][7] Dekorativní prvky připomínají roubené stavby z Podkrkonoší. Projektovaná byla původně pouze na 20 let a nyní je ve špatném stavu.

Asi ve třetině výšky schodiště odbočuje k východu ulice Nuselské schody nad portály tunelů směrem do oblasti Na Kleovce. Z ní odbočuje směrem nahoru na Vinohrady nepojmenovaná ulička (lidově zvaná „Nuselačka“), na níž leží další, krátké schodiště, souběžné s Nuselskými schody. V blízké ulici J. Masaryka se nalézá Vila Osvěta, kde bydlela v letech 1884-1889 rodina tehdejšího profesora Univerzity Karlovy T.G. Masaryka a v níž se narodil jeho syn a pozdější ministr zahraničí Jan Masaryk.

U horního konce Nuselských schodů se nachází restaurace Zvonařka s terasou. Ve vzdálenosti asi 150 metrů se nachází od roku 1967 tramvajové obratiště Zvonařka, dnes již poslední stálý vratný trojúhelník v pražské tramvajové síti, užívaný však pouze občasně při výlukách. Od 20. května 1884 měla nedaleko horního konce Nuselských schodů pražská koněspřežná tramvaj konečnou zastávku Nuselské schody, u níž byla od téhož data vozovna se stájemi pro 160 (?) koní, než byla roku 1900 nahrazena karlínskou vozovnou. Budova zdobená dvěma koňskými hlavami na Vinohradech dosud stojí. Od 23. června 1900 byla trať elektrifikována, 30. září 1904 byla přeložena a prodloužena oklikou k nádraží Vinohrady u dolního konce schodiště, 21. listopadu 1914 pak dále do Nuslí. 19. prosince 1904 byl pozemek bývalé vozovny prodán továrníkovi Oldřichu Skřivanovi, který objekty vozovny zboural, ponechal však průčelní budovy s koňskými hlavami a postavil na pozemku nové stavby.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. např. http://wgp.praha-mesto.cz/tms/html/wgp_zv, http://mapy.cz
  2. Nuselské schody Archivováno 12. 1. 2012 na Wayback Machine, Noviny Prahy 2, č. 4/2001, 3. 4. 2001
  3. http://michalovyzetky.cz/index.php?obsah=archiv&clanek=nuselske-schody Nuselské schody
  4. Octavia skončila uprostřed Nuselských schodů, řídil zřejmě opilec, iDnes.cz, 30. 6. 2011
  5. Spanilá jízda Eugena Brikciuse dnes zamíří do Grébovky Archivováno 4. 10. 2008 na Wayback Machine, tisková zpráva města Prahy, 19. 9. 2006
  6. Rodinný dům č. p. 1746, In: Seznam nemovitých kulturních památek na území městské části Praha 2 – Katastrální území Vinohrady Archivováno 4. 1. 2012 na Wayback Machine
  7. Markéta Mráčková, Marek Šilar: Zmizelá místa Vinohrad díl 2, průvodce ke Dni architektury 2015, Cosa.cz. Bod 12: vila Josefa Janečka
  8. Vozovna koňky Zvonařka, Pražské tramvaje

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]